Čeští vlekaři už od dob covidových restrikcí vyhlíží tu pravou dlouho zimu plnou lyžařských radovánek, které naplní jejich podnikatelské měšce. Jenže ladovský ráj doprovázený rekordním množství rekordně drahých skipasů se nekoná. Jak je to jen možné?
Lyžování je v Česku velmi populárním sportem a co se týče počtu lyžařů, je naše země s malými, ale četnými kopečky, podobnou lyžařskou velmocí jako Norsko nebo Rakousko se svými velehorami. Našinec by se tak zimnímu sportu rád věnoval, problém je spíše prostorového charakteru. Ukázalo se nám, že bez sněhu o lyžování zájem není.
Letos byla neovykle teplá zima, což lyžování nenahrává. Pro jednou si horští byznysmeni poradí, jenže realita je jiná. Letošní únor byl globálně nejteplejší v historii, alespoň podle teplot naměřených ve světových oceánech. Nejteplejší v historii bylo taky září nebo srpen. Nejde o nic jiného než o střípky do mozaiky globálního oteplování.
V kontextu českých zim to aktuálně znamená, že např. v posledních deseti letech jsme byli svědky pouhé třetiny dnů se sněhovou pokrývkou vyšší než 10 cm oproti 60. letům dvacátého století. Pokud dnešní senioři vzpomínají na zimy plné sněhu, nejde o žádnou klamnou vzpomínku, jejich zkušenost bylo oproti dnešku diametrálně odlišná.
Realita globálního oteplování je však daleko závažnější než otázka výnosnosti, nedej bože krachu, českých lyžařských středisek. Dnes již víme, že jsme svědky nejprudšího oteplování klimatu ve 4,6 miliard let dlouhé historii naší planety, čím to asi bude? Možná enormními emisemi skleníkových plynů, jímž dominuje oxid uhličitý vzniklý čím dál intenzivnějším spalováním fosilních paliv.
"Pokud vás rozvrat našeho kdysi stabilního klimatu neděsí, pak mu plně nerozumíte. Skutečnost je taková, že pokud víme, náš svět se nikdy - v celé své historii - neohříval tak rychle jako nyní. Ani hladina skleníkových plynů v atmosféře nikdy nezaznamenala tak prudký vzestup,"
napsal pro CNN Bill McGuire geofyzik a emeritní profesor University College London. Fyzikální realita probíhající klimatické změny je podle něj tak strašná, že si to laik ani nedokáže představit.
Se změnou klimatu se neroztopí jen pár megatun ledovců, ale zásadně se promění demografické okolnosti života na přelidněné zemi. Planetě může být docela jedno, jaká teplota na ní bude. Koneckonců historicky byly na zemi daleko vyšší teploty než dnes. Jenže to ještě neexistoval druh Homo Sapiens v počtu několika miliard kusů, zvyklý na své technologické sluhy, od nože na krájení po jaderné elektrárny.
Zatápí se tak především pod kotlíkem pohodlného lidského života ve vyspělých zemí. Právě do jejich stabilního klimatu se totiž budou vlamovat bez přehánění miliardy migrantů ze zemí, kde už bude příliš horko na to, aby se tam dalo žít. I McGuire si klade otázku, jak se vyrovnat s těmito děsivými scénáři. Z fyzikálního hlediska je problém prostý, jenže nic nám neříká o tom, jak se k němu má postavit člověk.
Problém je totiž primárně psychologický. Jak s ním naložit napoví české lyžování. Na největším českém portálu snow.cz se znalec poměrů v lyžařských areálech Radek Holub nad nedobrými podmínkami pro lyžařský sport zamýšlí a dochází k závěru, že nejde ani tak o počasí, ale o postoj samotných lyžařů, tedy lidí. Když nepohrdnou technickým sněhem a jarní krajinou v okolí, můžou vesele lyžovat nehledě na teplé počasí.
Podobně apeluje i fyzik McGuire, když připomíná, že psychologické výzkumy ukazují, že pokud budou lidé nahlížet na globální oteplování jako na problém k aktivnímu řešení, pak se může vyřešit. Pokud lidé změní životní styl, budou plýtvání ve společenstvích v nich žijí společně řešit a zároveň dají hlas politikům, jimž není budoucnost zcela lhostejná, není budoucnost beznadějná ani pro lidskou civilizaci, ani pro české lyžování.
Zdroje: cnn.com, snow.cz, seznamzprávy.cz, autorský text, komentář
dva úh