Praha se pyšní desítkami architektonických secesních skvostů a je mou milou povinností vám některé z nich představit.
Původní název pochází z roku 1905, kdy se budova začala stavět podle vítězného návrhu v architektonické soutěži od pánů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Obecní dům stojí na místě bývalé rezidence českých králů, tedy na náměstí Republiky. Výlučnost stavby potvrzují i další jména umělců, kteří se podíleli na malířské a sochařské výzdobě – Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Alfons Mucha a další. Budova s výrazným členitým skeletem, ornamentální fasádou, prostě luxus jak má být.
Hlavní nádraží najdete na adrese Wilsonova 300/8, což je důvod, proč se ve 40. a 50. letech jmenovalo Praha Wilsonovo nádraží. Pod touto jedinečnou secesní stavbou je podepsán slavný architekt Josef Fanta, jenž původní novorenesanční budovu přestavěl a zvětšil. Kolejiště bylo zastřešeno důmyslnými kovovými půloblouky o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m. Krása secese pronikla i do interiéru tak užitkové stavby, jako je hala nádraží. Dnes ji můžeme vidět v zrekonstruované Fantově kavárně. Čas se tak na chvíli zastaví, rytmické zvuky projíždějících vlaků utichnou, když u hrnku skvělé kávy budete pozorovat nástěnnou výzdobu.
Dnes zde sídlí Galerie města Prahy, ale původně se jednalo o rezidenci významného architekta Františka Bílka. Nachází se v lukrativní části Praha-Hradčany. Architekt ji postavil v roce 1911 se skrytým symbolem obilného pole a netradičním půdorysem odvozeným od stopy kosy. Průčelí je proto půlkruhovité s výraznými sloupy jako snopy klasů. Směr k přírodě naznačuje i použitý materiál – režné zdivo.
Je to jen krátký výčet toho, co se u nás v duchu secese postavilo. Luxus, vytříbenost, dekorace, výrazná linie, to je společný jmenovatel secesní architektury u nás.