Jako já nevím, ale umíte si sami sebe představit, co budete dělat, až vám bude 88 let? V jakém fyzickém a psychickém stavu budete? Já mám jasnou představu a není pěkná. Rozhodně jsem přesvědčená, že nebudu skákat přes kaluže jako nějaká laňka. Proto mě nepřestává udivovat naše přední herečka, miláček národa, Jiřina Bohdalová. Jako „babě“ táhne na devadesát a je schopná sehrát fotbalového bojovníka tak, že svým výkonem zastíní všechny ostatní, a navíc mladší seniory?
Podle mě tahle ženská podepsala smlouvu. Smlouvu s ďáblem, že nebude stárnout. Nebo bude stárnout, ale prostě pomaleji než všichni ostatní. Důkazem není jen to, že herečka je schopná stále hrát, chodit bez hole či jiných pomůcek, ale i to, že doslova fyzicky i psychicky ustojí pohřeb blízkého přítele, mluvím o Karlu Gottovi, kdy je jasně vidět, že její paměť nemá jedinou trhlinu. Její řeč viděl celý národ a ani jedno oko nezůstalo suché.
Ona je živým důkazem, že stáří nemusí být tak zlé. To, co má Bohdalová ve vínku, jí může závidět kdejaký senior. Závidím jí to i já, a to jsem o několik generací mladší.
Nicméně - už jste viděli to video? Video, které nechal natočit Petr Salava k výročí 45. narozenin fotbalového klubu Amfora, která má za sebou 700 zápasů? Ve dvou řadách stojí osobnosti, kde je Jiřina Bohdalová bezkonkurečně nejstarší. Ta ovšem stojí přímo uprostřed. A společně s ostatními „tančí“ tanec haka, který je ikonický pro začátky rugbyových zápasů novozélandského týmu All Blacks.
Bohdalka tam stojí s výrazem zabijáka, pomalovaným obličejem, vyplazeným jazykem a odhodláním. Je z ní cítit síla a odhodlání. Když se zaposloucháte do pokřiku, je slyšet. Její hlas zní jako zvon. Skutečná herečka a bojovnice se v ní nezapře. Ještě jednou smekám pomyslný klobouk.
A já se ptám, jak je to možné? Je to tím, že celý život běhá po jevišti či před kamerou? Celý život „propařila“ v divadelních klubech, celý život se směje od ucha k uchu? Ona totiž není nijaký vzor dobré životosprávy. Nevzpomínám si, že by kdy jedla něco zdravého, nepila nebo nekouřila.
Ano, média teď psala, že byla chvilku hospitalizovaná kvůli střevním potížím. Pardon - střevním potížím? To já bych mohla být hospitalizovaná každý měsíc, protože prostě žeru prasárny a pak to tak dopadá, že mě krapet bolí bříško.
Tak jako tak chci říct, že se od Bohdalové máme co učit. Ona život skutečně žije. Moc jí přeju zdraví a vitalitu do dalších let. Aby nás pořád takhle udivovala a překvapovala. Přeju to tak všem seniorům, protože si prostě myslím, že na stáří není často nic pěkného.