Vlastnit vilu z první republiky je jako vlastnit vzácný šperk
Když jsem byla malá, maminka mi vyprávěla, jak chodila se svou babičkou ke svým známým do vily v Hradešínské ulici na pražských Vinohradech nacházející se v těsné blízkosti Bezručových sadů i parku Grébovka. Míst jako stvořených pro historiky, umělce, básníky i snílky. Ti všichni zde snadno zapomínají, že žijeme ve 21. století.
Zavřete oči …
Stačí zavřít oči a podobně jako Oldřich Nový v snad nejslavnějším prvorepublikovém filmu Kristián odejít. Alespoň v myšlenkách se přenést o více než sto let nazpět. Do doby, kdy Vinohrady byly zeleným návrším, po němž korzovala smetánka a kochala se pohledem na historické centrum. Do doby, kdy gentlemani dámy zdravili smeknutím klobouku. Do dob korzetů, kloboučků a rukavic. Pánských ulízaných účesů a knírků s bradkou.
Vila rodiny architekta
Majiteli vily byli nějací babiččini známí, jméno si už nepamatuji. Vlivná rodina nějakého architekta, se spoustou konexí a známých. Zkrátka prvorepubliková smetánka. Otec, hlava rodiny, byl ve své době renomovaným architektem, který v prvorepublikové Praze navrhl hned několik významných domů (včetně kadetní školy na Hradčanech a několika pivovarů). A v tom v Hradešínské ulici dokonce se svou ženou a čtyřmi dětmi bydlel.
Vila, která nikdy nebyla prodána
Tato vila s unikátními dřevěnými fasádními prvky zůstala vždycky majetkem této rodiny. Nikdy nebyla prodána, majitelé ji získali zpět v restitucích. A teď je poprvé na prodej. A já se teď s nostalgií dívám na všechny příběhy z babiččina vyprávění, které mi před očima ožívají. Kdo se asi stane majitelem této vily?
Kouzlo prvorepublikových vil
V každém případě to bude estét, schopný ocenit kouzlo prvorepublikové architektury. Secesní vily z počátku minulého století mají neobyčejné kouzlo. A silného genia loci. Především odrážejí životní styl svých někdejších obyvatel. U bohatých továrníků například sloužily služebné. Z tohoto důvodu v prvorepublikových vilách spolu s prostornými vstupními halami, obývacími pokoji a několika ložnicemi najdete také malé pokoje a komůrky, v nichž přespávaly.
Pánské pracovny a dámské budoáry
Součástí honosných vil byly také velké knihovny a pánské pracovny. Dámy pak vedly rozhovory nad šálkem čaje či kávy v budoáru. V ložnicích své místo měla velká postel s výrazným čelem, toaletní stolek a prádelník. Na stěnách secesních vil visely cenné obrazy a jiné designové kousky. Běžné také byly skříně vestavěné až ke stropu, nábytkové předěly, výklopná lůžka, sklopné stolky a sedadla, odkládací stěny a věšáky s klobouky. A nábytek z kovu.
Noblesní Oldřich Nový a elegantní Adina Mandlová
Kouzlo samozřejmě má i období první republiky jako takové. Tedy alespoň to ztvárněné ve filmech pro pamětníky. Ještě jednou musíme zmínit slavnou hlášku z filmu Kristián “zavřete oči, odcházím”. Za všech okolností noblesní Oldřich Nový a perfektně učesaná, nalíčená a do luxusních rób oděná Adina Mandlová. Je sice pravdou, že prvorepublikové komedie byly spíše pohádkami pro dospělé, což však nic nemění na faktu, že vyšší třída si tenkrát nežila špatně. Například v roce 1931 zde žilo 909 lidí s ročním příjmem nad jeden milion Kč.
Snadná cesta k domu
Poměrně snadná byla i cesta k vlastnímu domu či bytu. Tehdy se stavělo za výhodných státních podpor, díky kterým si byt či dům mohla dovolit i střední vrstva. Vedle slavných architektů žili spisovatelé, novináři i podnikatelé. Stačilo složit zálohu a zbytek postupně splácet. Tak ostatně vznikla i vilová kolonie Svoboda rozkládající se v okolí zmíněné Hradešínské ulice.
Vila jako vzácný šperk
Zřejmě není třeba upozorňovat, že prvorepublikové vily jsou v současné době unikátem v pravém slova smyslu. Podobně jako obraz Mony Lisy, šperk posetý diamanty, nebo v titulku tohoto článku zmíněné Ferrari. Prvorepubliková vila je ovšem také skvělou investiční příležitostí. A prestižní záležitostí. Zkrátka naprostý skvost.
Voňavé vzpomínky
Doba se dnes změnila. Moje babička už nežije, ale vzpomínky v hlavě mi zůstanou navždycky. Nikdy nezapomenu, s jakou nadějí babička vzhlížela do budoucnosti a jak se těšila, co všechno zažiji já sama. Někdy na ni vzpomínám trochu s nostalgií, a dnes v noci se mi zdálo o tom, kdo si asi vilu, kde prožila v mládí krásné vzpomínky, koupí?
Jistě někdo, kdo zná hodnotu peněz a ví, že "značková" vila je vždy limitovanou edicí. To, kde žili lidé za první republiky, je dnes považováno za obrovský klenot. A právě taková je i vila z babiččiných vzpomínek.
