NA FÉROVKU: Hrdinové doby koronavirové! Ještě nedávno se o ně nikdo nezajímal...
Nikdy jsem nemohla pochopit, jak je možné, že lékař, který zachraňuje životy nebo zdravotní sestra, která se láskou stará o nemocné, bere každý měsíc doslova almužnu, tedy alespoň tady v Čechách. To samé pedagogové, kteří se denně trápí s neposlušnými žáky. Lékaři studují asi sto let, aby mohli pak léčit cizí lidi. Učitelé jakbysmet. Tak teď se snad karta obrátila... Jsou nepostradatelní.
Díky koronaviru se ukázalo, bez koho tahle a vlastně žádná země nemůže fungovat. Jasně, když přijeli kluci z Nagana, tleskal jim celý svět a všichni jsme se hrdě plácali po zádech, že ti Češi jsou prostě nejlepší. To už je dávno. Komu dalšímu se od té doby spontánně tleská večer na balkonech? Lékařům, sestřičkám, hasičům, policistům. To jsou momentálně největší hrdinové, to jsou lidé, kteří nasazují svoje životy, aby zachránili ty naše.
Prozření
Konečně to vidíme. Konečně si uvědomujeme, že bez těchto lidí si ani neuprdneme. Teď si rozmyslíme držkovat na doktora, když nám řekne, že bychom měli víc sportovat a míň žrát. Až teď je jasné, že to s náma myslí dobře.
Už nebudeme pohrdat prodavačkou v Lidlu, že se špatně učila, takže její džob je podřadnej. Ne ne. Díky této paní máme totiž co jíst v době karantény, ona si totiž stoupla za kasu, a i když my na ni můžeme něco prsknout, ona nám dá s úsměvem jídlo.
Už si rozmyslíme nadávat na kamioňáky, kteří nás štvou na dálnicích. I oni jsou důležití, ty potraviny totiž vozí do těch obchodů k těm prodavačkám.
Kdy jste naposledy tak rádi viděli kurýra, co vám veze buď hotovku, nebo potraviny nebo třeba šicí stroj? Vy přece nepůjdete do krámu osobně mezi ty nakažené lidi... ale oni jo. Oni to musí vyzvednout, naložit a dovézt vám to až ke dveřím, oni to riziko podstupují. Každý den.
Učení online je horší než před tabulí
Páni pedagogové jsou kapitola sama pro sebe. Berou taky strašně málo peněz. A taky musí studovat poměrně dlouho na to, aby pak stáli před bandou nevychovaných (většinou) děcek, co si myslí, že škola je za trest. Stejně jako zdravotníci, i oni berou své zaměstnání jako poslání. Jinak to totiž nejde. No a teď si všichni myslí, že mají učitelé prázdniny. Nikdo už nevidí, že učit online je mnohem náročnější než stát před tabulí, před třiceti studenty.
A rodiče se navíc musí zapojit víc než kdy jindy, na což také nebyl nikdo připravený.
Vyšší platy
Nejsem politik a jejich funkci jim nezávidím. Chápu, že každý rezort se snaží urvat co nejvíc peněz pro sebe. Ať už na zvýšení platů nebo modernizaci nebo cokoliv. Já jen doufám, že po této nemilé zkušenosti, dostanou všichni výše zmínění státní zaměstnanci (kromě těch politiků, ti už mají dost) přidáno.
Všichni si zaslouží mnohem více peněz, mnohem více našeho respektu. Já osobně všem skláním poklonu a děkuju za to, že jsou. Ale bohužel z finančních důvodů nemůžu každému jednotlivě koupit bonbonieru Merci, sorry jako. :-)
Pandemie pomáhá
Neříkám, že je dobře, že celý svět zasáhl koronavirus. Je to samozřejmě děsivé a obrátilo nám to všem život naruby. Doslova. Nikdy jsme nikdo tohle nezažil. Strach, vládní opatření, izolace.
Ale pak na sociálních sítích kolují taková ta pořekadla, která vás donutí se zamyslet. A to do hloubky. Není vlastně tohle všechno za odměnu?
Lidstvo dostalo přesně takovou chorobu, jakou potřebovalo:
Přestávali jsme si vážit zdraví, a proto jsme dostali takovou chorobu, abychom si uvědomili, že na něm úplně nejvíc záleží.
Přestávali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou chorobu, aby byl pobyt v ní pro nás tak vzácný.
Přestali jsme umět fungovat v rodinách, a proto nás tato choroba zavřela do našich domovů, abychom se jako rodina opět naučili fungovat.
Přestávali jsme si vážit starých a nemocných, a proto jsme dostali tuhle chorobu, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní.
Přestávali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, a proto jsme dostali tuhle chorobu, abychom zjistili, jak jsou nepostrádatelní.
Přestávali jsme mít úctu vůči učitelům, a proto nám tato choroba zavřela školy, aby si to rodiče mohli sami vyzkoušet.
Mysleli jsme, že si můžeme koupit všechno, být kdekoli a s kýmkoli chceme, a proto jsme dostali takovou chorobu, abychom si uvědomili, že to vše není samozřejmost.
Náš volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato choroba zavřela, abychom pochopili, že štěstí si nemůžeme koupit.
Zaměřovali jsme hodně pozornosti na náš vzhled a porovnávali se, proto nám tato choroba zakryla tváře, abychom pochopili, že tam netkví naše krása.
Mysleli jsme si, že jsme páni na téhle zemi, a proto jsme dostali tuto chorobu, aby nás něco miniaturního, co ani není vidět, dokázalo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory.
Tato choroba nám hodně bere, ale zároveň nám dává možnost se toho tak strašně moc naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější.
Dostali jsme chorobu ušitou na míru. Asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali.
Všem vám držím palce, ať to ve zdraví zvládnete.
