- CZ
- EN
- SK
Přemýšlej jako moudrý člověk, ale mluv jazykem lidí. Moderátoři politických debat "v kotli"
Politika zvedá ze židle kde koho a politické debaty možná ještě více. Občas to v nich vypadá jako na bleším trhu, kde prodejce stržený davem chce prodat co nejvíce zboží. Jenže jak asi tušíte, velkou kvalitu to, co nabízí, pak zkrátka mít nemůže. Přitom osoba moderátora je v tomto případě extrémně důležitá a debatu by měla nejen podněcovat, ale i koordinovat a směrovat k jasným výrokům. Ty jsou totiž zejména u některých našich politiků skutečně výjimečné. A jak jim to jde?
Politické debaty mají ve všech televizích mnohaletou tradici a jejich formát je, dá se říct, neměnný. Moderátor má být bystrý, musí umět rychle reagovat, zároveň se nesmí nechat pohltit davem ani případným monologem přítomných hostů a navíc, je třeba pořad usměrnit tak, aby splnil, co má. Odbíhat od tématu je totiž velmi snadné. Ovšem mluvený projev není to jediné, na čem záleží. Jde i o vizáž přítomných moderátorů - vlasy, šaty, make-up a energii, kterou oplývají. Anebo také neoplývají.
Mluvit znamená myslet
Sdělit něco písemně je jedna věc, protože máte většinou možnost to později změnit. Oproti tomu se mluvený projev zakládá na promyšleném kroku, protože to, co sdělíte, už zpátky nevezmete. A tak je to i v případě moderátorů. Ti musí nejprve přemýšlet, než něco řeknou, protože jakmile to udělají, už to tak zkrátka je. A co si budeme povídat, to, jak moderátor dané téma "uchopí", má na příjemce sdělení poměrně velký vliv.
"Úloha mluvené řeči obecně vzrůstá, co ale pokulhává, je jistojistě jazyková kultura "mluveného slova", pokud vezmeme v potaz všechny složky české jazykové kultury,"
řekla pro LP-Life.cz Andrea Tinská, bohemistka.
Dovolí si politici k muži více?
Jediným mužem mezi všemi ženami, opomeneme-li však Raye Korantenga, který moderuje zprávy, nikoli politické debaty, je naprostý profesionál Václav Moravec, který je svými zkušenostmi nejvíce povolaný. Kromě role moderátora a redaktora je totiž vysokoškolským učitelem žurnalistiky. V roce 2004 začal vždy elegantní Václav Moravec moderovat diskusní pořad České televize Otázky Václava Moravce, jenž potom na čas ukončil, aby se k němu opětovně vrátil. Václav Moravec má obrovský přehled a je nositelem mnoha cen, za všechny jmenujme třeba hned čtyři ceny TýTý za nejoblíbenější osobnost televizní publicistiky za roky 2007, 2008, 2009 a 2011. Dnes moderuje pořady Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce, oba na veřejnoprávní televizi.
Moravec se dlouhodobě věnuje teoretické reflexi zejména veřejnoprávních médií a jeho projev se vyznačuje vysokou kultivovaností. Možná i proto si jeho pořad na csfd.cz vysloužil od televizních diváků nejlepší hodnocení.
“I když se o politiku moc nezajímám, nejsem stálým divákem, ale z českých politických pořadů jsou Otázky Václava Moravce jasně to nejlepší,”
hodnotí například pro LP-Life Martin Ponec.
Někteří diváci s ním však nesouhlasí a u Václava Moravce nejvíce kritizují jeho nadržování určitým politickým stranám a seskupením a jeho skákání do řeči.
„Nadržování různým stranám, skákáním diskutujícím do řeči, ignorace neparlamentních stran. Ovlivňování veřejného mínění. celkově se nejedná o nezaujatý pořád, jakým by měl být,“
kritizuje jeden divák anonymně na Facebooku – Otázky Václava Moravce.
A co na to odborník?
"Dle mého názoru je Václav Moravec velmi pregnantní, což může být občas nepříjemné. Je naprosto profesionální, ale je to taková ta profesionalita bez lidské tváře, snaha nedělat nikdy chyby a být zdánlivě dokonalý. Může tomu chybět lidský rozměr, protože běžní lidé chyby dělají. Snaha o dokonalou výslovnost a perfekcionismus může být u tohoto profesionála i známkou vyčerpanosti a snahy o udržení si místa na slunci. Pan Moravec už se politickým debatám věnuje strašně dlouho a možná i jeho úspěchy ho dohnaly tam, že se nikam dále už nevyvíjí,"
řekl LP-Life Aleš Kozák, expert na komunikaci. Ne nadarmo se tedy říká, že člověk by měl být v jedné práci sedm let. První dva roky se ji učí, tři roky ji dělá perfektně a pak z toho dva roky žije.
