Státní opera finišuje rekonstrukci: Podívejte se na video, jak se to tam blýská zlatem!
I když to pořád vypadá jako na stavbě, už začíná v pražské Státní opeře vykukovat zpod lešení a igelitů zlato. Po třech letech, kdy v jedné z nejnoblesnějších budov metropole řádí dělníci, končí špinavé práce a blíží se k leštění lustrů a zdobení. Ve videu uvidíte, jak to v domě, kde panuje obyčejně přísný dress code, vypadá.
Slavnostní znovuotevření je plánováno na 5. ledna a podle slov ředitele Národního divadla, Jana Buriana, pod něhož Opera spadá, žádné zpoždění nebude. I tak bude ale první půlrok režim spíše poloprovozní, kdy se budou dolaďovat technologie a běžný provoz tak, aby se na místo vrátily inscenace, které Státní opera provozovala před rekonstrukcí a které během tří let nově nazkoušela.
Otevření je plánováno na výročí 132 let od jejího prvního otevření v roce 1888.
Divadlo pro tuto příležitost připravuje program, který provede nejslavnějšími kapitolami Státní opery. První novou produkcí ve Státní opeře budou v listopadu 2020 Mistři pěvci norimberští.
Finišující práce
Stavbyvedoucí Jan Křístka musí ale budovu předat už 15. prosince.
„Nemáme strach, že by se to nestihlo. V hledišti už pokládáme koberce, osazujeme tapety, svítidla, držáky, zlacení...,“
vyjmenovává Křístek. Restaurátoři vyčistili nástěnné malby i vzácné fresky. V hledišti jsou už i první křesla, do kterých diváci usednou na začátku příštího roku.
Jeřáb nad točnou
Ještě v červnu bylo vybourané hlediště, kde dominovala obří jáma připravená pro technicky nejnáročnější zařízení, jímž je točna. Ještě dnes se nad ní tyčí jeřáb, který stále pomáhá zavěšovat několikatunové komponenty. V několikametrové železné konstrukci dělníci točnu ještě stále upravují. Temnou halu s otočným hledištěm občas prosvětlí záře baterky nebo jiskry z nedaleké brusky.
V prvním patře jsou už zčásti hotové některé lóže s dřevěným zábradlím. Do něj stavebníci zabudují čtecí zařízení s překladem operních textů. Aby nábytek, červené obložení a koberce nenarušily akustiku sálu, museli pracovníci podle ředitele technické správy Václava Peloucha vyzkoušet materiály v laboratoři.
„Akustika tu byla relativně dobrá. My měli za úkol ji nezkazit, což se snad povedlo. Všechny práce, které se tu dělaly, se nejdříve zkoumaly v laboratořích a akustických komorách. Zkoumali jsme materiály včetně tapet, koberců a sedaček, protože nově se vyráběly také sedačky, které se blíží tomu, jak to vypadalo před rekonstrukci v sedmdesátých letech,“
dodává Křístek.
Sranda za 1,3 miliardy
Původní odhad rekonstrukce byl přibližně 900 milionů korun. Velké zásahy do ceny znamenala změna technologie jevištní točny za 115 milionů korun a rekonstrukce vzduchotechniky. Cena nakonec vzrostla na 1,3 miliardy korun včetně DPH.
