Někdo má pocit, že v zaměstnání nestíhá, má příliš mnoho úkolů a potřeboval by prodloužit pracovní den. Jsou však mezi námi takoví, kterým jedna pracovní pozice nestačí a potřebují jich více. Pro některé politiky například řízení stomiliardového rozpočtu není nic, co by je odrazovalo od několika dalších vedlejšáků.
Jedna z prvních a posledních kapitol kumulace placených funkcí se odehrává v srdci země, v Praze. Už Jan Hus hluboko ve středověku provokoval svou kritikou tzv. mnohoobročnictví, kdy jeden církevní funkcionář obsadil větší množství farností čili placených pozic. V Praze dnes lehce najdeme pokračovatelé těchto středověkých mnohobročníků.
S velkou pompu se politici v hlavním městě dohodli na koaliční smlouvě po rekordní době vyjednávání, která atakovala takřka půlroční období. Na první pohled by se mohlo zdát, že domluva mezi pravicovou koalicí SPOLU a levicovějšími Piráty se střetává v ideologické nekonzistentnosti, problém byl však mnohém více skryt v prebendách. Svědčí o tom, že kandidát na primátora Bohuslav Svoboda (ODS) neměl problém trylkovat s šéfem pražského hnutí ANO, které si sice v Praze hraje na pravici, ale reálně se striktně drží levicové politiky nejpopulističtějšího zrna.
Jablko sváru se však rozhořelo hned po volbách. Piráti použili své oblíbené torpédo. Jsme proti kumulaci veřejných funkcí! Zároveň dobře ví, že pokud by tuto zásadu uplatnili naprosto striktně na všechny své partnery, tak by to rapidně snížilo počet funkcí, které mohou sami zastávat. Už samotná volební koalice PirSTAN byla koalicí stran, kdy jedna partaj je proti multifunkčnosti politiků a druhá na něm staví. Správný poslanec za Starosty je totiž nejen poslancem, ale ještě i regionálním činovníkem, což pochopitelně souvisí s jejich politickým programem subsidiarity.
Právě jeden z otců zakladatelů STAN se dostal do kuriózní situace a kandiduje na jednoho z největších smolařů mezi sběrateli funkcí. Jeho pobyt v pozici ministra školství měl být vyvrcholením úspěšné politické kariéry, ale těžce funkci nabyl, lehce pozbyl. Našel si náhražku zavánějící pozvolným odklonem od politického života v podobě ředitelování elitního soukromého gymnázia v Praze Duhovka. Podle tamějších studentů však Gazdíkův politický důchod není příliš patrný, když k ředitelování chce pracovat jako poslanec a zároveň zastupitel v obci Suchá Loz, která je shodou okolností na geograficky druhé straně naší republiky než Praha. Nezkušení studenti nepochopili výhodu, že za školu Gazdík může lobbovat nejen ve Sněmovně, ale taky v Suché Lozi.
Tady se vracíme zpět na pražský magistrát. Staronový primátor Svoboda si totiž rovněž hodlá ponechat poslanecký mandát s poukazem na snahu prosazovat pražské zájmy mezi poslanci. Vládnoucí koalice totiž asi nemá jiného poslance za Prahu než devětasedmdesátiletého Svobodu. Agilní politik by se měl stát vzorem pro plánovanou důchodovou reformu. Zatímco jiní se bouří, že 68 let pro vstup do penze je asociální, o dekádu starší Svoboda s těžkým srdcem ukončil lékařskou praxi, členství ve správní radě VZP a přednostování Gynekologické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Šéfovat cca stomiliardovému rozpočtu hlavního města nezvládne brigádně po večerech ani takto zkušený harcovník. Naštěstí mu bude mimo jiné pomáhat další bývalý primátor Pavel Bém (ODS), který nebude poradcem pro odposlechy zkorumpovaných politiků, ale pro drogovou problematiku, což je jeho hned druhá specializace.
Škoda, že současný primátor Prahy není zvolen za hnutí ANO. V Ostravě se uvolnila primátorská sesle po protibabišovském rebelantu Macurovi a po vzoru dvojministra Karla Havlíčka (ANO 2011) bychom mohli tuzemskou politickou kulturu ovlažit o funkci dvouprimátora.
Revoluci srovnatelnou s tou husitskou dnešní mnohoobročnictví asi nevyvolá a to je dobře. Už jenom proto, že nejde o víru, ale jenom o peníze. Studenti pražského gymnázia jsou spravedlivě pobouřeni, starší ročníky si už zvykly.