NA FÉROVKU: Šílenství kolem koronaviru pobláznilo víc než by mělo!
Je to víc jak měsíc, co celý svět řeší koronavirus. Minulý týden jsem se vrátila po měsíci z Asie a konečně mám potřebu se k tomuto tématu vyjádřit. Než jsem odletěla, už začínala panika. Panika tady u nás v české kotlince, kde každoročně na obyčejnou chřipku umřou stovky lidí. Přiznám se, že i já začala panikařit. Dokonce tak moc, že jsem chtěla svou vysněnou cestu zrušit. Ale díky bohu jsem to neudělala...
Ale ... řekla jsem, že bez respirátorů nikam neletíme. Sehnat je, byl doslova nadlidskej úkon, stejně tak, jako sehnat dezinfekci. Češi se zbláznili a všechno vykoupili. Nicméně nakonec jsem všechno koupila a odletěla.
V letadle měli všichni Asiaté roušky. Pár našinců taky, jinak stateční „bílí“ Evropané povětšinou letěli nalehko, tzv. bez ochrany. Připadala jsem si jako magor, ale strach mi nedovolil, takže jsem respirátor sundávala jen na jídlo. Řeknu vám, že vydržet v tom skoro dvacet hodin bylo peklo. Představa, že v tom chodím běhat, zabiju se. A že jsem viděla na svých cestách mnoho Asiatů sportujících v roušce.
Když jsem konečně přiletěla do teplého počasí, do voňavého vyhřátého Vietnamu, roušku jsem hned zahodila, protože statisticky tam na tolik milionů lidi bylo jen pár nakažených. Navíc sami Vietnamci jsou tak strašně ve stresu, že oni by roušku neodložili ani za zlatý prase. Navíc updatovali roušky do všech možných barev a vzorů. Stala se z toho, dle mého názoru, u nich i taková móda, kdo má stylovější roušku.
Asiati se učí hygieně
Stalo se mi několikrát, že průvodci avizovali, abychom si myli ruce, používali roušky a chránili se. Přestavte si, jak tam jedí ty svoje nudle na ulici sedící na miniplastových židličkách, hygiena nula, protože to hovězí ležící v tom zaprášeným lavoru rozhodně nesplňuje žádnou hygienickou normu, a oni mě poučují o tom, že si v rámci ochrany před virem musím mýt ruce... Úsměvné.
I když nepoznám rozdíl mezi Vietnamcem, Japoncem a Číňanem (vím, že to je fakt ostuda a tímto se jim omlouvám!!), vím, že tam žádný Číňan nebyl, protože Vietnam zakázal všechny lety do své země. Přesto asijské země bojují s nedostatkem turistů, zřejmě hodně lidí zrušilo své cesty. Tak jsem si užívala poloprázdné hotely, velký výběr všeho, žádné mačkání se zážitkuchtivými bělochy.
Možná utrpěla světová ekonomika, zdravotnictví všech zemí se potýká s nedostatkem roušek a ochranných obleků, turismus se propadá do červených čísel, ale já, já jsem si to užila moc. Pochopila jsem, že hysterie ohledně koronaviru je zbytečně velká. Neříkám, že by člověk neměl být ve střehu. Do Číny nepojedu, ale rozhodně není důvod kazit si dovolenou. Navíc z 99% nakažení a zemřelí na koronavirus jsou hlavně staří a nemocní lidé. Paniku, kterou zbytek světa vytvořil, zpětně nechápu. Věřím, že i když čísla nakažených neustále stoupají a stoupat budou, že se všichni uklidníme...
Nemocní všichni kolem mě
Člověk se pak vrátí do své země a zjistí, že nemocní jsou všichni kolem něho, jen on ne. Chřipka je prostě otrava a je potřeba řešit hlavně prevenci před nakažením. A to s koronavirem nebo bez něj.
Nejvíc mě ale asi pobavily články typu, kam si sednout v letadle, abychom se nenakazili. Prý u okýnka je to nejbezpečnější. To jsem řvala smíchy. A pak taky, když mi nějaký Američan vykládal, že když chytíš koronavirus, tak musíš hodně pít vodu. Abys to z toho krku spláchla do žaludku. Bože můj...
