NA FÉROVKU: Novoroční předsevzetí jako utopie, nebo naděje na lepší zítřky?
Pokládám tuhle otázku sama sobě každý rok. Jenže letošní rok je jiný. Pro mnohé opravdu zlomový. Mnoho lidí přišlo o své blízké, zdraví, práci, zbytky zdravého rozumu, a vlastně to vypadá, že už nemůže být hůř. Proto si říkám, že letos bychom si předsevzetí dát měli. Všichni. A opravdu se snažit je dodržet, protože na něco se přece musíme v příštím roce těšit!
Zhubnout, zdravě jíst, přestat kouřit...
Podle průzkumů si většina dotázaných dává předsevzetí hlavně zhubnout, zdravě jíst, omezit alkohol, přestat kouřit nebo si nedávat žádné předsevzetí. Většinou to totiž člověku vydrží měsíc dva, což dokládají majitelé fitness center, kteří novoročnímu návalu klientů říkají „ledňáčci“. V únoru totiž už nikdo z těch nových tváří nedorazí...
Rok 2021 bude ale zásadně odlišný od ostatních let. Lidé jsou totiž z roku 2020 zlomení, naštvaní a psychicky unavení. Vláda mění nařízení každý týden, živnostníci nevědí, jestli můžou mít otevřené podniky, a když ne, kde vezmou peníze na půjčky a živobytí. Každý se snaží prostě přežit. To se těžko dává předsevzetí typu - chci zhubnout, budu chodit víc cvičit...
Dost možná totiž nebude kam chodit cvičit a plavat nebo kde se dobře stravovat. I po půlnoci 1. ledna bude všechno zavřené a zůstane omezený pohyb po 21. hodině. Lidé se stále nebudou moci scházet ve větších skupinách. Pořád budeme izolovaní. Jaké předsevzetí si tedy letos dát?
Pojďme si společně přát
Já sama za sebe navrhuji, abychom si všichni společně letos nedávali klasická předsevzetí, ale abychom si přáli. Přáli si lepší rok. Přáli si, abychom se toho příšerného viru, co nám všem ničí životy, už konečně zbavili. Abychom my i naši blízcí zůstali zdraví. Pojďme si přát, abychom se mohli konečně nejen vidět, ale i obejmout, políbit se, nebát se dát pořádnýho hudlana babičce, kterou jsme kvůli strachu z nakažení nemohli vídat.
Ono totiž takové to přání, abychom byli hlavně zdraví, znělo ještě loni jako „hloupé“ klišé. Ale až rok 2020 nám ukázal, že se to neříká nadarmo. Je to to nejdůležitější, co máme. Na co nám je mít o dvě konfekční velikosti míň (ano, to je moje loňské předsevzetí), když si stejně nemůžu jít nikam koupit oblečení a když už se trefím na online shopu, tak pak si to oblečení nemám kam vzít?!
Přání má i jiný nádech než předsevzetí. Když si něco usilovně přeju, dřív nebo později se to prostě vyplní. Já i spoustu mých přátel vám to potvrdí. A když si budeme přát všichni, tak se to prostě vyplit musí!
Na lepší zítřky
Letošní Vánoce i Silvestr nejsou to, co bývalo, na co jsme byli zvyklí. Žádné vánoční trhy, žádné vánoční večírky, štědrovečerní večeře jen v kruhu opravdu těch nejbližších a nejlépe online. O Silvestru ani nemluvím. Ohňostroj nebyl sice už loni, ale letos nás čeká ještě zákaz vycházení po 21. hodině, všechny hospody a bary zavřené, zákaz shlukování lidí... doba je prostě zlá.
Proto je potřeba si uvědomit, že si přejeme příští rok lepší. I s kilama navíc. Přestaňme nadávat na politiky a koronu. Pojďme se nadechnout a popřát si lásku a sílu porazit neviditelného nepřítele, abychom se mohli co nejdřív vrátit k našim krásným životům plným radosti, smíchu, přátel, cestování...
Je to jen o nás. Já vám za sebe přeju nejen zdraví, ale hlavně pevné nervy, abychom to dali. Každý týden s koronavirem navíc se totiž zdá jako věčnost, a tak nesmíme ztrácet půdu pod nohama, a hlavně smysl pro humor. Šťastný nový rok!
