Přestože Londýn patří mezi nejžhavější z nejžhavějších týdnů módy, spousta přehlídek, věhlasná jména a všude pěkně rušno, ne vždy se prvotní záměr shledá s kýženým účinkem. Zážitky se nešetřilo a nápady doslova tekly proudem. Ovšem ne každý z nich byl jako doušek kvalitního vína.
Ačkoliv se Erdem snažil překvapit publikum barevnými květinovými a jinými “bombami” na molu, doslova stylem, kde vlastně nic není příliš - šaty kombinované s klobouky, svázané šály a - v některých případech - dokonce i loketní rukavice, jako celek působil nudně až unyle.
Asi nejvýraznějším faktorem, který doslova prozářil celou tuto show, byla všudypřítomná absence “pasu”. Ano, některé modely sice byly svázány tak, aby pas ukázaly, většina z nich ale ne. Pro některé osvobození a záruka pohodlnosti, odpoutání se od “daného”, pro ostatní však ztráta ženskosti a něčeho, co každý model dělá sexy. Jasný důkaz toho, že ženský a mužský svět se jaksi prolnul někde uprostřed a je to tak trochu škoda, protože tvary obepínající tělo a vyzvihující křivky jsou něčím, co odhaluje skutečnou podstatu krásy.
Dalším pozoruhodným faktem byla délka sukně sahající ke kotníkům. Všechny kousky oblečení ukázaly, že sice lze tuto novou délku nosit celý den, dokonce každý den, bez ohledu na příležitost, ale opět se v ní tak trochu ztrácí pojetí tvarů, které chtě nechtě splynulo v jednolitý, ničím nevyčnívající celek.
Ne že by na skromnosti bylo něco špatného, vyjadřuje jistou dávku pokory a v jednoduchosti je jistě něco krásného, nesmí to však být fádní a nezajímavé. Ačkoliv bylo cílem kolekce vypadat šik za jakékoliv situace, výsledek byl poněkud vzdálen skutečné realitě.
Erdem Moralioglu je pověstný tím, že každá jeho kolekce je založena na jedné osobě. Ani teď tomu nebylo jinak. Tentokrát to byla Tina Modotti, kterou popsal jako:
Modotti byla herečkou němého filmu v Hollywoodu, fotografkou a komunistkou v Mexiku. Její předčasná smrt za nejasných okolností inspirovala Moralioglu k vytvoření právě této kolekce. Je jí doslova fascinován.
Šaty z kvalitního materiálu na první pohled symbolizovaly uhlazenou eleganci. V kombinaci s našitými růžemi však působily lehce unyle a jaksi "zašle", což vedlo k jedinému, neoslnily, ani nepobouřily přítomné publikum. Otázkou zůstává, zda by si jich bez těchto detailů vůbec někdo všiml?
Ačkoliv je Victoria Beckham považována za módní guru a k módě má určitě blíž než ke kvalitnímu zpěvu, její nová kolekce ničím neohromila. Spousta hnědé, která zapadla někde v překladu, působila mírně ponurým dojmem. Na její obhajobu lze říct, že se uznávaná designérka tentokrát inspirovala prostředím 70. let.
Jasným důkazem dobovosti jsou i tyto kalhoty z jemné růžové látky, které sice splňují kvalitu drahé a pohodlné značky, otázkou je, zda je tento kousek skutečně něčím, co ještě nemáte a nutně potřebujete ve svém šatníku?
Zcela jistě sofistikovaná elegance s velmi moderním okrajem. Beckham navrhuje především velice ženskou módu, navíc dosažitelnou pro všechny a vždy dbá na to, aby celek působil něžně a elegantně.
Beckham byla zprvu kritizována za to, že jako ex-Spice Girl vstupuje na pole módního průmyslu. Od té doby však ušla velký kus cesty, od těsných šatů a ultra ženských sukní plynule přešla k osvobozujícím modelům. K současné kolekci se vyjádřila takto:
Tento smysl pro nadčasovost přesně vystihuje to, co dělá její kolekce tak úspěšnými.
Přehlídka Rejiny Pyo začala hlasitým zvukem nastartovaného motoru a světlometem oslňujícím nejen přítomné fotografy. Sama návrhářka k tomu řekla:
"Je to výpověd o všem, co se děje v současném světě, ať už to byl Trump či koronavirová krize.”
Volné kozačky, sukně ke kotníkům a mnoho dalšího, v čem se tvar těla poněkud ztratil do jednolité formy. Pyo tak představila velice střízlivou a udržitelnou módu, která však ničím neohromila. Udržitelnost protkala přehlídku od samých základů, kdy namísto oficiálních - papírových - pozvánek, bylo tentorkát pozvání každému poslánu emailem.
Kontroverzní prostředí a show však zcela neodpovídaly Pyině sbírce. Přinejmenším toto spojení nebylo vidět z první ruky. Kolekce byla propracovaná, silná, místy okouzlující. Modelky kráčely hrdě po molu a celá show byla jasným důkazem toho, že ne každá móda musí být líbivá, důležitá je kreativita. Nápad, neotřelost a sebedůvěra v sebe samu.
