Matouš Rajmont se může pyšnit slavnou rodinou. Jeho otec Ivan byl významným divadelním režisérem (režíroval například Sluhu dvou pánů v Národním divadle), maminka Iva Hüttnerová je herečkou a výtvarnicí, a bratr členem hereckého souboru Národního divadla. Matouš sám se občas mihne v seriálech a filmech, ale nejvíce jej zaměstnává jeho produkční agentura a celoročně také sport. On je myšlenkou a také strůjcem dnes již tradičního Galavečera boxu a K1 v pražské Lucerně.
Vypadá to tak, že veškeré přípravy běží. Nemůžeme si dovolit, aby neběžely. Pokud omezení zůstane jako teď, to znamená 500 lidí na sektory, nebo 1000 lidí rozsektorováno, tak jsme schopní to dodržet. Největším kouzlem Lucerny je atmosféra. Normálně tam máme 3000 lidí, ale samozřejmě večer zorganizujeme, i kdyby tam mělo být jen sto. Uděláme to na bázi přímého přenosu v televizi, placené pay-per-view. Není to pak ale ta Lucerna, jak má být.
Hloupé je na tom to, že nevím, kolik můžu být v mínusu podle definice jejich rozhodnutí. Kdyby to bylo 500 lidí, budu v mínusu 500 tisíc, když to bude sto lidí, tak jsem v mínusu 800 tisíc. Pořád je ale šance pokrýt náklady z financí sponzorů, tudíž děláme, co můžeme, abychom to pokryli. Je to akce, na které se ani v zásadě vydělat nedá, nebo nevydělává. Vstupné nehraje stoprocentní roli v nákladech, tvoří třeba třetinu. Daří se mi shánět sponzory, kteří mají buď vztah k boxu nebo nám chtějí pomoci. Přišli jsme o nějaké, které ovlivnil koronavirus. Je to takový boj, který si užívám s prášky - neurolem a tak. (směje se)
Lucerna je v podstatě naše dítě. Děláme teď dvanáctý ročník, mám k tomu nějaké vazby. Jsou samozřejmě i jiné akce, které nás živí daleko lépe, a jsou placené jedním klientem. Bez ohledu na to, kolikrát si prvního ledna po Lucerně říkám, že na tom už nebudu další rok dělat, druhý den přijdou lidi, plácají mě po ramenou a říkají, jak to bylo super, a jak se už těší na další rok. Proto raději budu rok padat na hubu, ale Lucernu udělám.
Mezi nejlépe postavené současné české boxery na světě se řadí Vasil Ducár a Václav Pejsar. Oba jsou kamarádi, když jeden jede boxovat do ciziny, tak se s tím druhým připravuje. Jsou přáteli, nahrávají si i vzkazy. Vasil teď třeba poslal ze svojí svatby video: „Stále na tebe myslím v tento den.“, do toho mu Vašek napsal: „Hodně štěstí v rodině, potom ti ale tu hubu rozbiju.“
Nevím přesné pořadí, jeden je 52. a druhý 59. na světě, u nás jsou jedničkou a dvojkou. Málokdy se tady podaří, že by boxovali ti nejlepší mezi sebou, většinou boxuje jednička třeba se šestkou. Pro letošní zápas se kluci rozhodli, že ačkoli jsou přáteli, tak si zaboxují spolu, aby se rozhodlo, kdo je českou jedničkou v boxu.
Tohle je zápas, který tu nebyl strašně dlouho, proto zasvěcená veřejnost reaguje nadšeně. Po dlouhé době se utkají dva nejlepší čeští boxeři mezi sebou, to tady chybělo.
Budou, myslím, že je to dokonce vyhlášené už v tuto chvíli. Nevím přesně, jaké jsou kurzy, já nic sázet nebudu. Není zde favorit, opravdu není. Jsou další zápasy, kde bych odhadl favorita, tady ale nevím, tady neví nikdo.
Ne, nejde to všechno psychicky a fyzicky zvládat. Bude to moderovat Michal Frabša, který to dělá od začátku perfektně. Já tam lítám a ani vteřinu se se svým týmem nezastavím. Já asi odmoderuji Síň slávy.
Nemyslím si, že spousta. My na to koukáme, fotíme. V hlavní zóně, té spodní VIP, tam to dodržuje skoro každý, tam jsem snad ani nezahlédl někoho v mikině. Jestli si někdo koupí lístek někam nahoru a přijede z Horní Dolní, není to pro něj povinnost. Je to doporučený dress code a já si myslím, že takových sedmdesát procent jej dodržuje. Samozřejmě tam pustíme každého, ale člověk to vidí. Mně se taky stalo, že jeden můj kamarád přišel pět let zpátky v mikině. Můj bývalý společník Mimino ho seřval jak malého kluka, a rok na to stůl tohoto kluka přišel se samopaly, šaty, motýlky, měli vymakané obleky. A pak i sám uznal, že bylo trapné být tam v mikině.
Je to sportovní akce, sport je v ringu. Slušné oblečení k tomu patří.
