Neurolog Martin Tolar: Lék na Alzheimerovu nemoc by mohl být v Česku v roce 2027, ženy mají větší riziko onemocnění

Jak jsi se dostal k lékařství? Pocházíš z lékařské rodiny, bylo ti to hned jasné?

Mě vždycky zajímala filozofie, rozumět tomu, kdo jsme a proč jsme tady, a to mě přivedlo ke snaze porozumět mozku a jeho fungování, a pak tedy i k počítačům, výpočetním technikám, a nakonec i neurovědám. Proto jsem šel nejdřív studovat na ČVUT, na počítače. Už tenkrát se mluvilo o neuronových sítích a umělé inteligenci i když byly ještě v zárodku. Moje medicínské geny se projevily až o pár let později, asi tím, že pocházím z několika generací lékařů. Můj dědeček byl profesor na univerzitě, a pak ho pozval Baťa, aby vybudoval pracovní lékařství pro jeho závody na boty ve Zlíně. Baťa byl nesmírně progresivní, a tak nejen, že zajistil lékařskou péči pro svoje pracovníky, což bylo v té době naprosto nová věc, ale také dědečka poslal na zkušenou do Ameriky. Tam jel tenkrát tři týdny lodí a byl v Bostonu ve stejné nemocnici, kde jsem pracoval později i já, ve slavné Massachusetts General Hospital. Moje maminka začala po medicíně pracovat u akademika Buriana v nemocnici na Vinohradech, což byl zakladatel plastické chirurgie v Česku a byla jedna z lidí, kteří vybudovali obor klinické genetiky. Začala sledovat genetiku rozštěpů rtu a patra a vypracovala jak genealogii, tak léčbu i prevenci vrozených vad. Tatínek se po medicíně soustředil na neurofyziologii a pracoval ve Fyziologickém ústavu české Akademie věd. Takže jsme se doma stále bavili o vědě a medicíně, od dětství mě to zajímalo a měl jsem touhu porozumět a vyřešit vědecké, a hlavně lékařské záhady mozku. Můj mladší bráška šel na medicínu hned po gymnáziu, takže v každém případě v naší rodině ta genetika hraje roli. Nebylo to jasné hned, ale postupně se zájem a snaha pomoci lidem a aplikovat nejnovější vědecké poznatky v léčbě projevily i u mě.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Proč zrovna tento obor a Alzheimerova nemoc?

Vyvinulo se to postupně, po medicíně jsem šel studovat na Graduate School do New Yorku a byl jsem ve skupině u Erika Kandela, který dostal Nobelovu cenu za porozumění paměti, tedy jak se paměť tvoří a jaká je její biochemická podstata. A vždy mě zajímaly problémy mozku a fungování mozku, tedy neurovědy. Na medicíně se naučíš, co se stane, když se část mozku poškodí, a tak jsem si myslel, že na Graduate School se dozvím, jak mozek opravdu funguje, jak se tvoří lidské vědomí a porozumění okolního světa. Ale přes všechno úsilí, tomu stále moc nerozumíme, a až teď s umělou inteligencí se začínáme blížit k rozřešení. Pak jsem absolvoval klinický trénink v neurologii v Bostonu a šel učit na Yale University Medical School. Až teprve když se začneš starat o pacienty, tak zjistíš, jak devastující je Alzheimerova nemoc a proč je to ten největší dosud nevyřešený problém, nejen v medicíně, ale i pro lidstvo. Hlavní důvod, proč je to tak obrovský problém pro společnost je, že populace rychle stárne, hlavním rizikem pro Alzheimerovu nemoc je stárnutí, a proto vlastně každý dříve či později nemoc dostane, pokud má to štěstí, že se dožije vysokého věku. Bylo jasné, že v akademickém prostředí léčbu a prevenci Alzheimerovy nemoci nikdy nevyřeším, a proto jsem šel do Pfizeru abych se naučil, jak vyvíjet léky.

Jak se ta nemoc projevuje a co jí způsobuje? Už to jako lékaři víte?