Tento model je podle mně důkazem toho, že nezáleží nejen na tom, co si obléct, ale i jak. Vlastně kritizovat model jako celek je trochu troufalé, protože barevná decentní kombinace béžového kostýmu spolu černobílou halenkou je pěkná, stejně tak jako doplňky - brýle, kabelka, boty, ale hlavně knoflíky. Mám ráda nejednotnost a "vybočení z řady", a tuto funkci zde plní právě tyto různorodé knoflíky. Co je ale opravdu problém, je ohrnování, jež je v posledních letech tolik trendy.
Fajn, někdy se dají snést i ohrnuté rukávy saka či bundy, ale je lepší, když z nich už nic nevyčuhuje. Když jsem byla malá, moje super módní maminka, která utrácela v době komunismu peníze za Burdu a doma po nocích šila, aby se tak trochu vzepřela režimu, měla pro tenhle styl název - "pondělí přes úterý". Sáčko džínového looku, bez límce a lemu u krku, vypadá samo o sobě skvěle, a široké pohodlné kalhoty letos frčí. Proč je ale nenechat prostě splývat? Jedinou omluvou je, že v Londýně pořád prší, a asi by nevypadaly vábně ještě dříve, než byste přešla ulici. Takže model je ok, ale zamyslela bych se nad jeho prezentací.
Vida, jde to! Kalhoty můžou volně splývat, i když tady jsou možná až moc dlouhé. Přidáme-li si navíc i fakt, že modelka bude mít určitě 180 centimetrů (nechtějte po mě přepočítávat na stopy), tak někdo jako já by si mohl nohavice ještě ovázat kolem krku a vytvořit tak dokonalý kokon, který by navíc barevně zcela zapadl do parku nebo ještě lépe džungle. Barevná kombinace je pěkná a decentní, protože zelená a hnědá spolu prostě ladí - to ví každý voják.
U doplňků bych se ale zastavila - modelka nevypadá, že by se chystala na vojnu, jde jednoznačně o městský styl, spíše bych se domnívala, že z nějakého cvičení utekla a kolem krku jí ještě zůstal utržený řetěz. Budiž jí ke cti, jak daleko doběhla, s takovou váhou! I když to není doplněk, i "pásek" od pláště zde má asi své místo - proč by byl jinak tak dlouhý? Možná jde o vodítko, které lze připevnit k obojku, ale nevím, jestli to byl návrhářům záměr. Prostě bych zkrátila kalhoty (nevyhrnovala bych je!), zkrátila "pásek" a zkrátila obojek. A to jsem film Postřižiny už dlouho neviděla!
No, tak tady je konečně "o čem". Opravdu nevím, zdali se z tohoto kokonu může vylíhnout něco pěkného a ženského! Je to móda v pytli, navíc z pyžamového materiálu a s doplňky do divadla. Nevím ale, jestli z rekvizitárny, nebo na představení... Tenhle model je úplný úlet. Nejen že je naprosto nenositelný, a to kamkoli (možná doma, do postele, pokud sundáme pštrosí nákrčník a čepičku vysázenou drahokamy), ale ani při nejlepší vůli na něm nevidím nic hezkého. Kabátek od pyžama je nejspíš pelerína - proč ale ten stříbrný materiál, z kterého měly naše babičky umělé ubrusy na stoly na chalupě? Tohle je prostě přešlap londýnského mola.
Jak se zdá, frčí volné modely, volné šaty a platformy tak vysoké, že pohodlně se na nich bude cítit jen gejša. Sama miluju maxišaty a volnou módu. Ale tady máme zase pytel. K němu navíc rukavice s ustřiženými prsty a opět večerní doplňky a "dekorace". Ačkoli by zimní šedá čelenka a k ní laděné prsťáky naznačovaly, že jde o model spíše zimní - nebo dobře, možná model londýnského léta - šaty, či plášť?, těžko říct, nás zase uvrhují do nejistoty. Široké balónové rukávy a balónový styl celého kostýmu už je trochu moc balonů najednou! Nechci ani domyslet větrné počasí... a odletu létající nad londýnskými ulicemi. Upnuté rukávy by jistě vypadaly lépe a daly by zbytku šatů lépe vyniknout.
Decentní zdobení a kombinace černé a stříbrné je nádherná a evokuje zase japonské kostýmy gejš, čímž ladí se stylem bot, ale celkové vyznění tohoto modelu je prazvláštní, temné, ani večerní, ani zimní. Podle mě přešlap.
Tady osobně nemám co vytknout, naopak. Modelka má pro tento styl perfektní figuru. Ač jde o temný model, tmavě šedou dokonale ozvláštňuje pléd či šál, ve světlejší šedi kombinované s červenou. Zajímavá je i dvojí textura - zatímco vršek je tvořen drobnými čtverci a zajímavě řešen u krku "falešným uzlem", pruhovaní textura sukně modelku ještě protahuje. Oba nenápadné vzory se báječně doplňují. Nevím, zdali bych nezvolila jinou obuv, ale Praha není Londýn. Každopádně tenhle model je za mě jediným nositelným z vybraných. I když - ani tak - ničím extra nevybočuje.
I tak jsem ale ráda, že do Londýna jezdíme jen na přehlídky a tehdy, když si vymyslíme, že chceme mít v našem botníku třeba martensky s kopretinami. Protože, jak známo, v Londýně seženeme všechno. Decentnost Prahy, coby malého města v porovnání s britskou metropolí, nás drží módně trochu více při zemi. A to je, obzvláště pro nás, vzrůstem přízemní, jednoznačné plus! Co říkáte na londýnské týdny módy vy?