To byl člověk, kamarád, se kterým jsem boxoval, chodili jsme spolu do jednoho gymu a jednou jsme spolu vymysleli, že uděláme gala, potom z toho vznikla Lucerna. Byla to klasická výzva. Sehnali jsme sponzory, on se staral o sportovní část, to znamená o startovní listinu, tituly, pásy, o co se bude boxovat, a tak dále.
V roce 2017 jsme spolu byli ve Žlutých lázních a bohužel většina zasvěcených ví, co se stalo. Mimino přejelo auto. Nikoho nenapadlo, že by ho to auto mohlo zabít, bohužel to dopadlo tak, že po měsíci v umělém spánku zemřel. Řešilo se, co budeme dělat dál. Kousli jsme se a více méně kvůli Miminovi jsme jeli dál. Padla na nás další činnost, to znamená ta sportovní část. Kluci tam ale samozřejmě chtějí dál boxovat, byli vstřícní i kvůli tomu, co se stalo, takže se nám to ze všech stran usnadnilo, a Lucerna proběhla i tehdy, kdy jsme mysleli, že to bude velmi těžké.
Mezi diváky?
Je to určitě půl na půl. Myslím, že holky mají ten sport rády z mnoha důvodů. (úsměv)
Teď je to tak, že si už nedokážu obout boty, neostříhám si nehty u nohou a další věci už neudělám, takže už určitě boxovat nemůžu. (smích)
Občas trénuji sebe i jiné lidi. Strašně mě mrzí, že už neboxuji, ale to, co jsem nedodržoval třicet let, jakoukoliv rehabilitaci, injekce mesocainu na bolest, abych mohl jít druhý den něco dělat, se mi teď vrací. Pak se to spojí s nervy, a v těle už skoro nic nefunguje.
Za dvacet let jsem si nějakou pozici vybudoval, mám televizní pořad o bojových sportech, moderuju box. Lidi mi píšou na Facebooku, a buď mě pochválí, pošlou mě někam nebo to se mnou konzultují. Je jasné, že to pomáhá, stejně jako Ondra Novotný je tvář Oktagonu, ačkoliv jsou tam i jiní lidé, za mnou je taky tým. Já jsem ale ten, kdo je vidět, kdo asi dokáže protlačit akci do médií, mluvit o ní do mikrofonu. Nenechám si do ničeho mluvit. Když budu moderovat box v Poděbradech, klidně budu mluvit o Lucerně, nikdo mi to nezakáže.
Nejdřív tomu samozřejmě vůbec nerozuměla, nemohla tomu přijít na chuť. Potom se byla podívat v Lucerně, ukecal jsem ji. Měla na sobě dress code, róbu a lišku kolem krku. Zjistila, že i ti kluci, boxeři na této úrovni, za ní přijdou, pozdraví ji, chtějí se s ní vyfotit, pozdravit se s ní, protože třeba mají rádi její obrázky. Hrozně ji to překvapilo, protože žila v domnění, že to jsou jen debilové, což je myšlenkou většiny lidí. Zjistila, že ti lidi jsou normálně zábavní, milí, slušní, pokorní, a dokonce se s některými baví víc, těší se na ně. Chodí a baví ji to. Mně říká, že jsem se v tom našel, že zhlédla nějaký pořad, i když mu vůbec nerozumí. I v televizi už hraju jenom boxery, vymahače, Ukrajince.
Je to neuvěřitelné, ale nesetkali. Myslím, že jsem prošel všemi seriály, co tady jsou, s mámou jsem se ale nepotkal. Docela mě to mrzí. Naposled jsme se potkali ve filmu Pětka s hvězdičkou, to mi ale bylo patnáct.
Budu znít trochu jako gay, ale zahradničím. Našel jsem se v tom. Ráno vstanu a seberu slimáky. Nebo brzy ráno, ve tři hodiny, mám ale čelovku, se kterou si svítím. Vezmu si nůžky na salát a s nimi lovím slimáky. V šest jdu zalévat, na osmou zajedu do zahradnictví pro kytky, abych je zasadil, a od devíti normálně funguju, už mám ale zahradu hotovou.
Jde to s věkem. Adamovi jsem koupil katalpu, poslal mi fotky, jak ji zasadil. Takže Adam už je chycený. Střihnul si i zápas v boxu na velké akci, toho jsem si odškrtl, že je v pořádku. Udělal dítě, zasadil katalpu a odboxoval zápas, to jsou základní pravidla, která by chlap měl mít. Druhý teď měl maturitní ples, taky boxuje, a ke stromu ho donutím. Třetí je studentem, který boxu úplně nehoví. To neznamená, že by ho vyřadil, ale rozhodně nepatří k podporovatelům boxu. Na Lucerně se podílí každý rok.
Až se na konec vysypou zlaté konfety, dáme si vzadu jako celá produkce přípitek. Potom budu googlovat, kde mají nejlevnější rododendrony, abych si prvního mohl zasadit kytky. I když v lednu toho moc nezasadím. (směje se) Většinou už od třetího ledna řešíme grafiku na další rok a podobně. To se opravdu připravuje rok.