NA VLASTNÍ PĚST: Nakupování je má největší vášeň. Shopaholiků stále přibývá

Před patnácti lety jsem opustila Českou republiku a začala žít úplně jinde, a hlavně úplně jinak. Důvodů jsem k tomu měla víc, ale byly to i obě výše zmíněné závislosti. Místo, kam jsem se přestěhovala, bylo daleko od všechno. Nebyly tam žádné obchody, kde by se dalo utrácet, nebo to aspoň nebylo tak jednoduché, a stejně tak jsem mohla zapomenout na práci u počítače prakticky 24/7.

Jenže ono vždycky najdete nějaký důvod, proč se k tomu, před čím jste utekli, musíte vrátit. Je to stejné jako s alkoholem nebo drogou. A pak už je to na pováženou.

Otevřít v galerii (5)

Moderní nemoc? Ano, ale stále nemoc...

„Shopaholismus, neboli oniománie, je nemocí moderní společnosti,“

uvádí pro LP-Life koučka a lektorka Lucie Mucalová.

„V poslední době shopaholiků přibývá, je to jakási náplast na vnitřní bolest.“

Pronájem bytu 3+kk - Praha 1 - 108, Praha 1

Zobrazit nemovitost

U mě tomu bylo trochu jinak. Nakupování mě nijak zvlášť nebavilo, než jsem nastoupila do lifestylových módních časopisů. Tam jsem totiž na chodbách potkávala slečny, dámy a dívky jako ze žurnálu, a to doslova. Naše inzertní oddělení se hemžilo úkazy na dlouhých nohách, s dlouhými vlasy, ideální postavou, perfektním make-upem a každý den v jiném super luxusním modelu. Nejdřív jsem si s opovržením říkala, „že mě nikdy nedostanou.“ A pak jsem si koupila své „první“ patery značkové džíny. A byla jsem tam.

Od té doby to šlo jako na houpačce. Buď jsem se snažila šetřit, což šlo docela dobře, protože jsem byla prakticky pořád v práci – a tím myslím POŘÁD – nebo jsem prostě jednou za měsíc vyrazila do nákupního centra a bez problémů tam utratila 40 tisíc za oblečení, které jsem vůbec nepotřebovala. A nešlo jen o oblečení. Nikdy jsem neměla jasno v tom, co si koupím. Jen jsem prošla většinou nejvyšší patro nějakého obchoďáku, a úplně bez plánu a bezmyšlenkovitě kupovala, cokoli se mi líbilo. Dopadlo to tak, že jsem měla doma „hadry“ tak pro dvacet žen, do konce života, aniž by si jediný model musely vzít dvakrát. Dobře, to možná přeháním, ale jen trochu.

Závislost je silnější než vzdálenost aneb Nic není problém

Pak jsem naštěstí odjela do ciziny a zabila tím dvě mouchy jednou ranou. Jako instruktorka potápění a později podvodní fotografka jsem měla úplně jiné zájmy a taky vydělávala asi tak padesátkrát míň peněz. Workoholikem jsem se stala i pod vodou – můj počet denních ponorů nebyl omezen. Ale shopaholismus na chvíli usnul. Projevoval se jen občasnými záchvaty, když jsem opustila přímořskou vesničku, kde se nedalo koupit zhola nic. A pak to dopadlo vždycky stejně – domů jsem přijela s taškami dalších a dalších modelů. Ale dělo se to tak dvakrát za rok, protože jsem buď musela překlenout 800kilometrovou vzdálenost do hlavního města. Nebo se vydat do sousedního Izraele.

Shopaholismus přitom podle Mucalové nemá vliv na to, v jak velkém městě žijete:

"Může se dít kdekoli, shopaholismus nemá hranice a vyskytuje se opravdu kdekoli. Možnosti online světa jsou bezhraniční, tudíž shopaholismus může hojně růst tam, kde se mu nabízejí naše vnitřní možnosti, kde má “dobrou” mentální půdu k růstu."

Otevřít v galerii (5)

Virtuální shoping bez otvírací doby

Pak jsem se, po mnoha letech, vrátila do Čech. Neměla jsem vůbec nic. A přišla korona. S tím, jak jsem si postupně našla první, druhou nebo třetí práci, se zvyšovaly i mé příjmy. A samozřejmě i výdaje. A protože neumím šetřit a jen doufám, že se to někdy naučím, aspoň jako zodpovědná matka, nakupovala jsem hadříky mému synovi. Tomu to bylo samozřejmě jedno. Pro sebe nakupuji jen občas. Navíc jsem objevila něco jiného a stala se mistryní online nakupování. Přenesla jsem tedy svou zálibu a začínající nemoc do virtuálního prostoru.

"Nemyslím si, že doba covidová zvětšila jakékoli krize, mohla pouze umocnit to, co v lidech dřímalo a dostalo se v této “jiné” době na povrch. Mohly vyplout vnitřní krize, smutky, boly, které si někteří mohli “lepit” právě nějakou závislostí, ať už jídlem, nakupováním, alkoholem nebo čímkoli jiným, co utišilo alespoň na krátký čas rány,"

řekla pro LP-Life Lucie Mucalová.

Obchody byly zavřené, a já jsem byla vlastně ráda. Protože! Neexistují omezující otvírací hodiny. Nakupovat můžete stále, i v noci. Stačí jen vidět nějakou dobře zacílenou reklamu, která si svůj terč vždycky najde. Jen mi domů postupem času začali jezdit kurýři, spousta kurýrů. 

