NA FÉROVKU: Voják z boje neutíká aneb Zatloukat, zatloukat, zatloukat
Tohle byl páteček jako ze žurnálu. Kdo pracuje v médiích, jistě mi rozumí... normálně se každej novinář vidí už po obídku doma, ale dneska ne. Pan ministr zdravotnictví Roman Prymula se postaral o poslední pracovní den v týdnu tak, že na tento den budu vzpomínat jako na nejhorší den v roce. V pohodlí svého gauče se ke konci dne ale musím už smát. Vlastně je celá situace až trapně směšná. Každopádně i malé dítě dnes pochopilo rčení: Káže vodu, ale sám pije víno.
Musím nicméně hned na začátek pochválit kolegy z deníku Blesk. Dlouho neudělali nic pořádného, ale dneškem se jim konečně zvýšil prodej. A právem. Paparazzi fotografové odvedli skvělou práci. Načapat jednoho z nejvlivnějších lidí Česka současnosti, jak odchází před půlnocí z luxusní restaurace, která má být dle jeho nařízení zavřená, a ještě bez roušky? Porušil tady snad všechna svá nařízení! Národ mu to dává náležitě sežrat, ne že ne. Taky právem.
Do práce, nakoupit a domů!
Víte, připomíná mi to situaci, kdy moje matka v mých šestnácti letech přišla na to, že kouřím cigarety. Seděla tehdy naproti mně na gauči se zuřivým výrazem ve tváři a s cigaretou v ruce a říkala, jak moc jsou tabákové výrobky špatné. Sama kouří celý život. Já na ni tehdy koukala jako puk. Cvak a o dvacet let později koukám úplně stejně na plukovníka Prymulu. Společně s premiérem Andrejem Babišem nám tu už několik týdnů hustí do hlavy, ať dodržujeme vládní opatření, nikam nechodíme, s nikým se nestýkáme, ať nosíme roušky, myjeme si ruce a já nevím co všechno. Lidé krachují, přichází o peníze, práci, a nakonec i o rozum.
A tenhle panáček si prostě dělá, co chce. Schází se s lidmi po hospodách, které ale zavřel, bez roušky, a ještě v pozdních hodinách. V době nouzového stavu! Úplně vidím ty fotografy, jak se při mačkání spouště tetelí blahem a následně šéfredaktora druhý den ráno nebo vlastně ještě tu noc, když výsledek snažení vidí. Chtěla bych být v té chvíli v jeho kůži... musela to být čistá radost, radost malého dítěte.
Zatloukat, zatloukat, zatloukat
Pak jsem si snažila představit Babiše, jeho výraz, když si ráno noviny přečetl. Jak bledne, jak nadává, jak přechází sem a tam a rve si poslední zbytky vlasů. Protože jestli něco chybělo do rakve jeho vládě, tak to byl tenhle pořádnej hřebík. Jak asi probíhala jednání před tím, než vystoupili na veřejnost, aby obhájili tento žalářehodný prohřešek?
„Sakra Romane, cos to provedl? Co teď lidem asi řekneme?“ - Babiš
„Ale, něco vymyslíme Andrejko, jako vždycky, ne? - Prymula
A tak covidem unavený Babiš vystoupil před novináře s tím nejutrápenějším výrazem raněné laně s tím, že je mu to líto, ale že bude muset Romču teda odvolat, pokud nepodá Prymula demisi sám.
Ten se ale rozhodně dobrého nového bydla opojen mocí nehodlá vzdávat jen tak! To by nebyl správný voják. Z bitvy se neodchází! Tolik lží v tak krátkém čase jsme už dlouho neslyšeli. Obvykle je totiž slýcháme pořád dokola v delším časovém horizontu.
Kdo bude další?
Prymula se tak zapíše do historie dějin ministerstva zdravotnictví, protože jeho mandát byl zatím nejkratší. Měsíc a jeden den. Teď se ale nabízí otázka, kdo bude další? Přestože Andrej už nějaká jména v hlavě má a v televizi dokonce už o jednom řediteli brněnské nemocnice hovořili, národ volá po hudební hvězdě Adamovi Vojtěchovi! Chudák kluk si oddechl, že peklo na zemi mu skončilo, když složil zbraně a měl by se vrátit? Lidé si na něho zvykli, on už má s koronavirem i Babišem bohaté zkušenosti, tak proč by to místo nemohl vzít zpět? Musím se prostě smát. Podle mě Vojtěch rychle sbalil kufry i fidlátka a utekl někam za hranice a vypnul si telefon. To bych na jeho místě udělala já.
Každopádně tohle byl skutečně den jako korálek. Jsem zvědavá, co kluci vyfotí příště... jen doufám, že to bude v pondělí.
