Název pokladu je odvozen od P. Marie Loretánské a slouží k její adoraci či poděkování za vyslyšení modliteb. Konkrétně se jedná o soubor fascinujících předmětů ze vzácných materiálů od štědrých dárců a je po svatovítském pokladu největším chrámovým pokladem.
Přehlídka luxusních uměleckých kousků nevídané kvality je uložena v Loretě, barokní stavbě bratrů Dientzenhoferů. Nachází se v oblasti Hradčan, na Loretánském náměstí č. 7, blízko Pražského hradu. Jako návštěvník tuto stavbu jen tak nepřehlédnete, neboť vaším očím jistě neunikne výrazné barokní průčelí z věží zvonohry.
Jedinečnost pokladu je dána nejen tím, že první historické zmínky sahají hluboko do 17. století, přesněji 1636, ale i možností shlédnout poklad. To bylo dáno nejen urozeným pánům, ale i prostým občanům. Pokochat se pohledem, potěšit se duchovní atmosférou místa, to byl jistě zážitek.
V 18. století byla pro tak luxusní sbírku vytvořena speciální klenotnice. Každá věc byla instalována samostatně do velkých skříní a patřičně reprezentovaná příchozím divákům. V roce 1881 byla historická pokladnice restaurována a přenesena na místo, kde ji současní obdivovatelé mohou najít, což je 1. patro vstupní budovy Lorety.
Poklad tvoří sbírka různých předmětů převážně z 16. až 19. století - drobné hříčky ze slonoviny, renesanční a barokní šperky, misky z drahých kamenů, Diamantová monstrance, Domácí oltářík, koruny milostné sochy P. Marie Loretánské.
Vrcholem zlatnického umění z přelomu 17. a 18. století, jeden ze světových luxusních unikátů, je Diamantová monstrance, taktéž Pražské slunce. Předmět sloužící k uchování hostie je zdoben úctyhodným počtem zářících diamantů – 6 222.
Dalším zajímavým skvostem je kalich darovaný Kryštofem F. P. z Lobkowicz. Je zdoben fascinující kombinovanou technikou: koš kupy (vlastního těla nádoby) nese šestici polí střídavě modrého a červeného smaltu s kresbou pojatými postavami světců, Krista Trpitele a Panny Marie.