Porozumění Alzheimerovy nemoci bylo až do nedávna opravdu minimální, a to byla také hlavni překážka pro efektivní léčbu. Po Pfizeru jsem vedl a založil několik technologických a biotechnologických společností, a až v té poslední, Alzheonu, se nám podařilo vyřešit ty zásadní vědecké problémy. Byly to čtyři klíčové vědecké objevy, které umožnily úspěšné řešení a léčbu nemoci. První objev je, co je ten toxin, který nemoc způsobuje a jak zabránit jeho tvoření. Druhý kritický pokrok bylo najít postup, jakým pacienty diagnostikovat dlouho před tím, než se objeví klinické příznaky. Ten třetí vědecký průlom, bylo naše porozumění, jak sledovat pacienty daleko před tím, než mají tu terminální fázi s klinickými příznaky pomocí zobrazovacích technik a testů z krve pacienta a také jak hodnotit efektivitu jejich léčby pomocí biomarkerů. Čtvrtý objev bylo porozumění role hlavního genetického rizikového faktoru pro Alzheimerovu nemoc, apolipoproteinu E4. Apolipoprotein E4 mají dvě třetiny pacientů a nemoc u nich začíná daleko dříve, protože mají snížené odplavování toxinů z mozku. Podstata Alzheimerovy nemoci a ostatních neurodegenerativních chorob je, že ve stáří lidé začínají ztrácet schopnost čistit toxiny v mozku a tím se ten mozek poškozuje. Většina lidí si představuje Alzheimerovu nemoc jako ten terminální stav, kdy lidé již mají klinické příznaky. My ale už víme je, že ta nemoc probíhá 20 i 30 let před tím, než se ten náš „počítač v hlavě“ poškodí do té míry, že se projeví klinické příznaky. A těch dvacet preklinických let bez příznaků je období, kdy musíme začít preventivně léčit, abychom zabránili tomu, že se mozek poškodí do té míry, že se u pacientu objeví klinické poškození. Pak už je příliš pozdě, a když se ten náš „počítač v hlavě“ rozpadne tak ho už nejde opravit.

Mluvil jsi o příznacích. Je hlavním příznakem zapomínání?

Alzheimerova nemoc a atrofie začínají v oblastech mozku, které jsou zodpovědné za paměť, jako je například hipokampus. Proto jeden z prvních příznaků nemoci je zapomínání.

Je ta nemoc dědičná? Když mám někoho v rodině, jaké je riziko, že tu nemoc budu mít také?

To, co mě přivedlo k Alzheimerově nemoci, byl objev profesora z Duke University, Allena Rosese, který ukázal, že všichni Alzheimerovu nemoc dostaneme, když žijeme dlouho, ale když máš gen pro apolipoprotein E4, tak se ten začátek nemoci posune až o deset let dříve a nemoc má daleko více agresivní průběh. Ten důvod, proč tomu tak je, že tento gen brání čištění mozku od toxinu, který způsobuje Alzheimerovu nemoc. Celý problém neurodegenerativních nemocí je neschopnost efektivně čistit mozek. Náš mozek spálí asi 20 % naší energie v těle, přestože je to jen 2 % váhy těla, a kvůli vysokému metabolismu mozku vyprodukujeme asi 1,5 kilogramů toxinů a zplodin. Když se začnou toxiny akumulovat tak mají schopnost poškodit mozek, a to je důvod Alzheimerovy nemoci.

Kolik lidí nebo procent touto nemocí aktuálně trpí?

V současné době v Česku je asi 150 tisíc lidí s klinickou nemocí. Do roku 2050 jich bude 380 tisíc, a hlavní důvod je stárnutí populace.

Důležité je porozumět tomu, že se stále bavíme o těch lidech v terminálním stavu, kdy už mají klinické příznaky. Těch lidí v té preklinické fázi, tedy obdobím, než se to poškození klinicky ukáže je téměř desetkrát tolik. Pro srovnání, v Americe je v té terminální klinické fázi nemoci více než šest milionů lidí, a v té „před terminální“ je přes padesát milionů. A když se podíváš na lidi, kteří mají aktivní nemoc, tak na světě jich je přes 400 milionů. Takže z těch osmi miliard lidí na světě skoro půl miliardy má aktivní Alzheimerovu nemoc. V té preklinické fázi máš lidi, kteří jsou na první pohled zdraví, ale dobrý příklad je americký prezident Ronald Reagan nebo Margaret Thatcher, kterým nemoc to začala, když byli ještě ve funkci, ale pak strávili dalších deset let v ústavu. Jinak byli úplně zdraví, jejich jediný problém byl v poškození mozku. A to je ten největší dopad a tragédie nemoci, že lidé, kteří jsou jinak úplně zdraví, ztratí komunikaci se světem, svou osobnost a vlastně sami sebe.

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 307m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Je prevence proti této nemoci? Ty jsi někde zmínil, že nejlepší prevencí je hladovění. To vážně?

