Pavla Berkyho budete všichni znát z MasterChefa, ale ti, co se zajímají o módu, ho znají už mnohem déle. Na poli módy se mu to podařilo dotáhnout hodně vysoko. Kdo se může pochlubit, že jeho modely byly viděny na Fashion Weeku v Londýně, New Yorku, Paříži nebo Miláně? Když se tenhle kluk do něčeho pustí, dělá to s takovým zapálením a vášní, že výsledky jsou dokonalé. Stejně tak se pustil do vaření. S vařečkou v ruce sklízí natolik obrovské úspěchy, že se v rozhovoru pro LP-Life.cz svěřil o svých myšlenkách pověsit návrhářství na hřebík...
Mně se úplně změnil život. Možná se očekává to říct, když jdete do reality show a produkce vám to vnutí to říct. Život se vám ale opravdu změní. Pak je samozřejmě na vás, jakým směrem. Já jsem to dokázal otočit v můj prospěch. Vůbec jsem nečekal, že mi to způsobí tak velké omezení v módě. Jsem primárně módní návrhář, módu miluji, chci navrhovat tak dlouho, jak to bude možné. Trochu mě mrzí, že to vůbec nejde skloubit s tím, co přišlo s MasterChefem. Takže ano, momentálně je Pavel Berky začínající kuchař (směje se).
Ten rok byl opravdu náročný, na jednu stranu jsem za to ale strašně rád. Myslím si, že kdybych se nepřihlásil do MasterChefa, byl bych v této pandemické době úplně ztracený. Je to teď velmi těžké, zejména v módě. Náhodně mi vlastně MasterChef pomohl, že se nemusím potýkat s existenčními problémy a podobně.
Vlastně ano.
Je to velká záchrana. Už to budou dva roky, co se to točilo, protože se natáčelo s předstihem. Tehdy se ještě o covidu vůbec nevědělo, takže jsem netušil, jestli mi to nějak pomůže nebo zachrání před pandemií, o které jsme ještě neměli ani zdání. Za to jsem vděčný.
Díky MasterChefovi mi vzrostl kredit na sítích, dneska jsou sítě ty, které vás prodávají. Už jsem měl vybudovanou nějakou značku jako Pavel Berky - návrhář, MasterChefem to vystoupalo ještě mnohem výše. Jsou to spolupráce, které vám chodí, když jste vidět, jste influencer. To každého influencera v této době zachraňuje.
Skončil MasterChef a vůbec jsem nevěděl, jestli bude mít v mém životě nějaký dopad. Ten dopad byl obrovský. Je strašně zvláštní sledovat, jak se na celou situaci mění můj názor, jestli zůstane Berky módní návrhář nebo ne. Gastronomie a jídlo mě vždycky bavilo, nikdo o tom ale nevěděl, že doma každý den vařím a sleduji pořady o vaření více než módní přehlídky. Vůbec se nebráním tomu, že se to může zvrtnout. Dovedu si to představit.
Ano, to je ale věc posledních pár měsíců. Do MasterChefa jsem se navíc přihlásil v době, kdy už jsem nechtěl vidět svět kolem módy, pro mě je to najednou strašně povrchní svět.
To řemeslo miluji, ale trochu mě štve, jak se v dnešní době s celou módou nakládá. Módní průmysl byl vždycky špinavý byznys. Neříkám, že gastronomie je úplně čistá věc, také se tam dějí hrozné věci.
Myslím celkově. V módě se bojuje, aby se neodcházelo od pravých kožešin, v gastronomii se řeší maso. Všechno má svou horší stránku, pořád mám ale za to, že je to něco, co můžu sám velmi lehko ovlivnit. Více než módu. Možná je ten názor špatný.
Určitě, přesně tak. Hned po MasterChefovi jsem si nejdříve říkal, že chci navrhovat a dělat módu jako doposud, ale každý měsíc se to láme. I mě samotného to překvapuje.
Rodiče i sestra byli zásadně proti, abych do MasterChefa šel.
Sestra reality show nemá moc ráda. Máma s tátou se asi báli, že můžu přijít o to, o co bojuji celý svůj život. Báli se toho. Můj Matěj je velmi otevřený novým výzvám, ten s tím hned souhlasil. Abych dělal to, co mě momentálně baví. Dal jsem na něj, věděl jsem, že mě to bude bavit. Jídlo celkově miluji, to bylo ještě před módou. Jako malý jsem chtěl být zmrzlinář, potom kuchař, móda přišla až v pubertě. Beru to strašně přirozeně, že se věnuji gastronomii. Pro okolí, které mě tolik nezná, to může být zvláštní.
