Rychlá zpověď - slovenská módní návrhářka Lýdia Eckhardt: Můj šatník je velmi skromný
Lýdia Eckhardt je mimořádně úspěšná, a přesto obyčejná žena. Jako každá náctiletá dívka se i ona chtěla líbit a nosit hezké věci. Jelikož v oné době byla nabídka v našich obchodech mírně řečeno omezená, rozhodla se jít štěstí naproti. Vystudovala sice práva, ale v současnosti patří k nejznámějším módním návrhářkám. Každoročně představuje své kolekce na módních přehlídkách doma i v zahraničí a prezentuje se prostřednictvím velkých společenských událostí. Paní Lýdia je přesvědčena o tom, že každý by měl nosit to, co mu svědčí a v čem se cítí dobře. V rozhovoru pro LP-Life.cz nám vyprávěla o svých začátcích, prvních šatech, ideální modelce i o tom, po čem ženy touží.
Jak ovlivnil vaši práci uplynulý koronavirový rok?
Je to neuvěřitelné, ale pracovně nás to neovlivnilo. Osobně - určitě ano... Nebylo snadné přijmout tuto situaci, ale zastavila jsem se, zamyslela, a nakonec ji i přijala. Myslím si, že ze všeho toho negativního, co se událo, bychom měli vyjít silnější a zároveň pokornější. Je důležité si uvědomit, že život je velmi křehký a utíká příliš rychle. A hlavně, že náš život je jedna velká premiéra bez možnosti reprízy. Je důležité vnímat hodnoty, hodnotu zdraví, vztahů... takže carpe diem - užívej dne.
7. května 2021 jste oslavila 30 výročí svého fungování. Pandemie však neumožnila pořádání hromadných akcí. Byl na tuto příležitost připraven nějaký speciální program?
Určitě ano. I v minulosti jsme měli všechna kulatá výročí v rozšířeném scénáři. Měla jsem připraveno mnoho zajímavých vstupů, vzpomínkové filmy... ale nebudu o tom mluvit, protože věřím, že 5. listopadu se nám to podaří. Vždyť oslavovat je možné každý rok... a vlastně se do té třicítky letos ještě vejdeme. J
Co pro vás znamená móda?
Bylo to hobby, které přerostlo v mou práci, která mě baví a naplňuje. A také jsem šťastná, že jsem měla možnost díky své práci poznat spoustu úžasných lidí. Připravili jsme tisíce modelů, ale asi nejvíce hrdá jsem na to, že v tomto salonu ještě dnes pracují dívky, které se mnou začínaly na úplném počátku. Takže tu mám i zaměstnance, kteří se mnou dělají třicet let a čtyři to se mnou dokonce „dotáhli“ do důchodu.
Pamatuje si na první šaty, které jste navrhla? Existují dodnes?
Velice dobře si je pamatuji. Bylo mi čtrnáct let a ušila jsem si kopretinovou sukýnku z rifloviny, která absolutně nesplňovala kvalitu zpracování. Moje maminka okamžitě zareagovala, že takhle nemůžu jít mezi lidi. Ale víte, když je člověk mladý, projde mu všechno, může si obléct model i naopak, mládí omlouvá vše…
Hodně lidí si představuje, že navrhování šatů je v podstatě lehká práce - nakreslíte model šatů, které za vás někdo ušije. Jak je to ale ve skutečnosti?
Také dostávám hodně mailů zájemců o tuto práci. Samozřejmě, móda je velmi blízká každé ženě. Ale dělat to jako práci, která vás živí, to je úplně jiná rovina. Je jiné, když člověk obléká sám sebe, protože to umí lépe procítit, a úplně jiné, když máte oblékat druhé. Když pracuji s klientem, musím se s ním ztotožnit, nastavit se na jeho potřeby a touhy a respektovat jeho pocity. Je velký rozdíl oblékat velikost 34 a velikost 52. Jedna věc je navrhování a druhá konkrétní realizace. Takže pokud za sebou nemáte „silnou dílnu“, a to já chvála bohu mám, tak nikdy nevíte, jestli se očekávání klientky naplní k její spokojenosti.