Problém Alzheimerovy nemoci je čištění toxinů z mozku. Každý rok vyprodukujeme tolik zplodin jako je váha mozku. A co nám umožňuje čistit mozek je cévní systém v mozku, takže všechno, co pomůže dobrému fungování cévního systému můžeme brát jako prevenci. Je to tedy dieta, sport, přátelé a vlastně cokoliv co patří ke správné životosprávě pomůže i našemu mozku. Hladovění je nesmírně dobrá věc pro fungování celého těla, je to stav, kdy tělo, a hlavně mozek, si dokážou od všeho odpočinout, nastartovat všechny důležité regenerativní mechanismy, a očistit se od toxinů. Já hladovím přes víkend, a mě to doslova vyčistí mozek a je to nesmírně efektivní i pro jasnou mysl. Další věc, která je obrovsky důležitá je spánek – lidé si neuvědomují, že spánek je jediná doba, kdy se mozek dokáže očistit od těch toxinů. Mozek není schopný toxiny odplavit během bdělého fungování, takže kvalita spánku a délka spánku je nesmírně důležitá pro prevenci Alzheimerovy nemoci. Důvod neurodegenerativních nemocí je porucha čistění mozku, které se výrazně zhorší, když stárneme. Specifické proteiny, které mají normální funkci v těle, mají tendenci se agregovat, když je mozek nedokáže odplavit. Jsou to jiné proteiny u Alzheimerovy nemoci, Parkinsonovy nemoci, ale ten princip je stejný, neschopnost čistit mozek od toxinů.

Trpí Alzheimerovou nemocí více ženy nebo muži?

 

Dramaticky vyšší výskyt je u žen, v klinické fázi je jich asi dvojnásobek než mužů.

Ženy také mají větší riziko, když mají apolipoprotein E4 gen, roli hraje, jak dlouho mají menopauzu, a také se dožívají delšího věku. To všechno vede k vaskulárním poruchám, a tedy čistění mozku, a není úplně jasné, jestli riziko také souvisí s tím, že se toxin u žen tvoří ve větším množstvím.

Od jakého věku se Alzheimerova nemoc se objevuje?

Většinou příznaky začínají po 60. roku života, v 65 to jsou dvě procenta a pak se ta incidence zdvojnásobuje každých pět let a v 80 letech je takových lidí skoro jedna třetina v tom terminálním stadiu. 

Tvoje firma vyvíjí lék na Alzheimerovu nemoc, v jaké je to aktuálně fázi?

Jsme v poslední fázi klinického vývoje a dokončujeme naší poslední studii. A když to dobře dopadne tak náš lék by mohl být na americkém trhu příští rok a na evropském trhu, a tedy i v Česku, o rok až dva později. V Evropě řídí uvádění léků na trh centrální agentura, která dohlíží na regulační procesy, ale navíc každý stát si to dělá ještě sám a ten proces je nesmírně komplikovaný.

Co znamená poslední fáze testování? Lék se testuje na nemocných? A jaká je úspěšnost léku?

V našem klinickém programu jsme vývoj z počátku začali soustředit na ty pacienty, kteří mají ten rizikový gen apolipoprotein E4. To jsou pacienti, kterým začne klinická nemoc o deset let dřív než v těch 60 ti a 70 ti, tedy třeba už v 50 ti letech. To znamená, že poškozování mozku jim může začít třeba ve třiceti, a to je taky ten důvod, proč potřebujeme efektivní preklinickou diagnózu, a najít tyto pacienty co nejdříve. Naše studie v současné době ukazují, že jsme schopni nemoc stabilizovat v té terminální fázi, což je lepší výsledek než u dalších léků, které jsou ve vývoji. Musíme ale výsledky potvrdit v naší poslední studii 3. fáze, která je nezbytná pro povolení léku. V současné době jsou tři další léky na Alzheimerovu nemoc, které jsou již na trhu nebo v posledních stadiích vývoje. Jsou to protilátky proti toxinu, které dokázaly zpomalit průběh nemoci, ale způsobují otoky a krvácení mozku. Náš lék nemá tyto vedlejší účinky, jenom zpočátku může mírně dráždit žaludek, což za několik týdnů většinou přejde. A to je důvod proč my máme šanci na rozdíl od těch protilátek léčit nejen terminální nemoc, ale začít léčbu už mnohem dříve a preventivně. Teď když jsme i schopni diagnostikovat nemoc dříve, můžeme brzy mít i schopnost zabránit potenciálnímu propuknutí nemoci. To, že máme data o tom, že můžeme Alzheimerovu nemoc stabilizovat v té terminální fázi je samo o sobě úžasné, pokud se to podaří potvrdit. Ale náš cíl je, s pilulkou, která je bezpečná a může se podávat po mnoho let, léčit pacienty daleko časněji a hlavně preventivně, dříve, než se objeví klinické příznaky.

