Do jaké míry dokáží optické klamy zmást náš mozek a naše vnímání reality? A co je vlastně realita a co skutečnost? I když je náš lidský mozek tím nejdokonalejším a nejsložitějším orgánem, je snadné jej pomocí různých optických iluzí pořádně vyvést z míry. Přesvědčit se o tom můžete na Staroměstském náměstí, naproti Orloji. Zde se totiž jeden takový svět iluzí nachází a to konkrétně v Illusion Art Museu neboli v muzeu iluzivního umění. LP-life.cz se vydalo toto místo prozkoumat a věřte nebo nevěřte - pořádně nám to tady popletlo hlavu!
Hned při vstupu do muzea na vás čeká milý ,,šok“ hned ze začátku. Téměř u vchodu se před vámi objeví velký obraz, ze kterého na koni vyskakuje svatý Václav. Pod ním se rozprostírá padající podlaha a vy víte, že váš přeskok na druhou stranu bude otázkou života a smrti. Samozřejmě ale jen jako. Tohle muzeum je totiž plné iluzí a pokud jste aktivní na sociálních sítích, můžete zde získat fotografie, které vypadají jako z novin od Harryho Pottera. Ostatně zde na podobně ,,živé“ obrazy narazíte hned několikrát. Mne osobně nejvíce bavila malba, u které jsem mohla pokleknout a nechat se pasovat od princezny. Nejvíce fotografií ale vznikalo před velkým plátnem, u kterého vám během okamžiku narostly andělská křídla. Možná jste již tuto fotografii někde viděli a říkali jste si, odkud jen může být.
V muzeu můžete spatřit díla od Patrika Proška, malby Zdeňka Daňka či Jana Jírovce nebo streetartové instalace Davida Strausse.
sdělil nám umělecký ředitel muzea Jakub Bechyně.
Přiznám se, že já osobně jsem byla nejvíce nadšená z expozicí, které se nachází ve druhém patře. Velmi mne zde zaujal portrét dívky kouřící cigaretu, který byl tvořený ze 2555 srdcí různých velikostí a barev. Také mne velmi bavily anamorfní instalace dvou našich předních českých skladatelů Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Portréty obou pánů byste na první pohled určitě nepoznali, protože se skládali z různých „hudebních harampádí.“ Jakmile byste ale nakoukli skrz lupu objevili by se před vámi dva nadaní umělci ve své plné kráse. Na podobné prostorové instalace jsem v muzeu narazila vícekrát a musím přiznat, že bych si je dokázala prohlížet klidně několik hodin. Stejně zajímavý byl třeba i Tomáš Baťa složený z několika desítek tenisek či Nikola Tesla, jehož podobizna se skládala z různých elektrických strojů.
Během prohlídky muzea jsem měla možnost také třeba odhalit několik obrazů ukrytých ve 3D stereogramech. Poslední patro je zde zasvěceno stereoskopii a jejím dějinám. Narazila jsem zde na jeden pár, který se pokoušel malovat světlem na speciální luminiscenční plátno různé zamilované vzkazy.
přiznali mi návštěvníci.
I když jsem poslední patro výstavy prolétla jak se říká letem světem a příliš jsem se zde ,,nevyřádila“ vůbec mi to nevadilo. Odnesla jsem si nevšední zážitek a hlavně několik otazníků v hlavě nad tím, kam až se iluzivní umění bude v budoucnu vyvíjet a jak snadno se dá lidský mozek ošálit.