Na férovku: S Trumpem a Le Pen můžou přijít nové pořádky. Češi půjdou přes palubu jako první

Změny dosavadních pořádku se dlouhodobě upínaly především k možnému návratu Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta. S kontroverzním podnikatelem v politice má svět už své zkušenosti, ale leccos naznačuje tomu, že se za posledních pár let značně zradikalizoval. 

Lakmusovým papírkem tohoto posunu se stal pokus o ústavní převrat doprovázený bizardním útokem na Kapitol po Trumpově porážce ve volebním střetu s Joe Bidenem. O chlapíka převlečeného za indiánského náčelníka, který se po pár pivem vloupal do sídla klíčové ústavní instituce nešlo ani tolik jako o to, že Trump označil volby za podvod a sním řada jeho uctívačů. Z psychologického hlediska nic mimořádného, stárnoucí egomaniak se přes své jájínkovství nebyl schopen přenést. 

Pronájem luxusního bytu, Praha 2 Vyšehrad, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Americký souboj stárnoucích mužů a konec NATO

V každodenním životě nic neobvyklého, v boji o úřad nejmocnějšího muže planety se jedná o problém. V posledních dnech se však vyrojil další problém, jeho konkurent sice není kognitivně postižený egomaniak, ale je ve věku, kdy je maximem účasti na veřejném životě samostatný nákup v nejbližší samoobsluze. Zatímco u nás se peciválové bouří, že nastoupit do penze po narozeninách číslo 65 je asociální, v USA o šéfování celému státu soupeří muž těsně před osmdesátými narozeninami a další těsně po nich.

Bidenovo prezidentství má za sebou celou řadu úspěchů od po-covidového oživení amerického hospodářství, po zastavení ruských plánu na anexi Ukrajiny za pomoci amerických zbraní. Po proběhlé prezidentské diskuzi je však otázkou, jestli prezident Biden je vůbec tím, kdo za vším stojí anebo je mnohem více jen fíkovým listem výrazné osobnosti a chod věcí řídí mnohem více jeho administrativa.

V kontextu Bidenových politických výher a odsouzení Trumpa v kauze vydírání pornoherečky se zdálo, že Trumpova hrozba o rozpuštění NATO (odchod USA z paktu by ničím jiným nebyl) se vzdaluje. Jenže po poslední prezidentské debatě průzkumy favorizují Trumpa.

Doposud se zdálo, že česká vláda počítala s nejhorším a připravila si plán B. V Praze se najednou ukázal Emmanuel Macron a vesele s Petrem Fialou (ODS) i Petrem Pavlem rozprávěl o partnerství mezi zeměmi, které by se mohlo stvrdit bratrskou krví výstavby české jaderné energetiky francouzskými technologiemi. 

Jestřáb Macron čelí politické krizi, česká ministryně řeší právo na sociální sítě

V časech rozbouřené bezpečnostní situace, kdy Rusku mlsně pokukuje po svých bývalých sovětských državách, kam patřilo i Československo, je potřeba si své spojence v prvé řadě koupit. Nákup F-35 za desítky miliard nám u Američanů jistě udělal očko, výstavba čtyř jaderných bloků by mohla stát klidně bilión a to už by mohlo stát za trochu bezpečnostní námahy i Francouzům. Na okraj dodejme, že jedinou zemí s jaderným arzenálem v EU je právě Francie. 

Jenže to platilo v politickém světě jestřába Macrona, který vždy kladl důraz na své angažmá v otázkách mezinárodního pořádku. Nyní se však francouzskému prezidentovi vymyká situace na domácí frontě. V prvním kole probíhajících voleb dosáhla na drtivé vítězství krajně pravicová strana vedená osmadvacetiletým Jordanem Bardellou, nepotou Marine Le Pen. Jejich strana Národní sdružení se hlásí k francouzskému izolacionismu, ke spolupráci, podle svých slov, nikoho nepotřebují.

Shodou okolností je strana podezřelá s ideologického a také finančního napojení na Rusko. Na neofašistický stát, který na Ukrajině bombarduje školy a paneláky. Francie a USA májí však společnou ještě jednu věc. Složitý volební systém. Ten může ještě dosavadní vývoj zvrátit a zmrazit tak rodící se úsměv na Putinových rtech. Realita však nasvědčuje vývoji, jenž se rozhodně nehodlá příliš zaobírat bezpečnostními problémy České republiky a nechá dosavadní spojenectví především na papíře.

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se však již připravuje. Světu pohrozila na síti X vystoupením Česka z OSN a tvrdě zakročila proti sociálním sítím hlavního generála české armády. Ten se pokoušel předat veřejnosti informace o komplikacích na poli bezpečnostní politiky z armádního hlediska, jenže patent na bezpečnostní rozum si monopolizovala paní ministryně. Jak na radikalizaci mezinárodního politického diskurzu reagovat by nám měla vysvětlit ona, ale možná si budeme muset počkat až se naučí anglicky, což je pro ní náročné. Také se blíží náročné časy.

Zdroje: irozhlas.cz, x.com, e15.cz, cnn.com, autorský článek, komentář