- CZ
- EN
- SK
Adopce dítěte jiného etnika: Cesta ke štěstí, kterému často není přáno...
Žijeme v době poměrně velkých paradoxů, kde na jedné misce vah jsou ženy, které nemohou otěhotnět a na té druhé mnoho opuštěných dětí, u kterých je jeden velký problém... Pokud je totiž chcete adoptovat, je to běh na velmi dlouhou trať. Opuštěných dětí je až neskutečné množství, cesta k jejich osvojení je však tak poseta trny, že ne každý se do boje za jejich získání chce pouštět...
Zdroj: vlastní dotazování, dobrarodina.cz, people.com,
Běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem
Opuštěných dětí je celá řada. Ten, kdo by rád pomohl a nějaké to "dítko" adoptoval, se však musí obrnět a připravit na to, že cesta k jeho "cíli" nebude jen tak. Zdali vůbec!
Cesta k osovojení sirotka není jednoduchá a rozhodně není přímočará. Takže pokud jste si mysleli, že si jen vyberete "dítko", které se vám líbí, podepíšete papír a dítě bude vaše, můžete rovnou tento nápad hodit přes palubu. Celý "proces" totiž může zabrat až několik let. Ačkoliv se všude mluví o tom, že nejlepší pro citový vývoj dítěte je milující rodina, úřední anabáze pro to rozhodně není synonymem.
A tak se stává, že spousta vyhladovělých sirotků z válkou a chudobou zasažených oblastí dál zůstává na pospas svému osudu, protože cesta k jejich osvojení je až příliš trnitá.
V České republice přibývá těch, jež by rádi pomohli. Důvodem je jednak to, že ne každá žena může otěhotnět, ale zároveň jsou děti jiné rasy a národnosti i snem desítek českých rodin.
Otevřený svět
Adopce dítěte z černého kontinentu v prvé řadě není sama o sobě nic jednoduchého a na pomoc úřadů se nedá příliš spoléhat. Stát totiž adopce z rozvojových zemí obecně nedoporučuje.
Ve světě je situace o něco příznivější. Například v Americe proces adopce funguje přes agentury. Zájemce vyplní dotazník, kde uvede, jak by si dítě představoval, jakou rasu chce, a pak připojí informace o sobě včetně fotografií. Na základě toho si pak biologická matka dané země může vybrat nového rodiče pro své dítě.
Někdy agentury obě strany propojí. Čekací doba je přitom od tří měsíců do tří let. Když se obě strany dohodnou, je ještě takzvaná desetidenní lhůta, kdy si biologický rodič může adopci rozmyslet.
V ČR je situace stále složitá
Odbornící se neshodnou. Jedni tvrdí, že máme přece dostatek "místních" dětí, které potřebují také domov, no a ti druzí, úřady, které by měly být nápomocné, se do toho raději vůbec nepouští. Problém je jistě také v tom, že úředníkům to vlastně může být jedno, protože v dané situaci nejsou citově zainteresováni.
Kamenem úrazu v českých dětských domovech a kojeneckých ústavech je ale také fakt, že většina umístěných dětí je romské národnosti nebo trpí nějakou formou postižení, což značně snižuje poptávku těch, kteří by o adopci měli zájem.
Blonďatý nebo černoušek, zkrátka roztomilé a krásné "děťátko". Tak to ale bohužel ne vždy funguje.
Pokud se chcete stát zkrátka jen rodičem a nevybírat dítě podle měřítek krásy, může vám být nápomocen dětský domov, kde můžete zažádat nejprve o tzv. pěstounskou péči, kterou pak domov - jakožto místo, které hlásí každé své "volné" dítě na patřičný kraj, může podpořit právě u daného úřadu.
"Adopce jako takové bohužel zprostředkovat neumíme, to je záležitost kraje a OSPODu (Orgán sociálně-právní ochrany dětí). Tam se také každé - nové příchozí - dítko musí hlásit. My ale podporujeme pěstounskou a hostitelskou péči,"
řekla pro LP-Life.cz ředitelka DD v Klánovicích, Dana Kuchtová, která dodala:
"Nicméně v poslední době, a to zde pracuji 13 let, se mi nestalo, že by někdo řekl, že má zájem přímo o adopci dítěte. V pěstounské péči hraje totiž stále velkou roli biologická rodina, se kterou se musí udržovat kontakt a dítě o ní musí vědět."