Značka Lýdia Eckhardt dnes sídlí v luxusním, sluncem prosvětleném salonu. Před mnoha lety jste ale začínala v tmavém suterénu, bez telefonu a pouze s hrstkou zaměstnanců. Jak vzpomínáte na toto období? Vaše začátky určitě nebyly lehké.
Žádné začátky nejsou snadné. Začínala jsem v roce 1991, v době, kdy se na podnikatele nehledělo moc pozitivně. Můj otec a bratr byli lékaři, já jsem dokončila práva. Vyrůstala jsem v rodině, kde se intenzivně investovalo do vzdělání. A tohle moje rozhodnutí tyto principy narušilo - vždyť proč jsem prý studovala - zněla výčitka mého otce. Mé podnikatelské začátky byly doprovázené velkým nadšením, ale i absolutní nevědomostí. Když mi například účetní při prvních výplatách řekla , že kromě výplat musím platit i nějaké odvody, tak jsem ji hned vyměnila - špatná účetní. Druhá ale ještě přitvrdila, že i dovolené, svátky, stravenky... víte, kdo nás měl naučit podnikat?! Vyrůstali jsme v socialismu, kde už i ten, kdo vlastnil Burdu, byl třídní nepřítel. Nebylo to jednoduché. Když jsem psala knihu Uvařme si úspěch, připravovala jsem na každé focení ve velkém množství 7-8 jídel... když jsem knihu dokončila, říkala jsem si, že nebudu rok vařit a upřímně vzdávám obrovský hold všem kuchařům. Tím chci říct, že každá profese se zvenčí jeví úplně jinak... Ani moje začátky nebyly jednoduché, ale všechno jsme to zvládli!
K tomu, že jste se dostala tak daleko, jistě vděčíte i rodině a známým, který při vás od začátku stáli. Tu největší podporu jste jistě dostávala od svého manžela. Byla to prý mezi vámi láska na první pohled...
Určitě ano. My jsme se potkali trochu netradičně, v trolejbuse. Volba partnera je v životě velmi důležitá. Samozřejmě člověk v první chvíli nemůže odhadnout, jak to dopadne.... Jsem šťastná, že nám se to podařilo. Já jsem podporovala jeho, on zase mě. Je důležité mít kolem sebe přátele, kteří vám věří. A také těšit se z malých úspěchů, protože i ty velké mohou přijít jako blesk z čistého nebe... no pak záleží na tom, jestli i vydrží...
Je pravda, že právě váš manžel vám nosil domů látky, abyste z nich něco ušila?
Ano. Když jsem chodila na vysokou školu, tak jsem si - kromě klasických vysokoškolských brigád - vydělávala i šitím. Jelikož můj manžel cestoval, dovezl mi nějaké látky a já jsem šila a šila. Vlastně věci na první přehlídku jsem ušila úplně sama.
Kde berete inspiraci?
Pro mě je největší inspirací spokojený klient. Je to obrovská energie, která mě zasáhne. Pokud cítíte vnitřní spokojenost a radost, tak dokážete všechno. My jsme za těch třicet let udělali stovky přehlídek. Samozřejmě, že člověk chodí s otevřenýma očima, vnímá barevné kombinace, přírodu, ale pořád je to o té vnitřní pohodě…
Navrhujete a šijete pouze pro ženy, nebo i pro pány?
Hlavní kolekci Lýdia Eckhardt Fashion máme pro ženy, ale šijeme i pro pány, například obleky nebo košile na míru. U pánů je to jednodušší, tam si ale hrajeme s detaily... Dámská móda je mi ale bližší.
Co myslíte, po čem ženy touží?
Aby byly šťastné a vnitřně spokojené samy se sebou. Pokud je člověk se sebou vnitřně spokojený, vyzařuje to z něj a pak jsou spokojení i všichni kolem něj. A nastává i zpětná vazba. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že když přijde žena, která je se sebou vnitřně spokojená... může být i plnoštíhlá a nemusí mít postavu modelky... tak je spokojená se vším. A někdy přijde „modelka“, která není vnitřně v pohodě a já vím, že nebude spokojena s ničím.