Jak se nemoc léčí teď? Jsou to prášky, které zabraňují zhoršení stavu?

Je několik léků na příznaky nemoci, ale ty nezmění devastující průběh a většinou fungují jen půl roku až rok. Tyto symptomatické léky na krátkou dobu trochu pomáhají buňkám v místě poškozených oblastí paměti v mozku. Problém byl v tom, že do nedávna nikdo nerozuměl tomu, co nemoc způsobuje. Až v posledním roce se začaly objevovat některé léky, které brzdí patogenezi a zpomalují průběh nemoci, jako jsou ty protilátky.

Je pravda, že váš lék by mohl pomoci i v případě Parkinsonovy nemoci?

Ne. My jsme přišli na to, jakým způsobem zabránit tomu procesu formování toxinů v mozku, tedy měnění tvaru proteinů pomocí léků, které by potencionálně mohly být i orální. Ten protein, a tedy i toxin, je jiný pro každou nemoc. Beta amyloid způsobuje Alzheimerovu nemoc a Parkinsonova nemoc je způsobena jiným proteinem, který se jmenuje alpha-synuclein. Alzheimerova nemoc začíná v hipokampu a dalších oblastech ve středu mozku, i když postupně zasáhne i kortikální oblasti a poškodí celý mozek. U Parkinsonovy nemoci začíná v oblasti bazálních ganglií, v substantia nigra, v jedné z nejstarších oblastí mozku a tam většinou i zůstává.

Podílí se na vašem léku nějakým způsobem i Česká republika nebo jiná evropská země?

Tu naší poslední klinickou studii děláme v Americe a v Evropě, takže spolupracujeme se špičkovými pracovišti po celém světě. Je to asi stovka klinik a jsou tam také česká pracoviště.

Vždycky jsem chtěl, aby Česko mělo šanci na našem projektu pracovat a spolupracujeme například s Motolem a s Nemocnicí u svaté Anny v Brně.

Největší průlom ve studiu Alzheimerovy nemoci je možnost měřit poškození mozku pomocí biomarkerů a zobrazovacích technik. Na to se zaměřila naše poslední dokončená studie, kde jsme sledovali pacienty po dobu dvou let. Toxiny začnou poškozovat mozkovou buňku, a když ta buňka umře, tak se uvolní biomarker, který nám umožnil přímo měřit to odumírání mozku v krvi. Naše studie probíhala dva roky a studovali jsme pacienty, kteří mají jednu nebo dvě kopie toho rizikového genu apolipoproteinu E4, který se nachází u 70 % pacientů s Alzheimerovu nemocí. Naše studie ukázala, že zaprvé jsme schopni dramaticky snížit poškození a úmrtí mozkových buněk, a efekt na biomarkerech je několikanásobně lepší, než co dělají ty protilátky. Ukázali jsme také, že jsme schopni snížit atrofii mozku, což je nejlepší známka toho, že měníme průběh nemoci. Také jsme stabilizovali kognitivní schopnosti, které by se normálně rychle zhoršovaly. To nám dává naději, že náš lék může fungovat i u těch pacientů s nejagresivnější formou.

Kolik lidí máš v týmu? A jak dlouho vývoj léku trvá?

Založil jsem několik společností, které vždy postupně rostou, jak se léky vyvíjí, a v Alzheonu je nás teď už přes dvě stě. Vývoj léků trvá v průměru asi čtrnáct let a ty investice, jak finanční, tak časové jsou obrovské. Vývoj těch protilátek, které vyvíjely ty velké farmaceutické společnosti stojí miliardy i desítky miliard dolarů. A to, že jsme schopni s nimi soupeřit a dokázat něco takového jako relativně malá biotechnologická společnost, kterou jsem sám založil, je neuvěřitelné.

Jsou vysoké náklady důvod proč se takový lék nemůže vymyslet a vyrábět v Česku nebo v Evropě?

