NA FÉROVKU: Jsem pozitivní aneb Jak jsem nechtěla čekat týden na test
Tak to vám teda něco povím. Jestli bude za půl roku třetí vlna pandemie, tak to si to snad hodím. Tu první jsem strávila v tiché zuřivosti v karanténě jako zbytek republiky a následně světa, bez příznaků, bez nemoci, bez ničeho. Ale ve strachu z nakažení. Ale tuhle druhou vlnu to vypadá, že jsem si vylosovala černýho Petra. A to ani ne tak proto, že bych byla nemocná, ale kvůli tomu, že jsem musela stát frontu u odběrového místa! Dostat se dneska na odběru, to je zázrak, Velebnosti, zázrak!!!
Média na nás denně chrlí horentní čísla nově nakažených. Dřív jsme byli pro celý svět vzorem, jak jsme krásně zvládli tohoto tichého nepřítele obelstít. Ještě aby ne, celý národ šil roušky, po domácku vyráběl chybějící dezinfekce, všichni byli doma, všechno bylo zavřený, půlka republiky tak zkrachovala... výčet je dlouhý. Tak dlouhý, že kdybychom neměli dobré výsledky, byla by to ostuda. A stačí, že ostudná je naše vláda, která nakoupila drahé, a ještě k tomu špatné ochranné prostředky...
Česko je na black listu
Teď se karta obrátila a celý svět nás dává na black list a zavírá před námi hranice. Naše rozvolněná opatření si vybrala svou daň - nakažených je strašně, ale strašně moc. Díky bohu s mírným průběhem, protože to by se nemocnice musely zase transformovat, řešil by se nákup dalších ventilátorů a bůh ví, co ještě. Kdo má ale přetlak, jsou odběroví pracovníci. To jsou ti lidé ve skafandrech, jejichž celodenní náplní práce je šťourat se lidem v nose. V Praze je 18 odběrových míst a světě div se, všechny nestíhají.
Všude fronty na x hodin. Dokonce slýchám příběhy, kde koho odmítli a jak který nebožák, který pro horečku vůbec plete nohama, jezdí MHD z jednoho místa na druhé, prosí a doufá, aby mu někde vytřeli hleny z nosu. Samozřejmě za peníze, a ne malé. A přesně to se stalo mně. Já jsem teda byla chytřejší. Nikam jsem nejezdila a nikoho neprosila. Jsem holka chytrá, vzdělaná a mediálně zdatná. Ze zpráv vím, že nemocnice zavedly rezervační systém, kde si naťukáte, kdy chcete přijít, dostanete rezervační číslo a hurá do fronty.
Systémy jsou přeplněny
Ehm, radost ze systému byla předčasná... Všechny nemocnice uváděly naplněné systémy. V pondělí mi nabízel počítač místo až na pátek!!! A to v Ústřední vojenské nemocnici pomáhá armáda! To přece nejde čekat takhle dlouho na úkon, který zabere dvě minuty! Vzala jsem telefon a postupně začala špitály obvolávat. Ve Vinohradské mi dokonce řekli, že pro pěší je odběrové centrum pro tento den uzavřené, bez důvodu! To už jsem omdlévala. Máme denní rekordní přírůstky koronáčema a Vinohradská zavře odběrové centrum? Já se ptám: Proč?
Ale co už, v Motole mi milá slečna po telefonu řekla, ať dorazím, že do hodinky budu venku i bez rezervace. A tak jsem jela. V tom třicetistupňovým pařáku s náhubkem MHD. Ano, slyšíte správně. Auto nemám, a šoféra taky ne. Když jsem tam přijela se svými příznaky jako je kašlík a zvýšená teplůtka, s čímž bych za normálních okolností nedělala vůbec nic, postavila jsem se do fronty, kde bylo asi dvacet lidí. Venku. Na slunci. Vedle nás byly dvě toiky. Za což chválím, protože když tam člověk stojí delší dobu, asi tuhle potřebu řeší.
Začala jsem přemýšlet, jestli až se ochladí, což bude coby dup, budou ti lidé pořád stát venku. Asi ano, že? Za deště i za mrazu... to tam takhle může přijít úplně zdravý člověk a odnést si z tý fronty pořádnou chřipku...
Samotný akt je rychlovka
Každopádně tady to šlo opravdu jako po másle. Zdravotnice mi donesla papírek na vyplnění. Formulář byl primitivní, nepotřebujete na to ani druhou maturitu. Vzala si ho i s občankou a kartičkou pojišťovny, do patnácti minut jsem to šla dovnitř zaplatit a obratem do druhých dveří na výtěr. Tam jsem si nestihla pomalu ani odložit a upozornit je na to, že jsem hysterka a že mě musí k tý židli přivázat a už jsem měla dřívko v puse i v nose a šla ze dveří pryč.
Takže nakonec to takové drama nebylo, byť ministr zdravotnictví Adam Vojtěch apeluje na občany, aby se nenechávali testovat zbytečně. Já říkám, testujte se. Pokud je vám zle, testujte se. Ať víte, s čím vaše tělo bojuje a neroznášíte to dál. Jen si dopředu ověřte, kam máte jet, abyste tam ve frontě nezestárli nebo rovnou neumřeli.
No a málem bych zapomněla! Jsem pozitivní! Víte ale, na co se těším nejvíc? Až se mi vrátí chuť a čich, protože jakýkoliv jídlo, který si dám, se nedá jíst!