Jak byste charakterizovala své modely? Co je typické pro značku Lýdia Eckhardt?
Je to nadčasovost, móda, která nenudí, kvalitní materiály, důraz na detail a také nejsem zastánce výrazné extravagance. Mám ráda lahodnost, módu na druhý pohled. To znamená: dáma vejde a člověk má najednou nutkání se otočit a zeptat se, co to vlastně měla oblečené?
Kdo je vaším vzorem?
Existuje spousta úžasných návrhářů. Byla jsem i na světových módních přehlídkách. Například Armani, i když je klasik, je dlouhodobě všeobecně uznávaný a dokonce je to prý jediný návrhář, který je stoprocentním vlastníkem svého impéria. Karl Lagerfeld byl úžasný, taky Alexander McQueen, Vivienne Westwood, Yohji Yamamoto a velmi ráda mám Blu Marine.
Vaše tvorba dosáhla mnoha úspěchů. Čím to podle vás je, v čem je jedinečná?
Co je to vlastně úspěch? Mnohdy vás i okolí vnímá přes mediální bublinu, která nevím, jak moc odráží realitu. Pro mě je úspěch to, že jsme se udrželi těch třicet let. Slovensko je malá země s malým počtem lidí, které dokážete oslovit. Máme fantastický kolektiv, jezdíme s holkama na dovolené, těšíme se do práce. Člověk stráví víc než polovinu života v práci, takže je důležité, aby ji strávil v pohodě.
V minulosti jste se vyjádřila, že člověk musí běžet štěstí naproti…
Určitě ano. A proč běžet štěstí naproti? Lidé za vaším úspěchem vidí všechno jiné, jen ne práci. V knize Běžet štěstí naproti zdůrazňuji, že člověk musí mít v životě kus štěstí, ale je potřeba vstát od telky a běžet mu naproti. Pokud bude člověk sedět doma a stěžovat si, jak je všechno špatně, tak to štěstí asi nepotká. Nesmíte se vzdát při prvních neúspěších. Jednou to slunce vysvitne.
Jste nádherná žena s velkým srdcem, vždy dokonale upravená. Vypadáte velmi mladě a stále se usmíváte... vyzařujete hodně pozitivní energie. Jak to děláte?
Víte, jak to v životě je. Zase mluvím o té vnitřní spokojenosti. Já to vím. Když člověk dává, tak i dostane. Často něco kritizujeme, jak je to tu špatné... ale já to cítím tak, že je potřeba začít u sebe. Usmívejme se! To je velký signál nejen pro naše okolí, ale i pro nás samé...
Kdy přišly první mediální úspěchy a touha po přehlídkách na molu?
Já jsem nikdy netoužila podnikat, původně jsem měla dělat právo. Začínala v roce 1985 ve Studiu módy, odkud byly i první mediální výstupy. Tím, že jsem si šila všechno sama a samozřejmě to i následně nosila, jsem byla asi dobrá reklama. Okolí mi říkalo, že i oni chtějí takové oblečení. Šlo to krok za krokem. Salón vznikl proto, že jsem už nestačila šít pro své přítelkyně. Dávala jsem realizovat své modely do jednoho salonu na Šafaříkově náměstí. A nastala kuriózní situace - právě v tom období, v roce 1990, kdy se lámaly společensko-ekonomické vztahy, se rozhodli ten salón zrušit. Tím, že jsme se se švadlenami už navzájem znali, bylo rozhodnutí na obou stranách jednodušší! Takže jsem měla veliké štěstí, že jsem začínala s odborným složením... S přehlídkami jsem začala v roce 1990, v době, kdy můj salón ještě nebyl založen.
Jak vypadá váš šatník?
Je velmi skromný. Moje ženská marnivost je asi uspokojena tím, že mohu mít všechno, co je v salonu. Já vlastně nechci nic J. Ale víte, jak to je. I vám chutná víc to, co navaří někdo jiný. Takže ráda sáhnu i po výtvorech jiných návrhářů, i když v práci nosím samozřejmě jen naše modely.