Na to se mě každý ptá, jestli jsem šel do Ameriky za účelem vyvinout lék, ale to se nedá naplánovat, já tam šel hlavně kvůli tomu, abych poznal svět, za dobrodružstvím a něco naučil o fungování mozku. Jen v Americe je možné od píky vybudovat takovou společnost, protože tady je jak technická, manažerská, tak i vědecká zkušenost. A dá se to úplně od nuly, ale musíš tam mít lidi, kteří vědí, jak se taková společnost buduje a je tu také schopnost to zafinancovat v radu desítek a stovek milionů dolarů.

Můžeme ještě jednou říci, kdy ten lék bude na americkém a evropském trhu?

My v létě doděláme naší studii, a když to dopadne, tak požádáme americké regulační úřady o potvrzení léku na prodej.

Lék by mohl být uvedený v Americe na trh v roce 2025 a pak budeme jednat o podobném povolení s evropskými regulačními úřady včetně Česka. A tak by se lék mohl objevit na trhu v Česku o rok, maximálně o dva roky později.

Může se stát, že tady lék nebude schválený? Ptám se, protože i v Česku probíhají různé studie na léky, ale často neprojdou.

V Americe je schválení léku závislé na klinických datech a bezpečnosti léku. V Evropě se k tomu ještě přidává další faktor, a to je faktor ekonomický. Zvažuje se, jestli se ten lék „vyplatí“ platit. To je hlavní důvod, proč některé léky nejsou schválené. V současné době se v Americe vydá za péči o pacienty s Alzheimerovou nemoci přes pět set miliard dolarů ročně a předpokládá se, že v roce 2050 to bude až dvakrát tolik. Takže ty náklady na péči o pacienty jsou tak obrovské, že se zkrátka vyplatí ten lék schválit. A v Evropě jsou náklady na péči o pacienty přibližně stejné. Pokud budeme schopni tomu zabránit, aby se pacienti vůbec dostali do té terminální fáze, tak se ušetří náklady na tu péči a lidé budou moci žít i pracovat daleko déle. Nikdo kdo to sám nezažil si nedokáže ani představit, jak takový pacient s Alzheimerovou nemocí vypadá a co to obnáší se o něho postarat.

Jak tedy takový pacient vypadá?

Doporučuji se podívat na výborný film Tancuj Matyldo inspirovaný skutečnými událostmi. Nataša Slavíková obsadila do hlavních roli Reginu Rázlovou a Karla Rodena, a film velmi dobře ukazuje, jak nemoc probíhá a devastuje rodinu i celé okolí pacienta.

Ty první příznaky jsou ztráta schopnosti si zapamatovat a vytrácí se hlavně krátkodobá paměť. Postupně ale člověk kompletně ztrácí i svoji osobnost a s poškozením mozku se rozpadá i rozpoznávání světa kolem sebe a uvědomění si sebe sama. Dopad té nemoci je naprostá ztráta individuality a vlastně i lidství.

Je nějaké vyšetření, na které bych si mohla dojít?

Už teď je možné diagnostikovat i sledovat nemoc pomocí biomarkerů v krvi a zobrazovacích technik. Mnohá vyšetření jsou ještě ve výzkumné fázi, tedy ne v běžné praxi. Hlavní problém je, že většina diagnostiky je v současnosti až v té terminální fázi, kdy se objeví klinické příznaky. V Česku je mnoho dobrých pracovišť, které to dokáží, my spolupracujeme s lékaři v Motole a v Nemocnici u svaté Anny v Brně.

Snižuje Alzheimerova nemoc věk dožití?

Samozřejmě.

V té poslední fázi nemoc trvá pět až osm let a u mnoha pacientu nemoc začíná už v 50 ti či 60 ti letech. Ale počáteční poškozováni mozku začíná už dvacet let před tím, takže problém je pozdní diagnostika.

Většina pacientů nechodí na žádné vyšetření a proč by také šli, když na to aktuálně není lék a nemáme čím léčit. Co tomu všemu chybí je právě orální a bezpečný  lék, který dokáže zpomalit či dokonce zastavit průběh nemoci. Co se zásadně změnilo je naše porozumění důvodům a průběhu Alzheimerovy nemoci, a tedy i naše schopnost rozpoznat nemoc v časných stádiích. Takže už víme, jak nemoc léčit a pokud se nám podaří úspěšně dokončit náš program, tak bude i efektivní léčba, která potenciálně může i zabránit nástupu klinických příznaků. A to by změnilo život milionům lidí a rodin na celém světě.

Zdroj: vlastní dotazování