Máte slovo….všichni najednou
Má to být živá diskuze s odborníky a lajckou veřejností, realita je ale občas taková, že tam všichni řvou přes všechny a moderátorka Michaela Jílková se je snaží "zkrotit". Nutno podotknout, že většinou marně. A tak se z pořadu, kde se má člověk setkat tváří v tvář konkrétnímu problému, stává pavlačová debata o ničem, kde každý doslova řve přes každého. Ne nadarmo je to "kotel".
Pořad to ale jistě myslí dobře. Má nabídnout aktuální témata, ta zpracovat a lidově podat těm, jež nejsou odborníky, aby pochopili, uchopili a mohli se zeptat na to, co jim samotným leží na srdci. Myšlenka ale nedoprovází aktuální dění. Spíš následuje jakýsi pád. V praxi se pak jeden vyřčený názor častokrát setkává s nevolí a hlasitým odporem těch, kteří, jednoduše vzato, mají naprosto jiný názor. Bez ladu a skladu z toho těžko něco kloudného vyvodit.
Uprostřed toho všeho se pak nachází právě hlavní aktérka pořadu, moderátorka MIchaela Jílková, která, ač je to pořad vesměs bojovný, je téměř vždy oblečená do dlouhých, skoro až plesových šatů. To možná proto, aby se zjemnil celkový "look" poměrně agresivního vystupování všech přítomných a často i jí samotné. A tak to trochu vypadá, jako když se Popelka zapomene po půlnoci na plese a nenávistná macecha ji odhalí a seřve na první dobrou. Až na to, že Popelka v podání Michaely Jílkové se stejně tak hlasitě umí i ozvat. Ba co víc, nikdy se nedá!
"Paní Jílková je jednoznačně člověk, který umí správně artikulovat a hlavně bleskurychle reagovat na všechny možné dotazy a názory, které se "vynoří". I tak by ale mohla více dbát na to, aby byl její projev profesionální, což se jí ne vždy povede. Jednoduše řečeno se nechá pohltit davem,"
řekla pro LP-Life.cz odbornice na rétoriku Ljuba Macková.
Michaela Jílková má bezesporu oproti ostatním moderátorkám jiných politických a zpravodajských pořadů jednu obrovskou výhodu. Umí využívat potenciálu mluveného slova. Tím máme na mysli především intonaci, dynamiku členění vět a celkové používání nadvětných útvarů.
"Prima" pohled
Politická "Partie" vedená Terezií Tománkovou už působí poněkud více na "úrovni", které je jednoznačně dosaženo i tím, jak moderátorka tohoto pořadu vypadá a s jak velkou grácií se umí vyjadřovat. Snaží se sice držet tématu, ale pokud se to na straně zúčastněných nepovede, jen je upozorní. Straní se skákání do řeči či projevů, které by nakonec působily "tvrdě" a svéhlavě.
Terezie má skvělý projev a hlavně příjemný hlas, dobře artikuluje a skutečně dobře vypadá. Navíc to, jak je oblečená, plně koresponduje s tím, "kde" se nachází, tedy s konceptem pořadu, jenž moderuje. Když potřebuje vstoupit do debaty, nebo politika přerušit, reaguje věcně a hlasem, který neirituje. Tím, jak Terezie pořad moderuje a jak se při svém mluveném projevu usmívá, dělá pořad jaksi přívětivějším, ačkoliv probíraná témata ne vždy přívětivá jsou.
Terezie je jasným úkazem toho, jak moderátor mluveného projevu může plně využít potenciálu schématu podobného pořadu, kdy skutečně nejde "jen" o to, jak mluvíte, ale také jak gestikulujete, jestli se usmíváte a jste přátelští a jaká je vaše proxemika vůči jednotlivým hostům. Ta je sice předem dána společenskými normami daného média a normami obecně, ale v úvahu lze brát i sklon těla, pootočení hlavy či případný výraz sympatií.
"Česká" krása nestačí
Česká televize ale nehostí pouze pořad Michaely Jílkové, další pořadem, který má diváky informovat o dění událostí uplynulého týdne, je úspěšný pořad 168 hodin, který moderuje Nora Fridrichová. Subtilní a milá rusovláska je sice jakousi "hezkou" odzobou tohoto pořadu, ale co mírně pokulhává, je až vehementně nápadná a nepřirozená artikulace, s jakou se moderátorka snaží divákům sdělovat aktuální události. Klíčem dobře uchopeného mluveného projevu je jistojistě správná a srozumitelná výslovnost, která by však měla působit tak, jako by se moderátor o nic nesnažil. Jako by mu jeho projev byl vlastní. Což se bohužel v případě paní Nory příliš nedaří.
Artikulace nad rámec přirozené mimiky a gestikulace je nečím, co mírně řečeno odvádí diváka od tématu a chuti poslouchat a následně jej nutí až možná s přílišnou vehemencí pozorovat, jak se Fridrichové obličej rozpíná a kroutí do gest, na která je krásný obličej zkrátka málo. Vzhledem k tomu, že je pořad 168 hodin více zpravodajský, nelze ohodnotit, jak moderátorka umí reagovat na hádající se politiky, ale čtení ze čtecího zařízení jí příliš nejde. Působí strnule, neustále držíc jednou rukou tu druhou, což je v neverbální komunikaci jasným projevem stresu a nervozity, kdy se člověk musí něčeho "držet." U moderátorky tohoto formátu to však není příliš adekvátní.