V době, kdy jste začínala objevovat své vlohy, byla v oblibě Burda. Inspirovala jste se střihy právě z tohoto časopisu?
Úžasný časopis pro všechny ženy, které si chtějí něco vlastního ušít, vytvořit. I já jsem ve svých začátcích využívala hlavně jejich skvělé střihy.
V módní branži se pohybujete už několik let. Jak vnímáte módní dění na Slovensku? Mají Slovenky cit pro výběr šatů nebo je stále co dohánět?
Slovenka je velmi vnímavá a chce se samozřejmě pěkně oblékat. Je třeba respektovat i určité pracovní zařazení konkrétní ženy. Někdo dělá v byznysu, který je více strohý, jsou tam určitá omezení... Ale já vnímám slovenskou ženu velmi pozitivně.
Co máte na své práci nejradši?
Toho je víc. Miluji setkávání a práci s lidmi, ale i tvorbu modelů. Nejradši mám, když přijdu v sobotu do práce, vyházíme látky a začínám si to špendlit na figurínách. Mám ráda svou práci, protože je variabilní. Taky jsem šťastná, že žijeme v zeměpisných šířkách, kde se střídají čtyři roční období J Ráda cestuji, a když jsem byla v zemích, kde je jen teplo, říkala jsem si: to by bylo dost nudné, kdybychom museli dělat jen letní modely.J
Prezentování každého módního kousku je úzce spojeno s prezentováním na živých modelech a modelkách. Jak vypadá ideální modelka očima Lýdie Eckhardt?
Pro mě ideální modelka má mít výšku cca 176 cm, výrazné ženské přednosti a možná i „zadnosti“ J. Klientky, které si kupují modely hned po přehlídce, jsou vždycky ve stresu, zda se vejdou do předváděných modelů. Kolekce se totiž připravují ve velikosti 36. Samozřejmě na přehlídku se modely upravují na modelku... Proto je pro mě mnohem přijatelnější, když ty modelky nejsou jen takové „špagety“.
Každá máme něco, na co si obzvlášť potrpíme, i kdybychom byly na pustém ostrově. Co by to bylo u vás?
Kdyby mi dovolili jednu věc, tak by to byl lak na vlasy... kdyby mi dovolili tři věci, tak tři laky.
Jaký máte názor na různé influencery, kteří se snaží navrhovat své vlastní sbírky? Dnes už má téměř každá populární osobnost svou „značku“ oblečení...
Ať si každý dělá, co chce. Trh ukáže!
Co všechno byste na slovenské módní scéně změnila?
A proč bych měla něco měnit? Nemám k tomu potřebu ani kompetenci.
Jak nejraději tráví módní návrhářka čas, když alespoň na chvíli není módní návrhářkou?
V kruhu rodiny, přátel, u dobrého vínka, v teniskách, v přírodě, nebo u moře... Také miluji cestování - poznávačky, ale ráda si přečtu i dobrou knihu, navštívím divadlo...
Na co se vaše zákaznice mohou těšit v roce 2021?
Hlavně já se budu těšit, pokud se nám 5. listopadu 2021 podaří uskutečnit přehlídku a oslavit třicáté výročí. A čtenářům přeji, aby každý nalézt svůj styl, který ho naplní pocitem spokojenosti. Aby se v modelu cítil dobře. Pokud se v něčem sama sobě líbíte a dobře se v tom cítíte, začnete se na sebe v zrcadle usmívat. Když si tedy obléknete cokoli, v čem se cítíte dobře, tak se usmíváte kontinuálně.
Takový krátký vzkaz pro čtenářky tedy zní: I Armani říkal, že žena, která má svůj styl, by ho nikdy neměnila, ani kvůli módním trendům. Ženám tedy přeji, aby v sobě tuto spokojenost našly a aby si oblékaly to, co jim vyhovuje a v čem se cítí dobře, protože pak budou mít úspěch i u ostatních. A trendy aby vnímaly jako inspiraci, ne jako diktát.