Stává se to.
Ne. Ještě se na to necítím. Jednak se bojím, že nebudou mít dobré vybavení a neuvařím to tak, jak bych chtěl. Je to stejné jako s módou, ke které to vždycky přirovnávám. Nemůžu připravit dobrý oděv, když nemám dobré materiály a stroje. Je to velmi individuální. Pokud mě samozřejmě osloví kamarádka, tak to je něco jiného. U cizích jsem to ale ještě nedělal.
Mám, jasně. Strašně mě překvapuje, že to trvá dodnes. Pořád se říká, že už se to dávno vytratilo. V Praze je ta bublina ještě trochu jiná, v menším městě za Prahou v hospodě už je to ale cítit, že tam nejste vítaný.
Když jsem se do MasterChefa hlásil, hodně jsme to s Matějem řešili, protože jsme věděli, že tato situace může přijít. Přeci jen pak budu vidět v hlavní čas po dobu několika měsíců na jedné z největších komerčních televizí. A víme, jaký český a slovenský národ je. Takže jsme se toho hodně báli. Ještě ta moje kombinace Rom, gay a Slovák (směje se). Hodně jsme to řešili, ale hejty ohledně rasy byly asi tři.
Řešili jsme to i s režisérem, oni se také báli, že by to mohlo přijít a taky byli velmi mile překvapení, že společnost už je opravdu trochu jinde. Xenofobie a rasismus tu stále je, ale pokud vidí, že ten člověk něco umí a ví, dokážou si to v hlavě přehodnotit. Nevím, jestli je to dobré nebo špatné, protože zůstávají tím, kým jsou, ale setkávám se s tím opravdu málo.
Já jsem brečel snad v každém díle (směje se). Cokoliv, co se týkalo rodiny a nějakých sentimentálních věcí spojených s rodinou, to mám na krajíčku vždycky. Takže už hned v prvním díle, když jsme pod poklopem měli fotku rodiny a měli jsme uvařit rodinné jídlo, to mě hodně dostalo.
Ano. Ono se vám všechno spojí, najednou stojíte ve studiu, kde na vás míří dvacet kamer. A tam si vzpomenete, že jsem třeba nemohl jít na internátní školu, protože jsme neměli peníze a ten týden jsem musel zůstat. Je to silné.
Ano. Fungující vztah. To je pro mě alfa omega. Když nemám dobré zázemí, ať už rodinné nebo partnerské, tak nemůžu fungovat. Je to pro mě zásadní věc. Úspěch možná není vhodné slovo, svým způsobem to ale úspěch je, je to pro mě výhra.
Devět let.
Často se říká, že nemůžete oba pracovat ve stejné profesi, nám to paradoxně strašně vyhovuje. Ne ve stejné profesi, ale ve stejném odvětví. Matěj je umělec, věnuje se umělecké činnosti, takže má velmi blízko k pohledu na kreativní činnosti. To nám strašně pomáhá. Pomáhá nám i to, že spolu pracujeme, je můj manažer. Doplňujeme se navzájem. Jsme spolu nonstop, což je někdy taky na hlavu, ale vždycky si máme o čem povídat. V každém vztahu je komunikace velmi důležitá. Tím, že spolu pracujeme, spolu mluvíme každý den. To je asi náš recept.
Kuchařka bude nádherná. Předpokládáme, že vyjde v červnu.
Je, já už to ale chci mít venku. Máme ještě další projekty, které musíme v létě rozjet a nebudeme vůbec stíhat. Kuchařka bude hezká a úplně jiná než klasické kuchařky. I jsem to tak chtěl, protože to bude pravděpodobně moje první a zároveň poslední kuchařka, kterou vydám (směje se). Bude vyšperkovaná a trochu jiná.
Hodně si zakládám na tom, aby vzhledově vypadala krásně. Před Vánoci jsem vydal kalendář s recepty, které nebyly nafocené, ale kreslené, všechny jsem je kreslil. V podobném duchu bude i ta kuchařka, budou tam i moje kresby.