Adopce ano, ale....
Dříve, než se do adopce vůbec pustíte, je třeba si uvědomit pár důležitých faktorů.
Když je žena přirozeně těhotná, připravuje se, i díky změně hormonů svého těla, na roli matky, a to velice přirozeným způsobem. Pokud se žena rozhodne dítě adoptovat, je v podstatě o tuto cestu ochuzena. Proto je dobré řídit se heslem “Dvakrát měř, jednou řež.”, než se pro adopci rozhodnete definitivně.
Pokud je to jen trochu možné, je dobré poznat biologickou rodinu dítěte, od které chcete dítě adoptovat. Poznáme tak totiž lépe to, jakého "člověka" následně přijímáte do své rodiny.
Adopcí k nám přichází dítě, které bude jiné než my. A my jako rodiče budeme zjišťovat, jaké to dítě vlastně je. Jaký má temperament. Co mu jde a co mu nejde. Jaké má talenty. Jak je nastaveno k čemukoliv, co vás napadne. Důležité je ho podpořit a také rozvíjet v tom, co mu jde i přes to, že vaše rodina to má kupříkladu úplně jinak. Je proto potřeba dát dítěti hlavně stabilitu, aby se lehce aklimatizovalo a cítilo se u rodiny dobře. Aby se, co nejvíce, snížila potenciální hrozba psychických obtíží.
“Protektivní faktory jsou věci, které snižují vliv potenciálních negativních vlivů. Patří sem například emocionální stabilita a pozitivní vztah k sobě, ale vás by asi nejvíce zajímaly protektivní faktory na úrovni rodiny. Sem bude patřit pozitivní vztah rodičů k sobě, zdravý životní styl rodiny, jasná pravidla a hranice, důslednost ve výchově nebo emocionální podpora směrem k dítěti. Je toho samozřejmě více,”
řekl psycholog a psychoterapeut, Martin Galbavý pro portál dobrarodina.cz.
Adopce jako taková není rozhodně jednoduchý proces a už vůbec to není krok, ke kterému by se člověk měl stavět lehkovážně. Navíc je třeba si uvědomit, že je zde stále hodně dětí, o které nikdo nejeví zájem a i těm je potřeba pomoci.
"My, jako dětský domov, nápomocni být můžeme, ale já jsem ředitelkou zhruba rok a půl a za tu dobu nikdo zájem o případnou adopci neprojevil. Problém je především v tom, že máme většinu dětí v sourozeneckém vztahu a ani OSPOD není názoru, že je dobré je od sebe trhat, ačkoliv se o tom čas od času uvažuje s tím, že bych takové dítě mělo možná větší šance na umístění,"
řekla pro LP-Life.cz ředitelka DD Charlotty Masarykové, Petra Soukupová, která dodala:
"Já osobně si myslím, že o děti z dětských domovů není zájem. Je to nejen kvůli již zmíněnému faktu, že většina z nich jsou sourozenci, ale také pro to, že mnoho z nich trpí nějakou formou postižení."
Jiné etnikum
Adopcí dítěte odlišného etnika se člověk stává multikulturním rodičem. Etnikum je definováno jako společenství lidí, kteří mají společnou kulturu a historii. Tito lidé k sobě cítí pocit sounáležitosti, ale, a to je klíčové, nejedná se primárně o genetickou sounáležitost. Vlastně se člověk může sám od sebe k nějakému etniku i přihlásit.
“Podle mě by bylo fajn, kdyby se do spisů dětí místo informace „je to Rom” psalo mnohem víc o tom, jak ta rodina vlastně žije. Odkud ta rodina třeba historicky pochází, čím se členové rodiny živili apod. Pokud tyto informace nemáte, je dobré je dozjistit,”
říká Petra Pávková, adoptivní maminka.
Co vás čeká a nemine
Pokud se přeci jen pro adopci rozhodnete, první kroky by měly směřovat na sociální odbor úřadu obce s rozšířenou působností v místě trvalého bydliště. Pokud má každý z partnerů trvalé bydliště jinde, zvolíte úřad podle trvalého bydliště jednoho z vás – ideálně tam, kde skutečně žijete. Sociální pracovnice by s vámi měla probrat celý následující postup.