Otevřít v galerii (5)

Mateřskou za šaty

„Nakupuji zcela bez rozmyslu. A je mi jedno co. Často oblečení ani nevytáhnu z tašky, nebo neodstraním cenovku. Vůbec to oblečení nepotřebuju, a už vlastně i v krámě mám výčitky, když jdu ke kase a vím, že jsem „bouchla“ celou mateřskou,“

říká má kamarádka Zdenka, která to má hodně podobně. Jen tím podporuje tvrzení, že shopaholismus je nekontrolovatelnou závislostí. 

„Shopaholiky se stávají ti, kdo nemají pevný smysl života a jsou do jisté míry nešťastní. Každá závislost má svůj příběh a nikdy nepřijde do života jen tak. Shopaholikem se většinou stane člověk, který prochází složitým životním obdobím a potřebuje si udělat radost. Nebo ten, kdo je dlouhodobě nespokojený. Je to jako se zraněním – když vás něco bolí, vezmete si lék. Shopaholic jde a udělá si radost, ošetří si to, co ho bolí,“

říká pro LP-Life osobní koučka Jarka Poštolná.

Statistiky shopaholiků určitě existují, ale nejsou veřejně dostupné.

"Já osobně statistiky nesleduji. Je pro mě podstatnější příběh konkrétního klienta, to mi dává hluboký smysl, pracovat právě s jeho světem a hledáním řešení. Je pro mě důležité, aby si lidé uvědomili, že musejí sebrat odvahu a jít si pro pomoc. Nebýt na to sám a neumocňovat tuto závislost. Shopaholismus může napáchat škody na mnoha úrovních, právě ono rozhodnutí a vlastní motivace jsou důležitými aspekty k vykročení z tohoto pekla. Kde je vůle, tam je i cesta,"

uvádí na závěr koučka Lucie Mucalová. 

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Exekuce? Jednou, možná... 

Tak to u mě naštěstí není. Nejsem nešťastná a už vůbec ne nespokojená. Dokážu si problém uvědomit a pracuji s ním. Vím, že ke skutečnému opravdu vážnému problému ještě stále jen inklinuji, takže o tom přemýšlím. Jak by to totiž mohlo dopadnout? Podle psychologů shopaholismus dokáže, stejně jako každá závislost, vzít všechno. Nemocný je natolik ovládán svou potřebou a touhou, že ho nic jiného nezajímá. Někteří shopaholici si na věci, které nakupují klidně i online, navíc půjčí peníze, protože je jim jedno, jak zaplatí třeba nájem. Neřeší to, nezajímá je to.

Shopaholismus je dnes nemocí moderní společnosti, která je konzumní, materiální a soutěživá. Každý kouká na to, co má někdo jiný, chce se vyrovnat, honí se za ideály, které mu ukazují sociální média. Chce být dokonalý. Nakupovacích možností máme neomezeně.

Navíc si jen málokdo přizná, že má s nakupováním problém, protože to považujeme za něco nesrovnatelného se závislostí na alkoholu nebo drogách. 

Otevřít v galerii (5)

Ztráta kontroly

Když jsem se jen tak mimoděk někomu z mých kamarádů svěřila, že jsem asi shopaholic, většina se mi jen vysmála. Jenže on je shopaholismus stejně nebezpečný jako každá jiná závislost. Dokáže nás totiž dostat na dno. 

„Pokud se shopaholic nedokáže ovládat a skutečně do toho spadne, ohrožena je jeho rodina, vztahy i práce, protože tím nejdůležitějším je nakupování. Hrozí a dějí se exekuce. Člověk se nakonec stane sociálně negramotným a sebekontrola je na bodě nula. Pokud takto nemocný člověk nemůže nakupovat, objevují se u něj abstinenční příznaky,“

říká pro LP-Life psycholožka Miriam Maláčková.

Otevřít v galerii (5)

Do obchodních domů nechodím vůbec, naštěstí na to nemám čas, ten dělím mezi práci a syna. Po druhé dávce očkování v O2 Universum jsem ale udělala chybu. Parkovala jsem v nákupní pasáži, jak jinak. Takže když jsem si šla pro auto, musela jsem projít chodbami se spoustou lákadel. A dopadlo to vlastně jako vždycky. Odešla jsem domů asi s 13 – ne asi, přesně – novými outfity. A protože nikam nechodím, nemám je ani kam nosit. Jen jsem si je vyzkoušela na terase. A pak mě napadlo svěřit se na vlastní pěst s tím, jak to vlastně se shopaholiky je.

Pomoc, ale hlavně disciplína

Pokud jste se i vy v článku našli (nebo spíš našly), nic není ještě ztraceno. S diagnózou shopaholiků pomáhají dnes psychologové i psychiatři. Zajímavé je, že s léčbou pomáhají antidepresiva, která problém neodstraní, ale jsou podpůrným prostředkem při terapii a terapeut je jen průvodcem na cestě ke změně. Lepší je se obchodům a pokušení vyhýbat, stejně jako u každé drogy. A úplně stejně by měl být pozvolný i návrat do reality. 

Jsem ráda, že mé finanční možnosti mě omezují jen na oblečení. Jsou tací, kdo kupují třeba auta nebo nemovitosti. A jde jim také jen o portfolio a ani ne tak zhodnocení peněz. Koupí si auto a hned jiné, lepší. A o tom to právě je, a v tom je to nebezpečí. 

Náš vnitřní hlas nám říká, že tu věc nepotřebujeme, ale CHCEME ji mít. Ne chceme, možná ještě lépe MUSÍME. A pak je dobré si problém uvědomit a něco s ním dělat.