Zmínit musíme také oblečení, o které se sice starají kostymérky, i tak by ale měly brát v úvahu fakt, že jejich moderátorky jsou ženy v produktivním věku, ne ženy za zenitem či staré usedlé dámy. Pravdou zůstává, že zpravodajský pořad potřebuje stejně sofistikovanou moderátorku, jako je on sám, ale zas ne tak, aby ji oblečení, ve kterém "vystupuje", zbytečně přidávalo na věku. Navíc se Nora Fridrichová může pyšnit krásnou štíhlou postavou, takže je zbytečné se trochu neodvázat.
"Ne každý, kdo pracuje v televizi, je obdařen talentem, aby tam pracoval, což je dle mě bohužel i případ paní Nory. Snaha o stoprocentní artikulaci ji vede k jisté strnulosti a sekání vět tam, kde pauza být zkrátka nemá. Projev má plynout, ne působit uměle. V rétorice je samozřejmě důležitá také intonace, kterou je ale obtížné ovládat tak, aby celek nakonec nepůsobil jako kýč,"
dodává Macková.
Cílem mluveného projevu má být jednoznačně emocionální odezva, která je oproti psanému slovu v tom mluveném daleko intenzivnější. V případě Nory Fridrichové je ale cítit spíše emocionální chlad a jakási neutralita, což, pokud bereme v potaz nezávislost žurnalistiky, je jistě fajn, ale už ne v tom směru, aby byl celkový dojem z moderátora jaksi unylý a bez špetky energie. Přece jen se "chceme" dívat na něco, co nám rozproudí krev v žilách a je jedno, co bude tématem.
Naděje "svítá" se Světlanou
Světlana Witowská moderuje na ČT24 pravidelný profilový podvečerní rozhovor s osobností, která hýbe událostmi daného dne. Jeden moderátor – jeden host. Poměrně přátelský formát pořadu, který - vedený moderátorkou s obřím moderátorským portfoliem - se nese ve zcela jiném duchu, než klasické "politické" pořady. A sama Světlana ho umí poměrně skvěle nasměrovat tam, kde pořad chce mít.
Moderátor totiž musí umět regulovat mediální dialog. Pokud jde o Světlanu, zde zkrátka musíme zatleskat, protože v tom je ona mistr. Nenechá se jen tak "odpálkovat" nepřímou či vyhýbavou odpovědí respondenta, ale pokládá ve stejném schématu tolik dokola se točících otázek, kolik je třeba, aby dotyčný nakonec odpověděl. Jak se uvádí v knize Světlany Čmejrkové "Svět mediálních dialogů":
"Styl mediálních dialogů je určován žánrovými zvyklostmi, individuálními kompetencemi konkrétních mluvčích a jejich vztahy a navíc celou řadou konkrétních momentů a kontextových střetů, předem plánovaných i spontánně vznikajících.“
Světlana chce jasné a přímé odpovědi a v případě, že respondent neodpovídá a vyhýbá se přímé reakci, pokládá neustále dokola další a další otázky, aby odpověď získala. Vše s bohorovým klidem, sebevědomím sobě vlastním a úsměvem na tváři si s respondenty povídá, jako kdyby se nechumelilo. A musíme uznat, že jí to jde. Asertivitou také nešetří.
Moderátor je ten, kdo by měl být pohotový a zároveň být schopen patřičné improvizace tak, jak je v daný moment potřeba. Světlana Wikowská to zvládá doslova a do písmene levou zadní.
Svého hosta nezměníš...
Politika zvedá ze židlí nás všechny. Jedno bychom si ale měli uvědomit. Sami politici totiž často postrádají kultivovanost a moderátor by se nikdy neměl nechat strhnout jejich projevem a případnou arogancí. I proto jsou možná za moderátory těchto pořadů poptávány ženy - vyjma profesionálního Václava Moravce. Na ně si politik-muž nedovolí tolik, jako kdyby naproti seděl také muž.
Všeobecně lze říci, že z jazykové uvolněnosti se postupně stává tzv. konverzacionalizace (spontánnost, živost, přirozenost projevu) jazyka všech medií. Ta má za následek, že do oblastí, které byly dříve tzv. vyšším jazykovým standardem, proniká neformálnost a nespisovnost, což v konečném důsledku může působit jako blábolení. A přitom jde o jediné - navázat kontakt s publikem a dát mu porozumět dané problematice.
Zdroje: Čmejrková, Světlana: Styl mediálních dialogů, MÜLLEROVÁ, Olga a Jana HOFFMANNOVÁ: Kapitoly o dialogu, Čmejrková, Světlana: Jazyk médií a jeho konverzacionalizace, ceskatelevize.cz, cnn.iprima.cz, csfd.cz, vlastní dotazování
