- CZ
- EN
- SK
Na férovku: Atentát na Trumpa je známka divokých časů. Zapsat se do historie jako Reagan může ex-prezident nejen díky ustřelenému uchu
/Komentář/ Po střeleckém útoku na slovenského premiéra Roberta Fica záhy došlo k pokusu o atentát na amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa. Oba činy mají politické pozadí. V případě Trumpa se o jeho život pokusil člen jeho vlastní strany. Ačkoliv můžeme útok vyšinutého střelce považovat za akt choré mysli, který může nastat kdykoliv, něco nám říká o tom, že poměry v naší společnosti se mění.
Střelecká likvidace politického soupeře je extrémně radikálním řešením. Očividně se však do repertoáru politického boje vrací. Naposledy se v USA střílelo na Ronalda Reagana, který pak zaznamenal jako prezident největší vítězství USA v historii. Porážku Sovětského svazu, který se rozpadl vlastním přičiněním a nedokázal ekonomicky konkurovat západním soupeřům během studené války. Rozdělený svět se začal spojovat.
Trump není jen prezidentským kandidátem, ale také bývalým držitelem tohoto úřadu. Reálně tak ztělesňuje své politické skutky. Nejde jen o velkohubá prohlášení o rozpouštění NATO, ale třeba také o americký izolacionismus, který Trump ve svém úřadě skutečně prosazoval a o angažmá v pokusu o podivný převrat a zneuznání voleb ani nemluvně.
Silná káva pro mladého republikána
Zkrátka je to silná káva. Alespoň pro dvacetiletého Trumpova republikánského spolustraníka, který po ex-prezidentovi pětkrát vystřelil. Útok poukazuje na určitou krizi amerických politických stran. Jelikož tamější systém počítá pouze se dvěma stranami, musí tyto partaje pobrat poměrně široké penzum názorů a na své kandidátky dostat řadu různých osobností.
Takovýto moloch samozřejmě nahrává vnitrostranickému boji, který by měl vytvářet konkurenci straníků, kteří si šlapu na paty ve snaze obsadit klíčové politické posty. Jenže svým neotřelým stylem a egomaniakálním megalomanstvím kolem sebe Trump vytvořil jiný systém fungování. V souboji o Bílý dům s Hillary Clintonovou byl outsiderem, dostal také o 2 miliony hlasů méně, ale díky úspěchu v klíčových státech mu volební matematika přinesla nečekané vítězství a nečekaná vítězství jsou ta nejhodnotnější.
Egoista Trump si začal svůj úspěch náležitě užívat a po nečekané porážce se mu výjimečný post opouštět nechtělo. Povšimněme si také paralely s Bidenem, kterému se rovněž nechce odcházet, když se mu podařilo dojít k nečekanému vítězství nad Trumpem, ale zpět k jeho postřelenému konkurentovi. Ten svůj pocit výjimečnosti nedokázal opustit a vypustil do světa fámu o ukradených volbách, které řada lidí, jenž se v komplikovaném systému neorientuje a má tendence podléhat emocionálním soudům, vzala za svou. Z racionálního fungování strany se stal kult.
Ten má už má své jméno: MAGA. Radikální křídlo trumpovců rychle umlčelo své konkurenty v partaji, což dokládá, že jeho kritici a soupeři v republikánských primárkách museli rychle přejít ke chvále svého lídra, jinak je čekaly verbální a dost možné i jiné útoky. Sám Trump se nedávno přirovnal k Matce Tereze, jakkoliv je to na první pohled směšné, svědčí o jeho roli v kultu jménem MAGA.
Trump se může zapsat do historie jako Reagan, nejen díky zpackanému atentátu
Svatý Vojtěch se nechal dobrovolně zavraždit, aby ke svému svatořečení došel. Že by se Trump vystavil kulkám dobrovolně v jakémsi fingovaném útoku, je otázkou spíše pro konspirátory, i když bezpečnostní okolnosti útoku jsou podivné. Řada lidí je však přesvědčena, že nyní bude sklízet plody tohoto skutku.
"Je strašné a odsouzeníhodné, když se něco takového ve volební kampani stane. Paradoxem je, že ať už měl střelec jakýkoliv motiv, svým činem definitivně vyhrál Trumpovi volby. Další kampaň už je zbytečná,"
predikuje Trumpovo vítězství posvěcené krví atentátu Miroslav Kalousek na síti X.
Zajíci se sčítají až po honu a volby budou za cca 4 měsíce, to už emoce s krvavého Trumpova ucha opadnou, ale dnes platí to, co napsal Kalousek. Trump však možná bude mít se svým republikánským předchůdcem Reaganem ještě jednu podobnou zkušenost. Může být svědkem rozpadu pořádků, na které jsme byli zvyklí. Nicméně východní blok se již rozpadl, teď se může rozpustit vlastním přičiněním jenom ten západní, kam se přesunula i Česká republika.
Zdroje: x.com, autorský článek, komentář