V první fázi půjde hlavně o byrokracii a papírování – budete muset vyplnit hned několik formulářů a dodat celou řadu podkladů. Mezi nimi například doklad o své finanční situaci – tedy potvrzení o příjmech od zaměstnavatele nebo daňové přiznání. Potřebovat budete také potvrzení o zdravotním stavu od lékaře, opis z rejstříku trestů (ten si ale dnes úřad už obstará sám), doklad o státním občanství a kopii oddacího listu. Také budete muset sepsat svůj životopis. A připravte si aspoň dvě pasové fotografie. Může se stát, že si později sociální pracovníci vyžádají i nějaké z rodinného alba.
Musíte mít jasno!
Jasno byste měli mít, i pokud jde o představu, jak by vaše dítě mělo vypadat. Požadavky, zda by to měla být holčička nebo chlapeček, v jakém věku a také budete muset otevřeně odpoědět například na to, zda byste přijali dítě odlišného etnika, zda může mít zdravotní handicap, jaké nároky kladete na jeho (předpokládaný) intelekt a na vzdělání jeho biologických rodičů. Právě tyto údaje významně ovlivní vaši „čekací dobu“ na dítě. Pokud budete trvat na zdravém bílém dítěti do jednoho roku věku, značně se prodlouží – třeba až na pět let. Pokud budete ve svých nárocích tolerantnější nebo budete ochotni adoptovat sourozence, může se vše uspíšit. Dítka či dítek se tak dočkáte třeba do roku a půl.
Po odevzdání všech potřebných dokumentů, na vás sepíše sociální pracovnice posudek a vy budete také muset absolvovat psychologické testy a projít přípravou k přijetí dítěte do rodiny, kterou zajišťuje krajský úřad.
Jakmile projdete rodičovskou přípravou, nezbude než čekat na verdikt, který bude prvním skutečně pevným bodem v celém procesu adopce – tedy rozhodnutí, zda jste byli zařazeni do evidence žadatelů o náhradní rodinnou péči. Od vaší první návštěvy sociálního odboru už nejspíš uběhla pěkná řádka měsíců, možná i rok.
Pokud do evidence zařazeni nebudete, nevzdávejte se – do patnácti dní od doručení rozhodnutí můžete podat u krajského úřadu odvolání. Posuzovat ho bude Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Co na to odbornící?
Adopce je jistě něco, co pomáhá. Dáte dítěti šanci na život, který si jednoznačně zaslouží. Tento názor zastává také lékařka z FN Ústí nad Labem, MUDr. Andrea Duchačová, která pro LP-LIfe.cz řekla:
"Pokud žena nemůže mít vlastní děti, je tohle jednoznačně cesta, která vede k úspěšnému řešení. Za skvělé ale považuji i to, když rodiče, kteří již své biologické dítě mají, chtějí dalšímu nezištně pomoci."
A o to jediné vlastně jde, aby každé dítě dostalo zázemí potřebné k tomu, aby z něj nakonec vyrostl emocionálně stabilní jedinec.
"Když se člověk rozhodne stát se rodičem, nezáleží tolik na tom, zda je to váš biologický potomek či ne, protože i k dítěti, které porodíte, si musíte vytvořit vztah. Musíte se zkrátka naučit tím rodičem být,"
dodává.
A to je pravda. A pokud jen chcete pomoci dětem, které jsou z chudých částí světa, aby měly život, který si zaslouží, můžete se stát "přítelem" některé z organizace, která podporuje například právě válkou, chudobou či okolnostmi zasažené děti, aby měly dostatek všeho, co potřebují.
Unicef je ale právě tou organizací, která se adopcemi jako takovými vůbec nezabývá, zato pomáhá komplexně zlepšovat podmínky dětí přímo tam, kde se narodily:
"Naše programová činnost je zaměřená hlavně na odstraňování příčin strádání dětí a na pomoc jejich adekvátního přežití a následného rozvoje. Cílem je, aby se tyto děti dožily dospělosti a celkově se zlepšily jejich životní podmínky. Z toho tedy vyplývá, že adopce dětí z ciziny, případně adopce na dálku (tzv. child sponsorship), se neslučuje s naší filosofií odstraňovat KOMPLEXNĚ příčiny problémů, které děti ohrožují,"
řekla Lucie Štěpánková pro LP-Life.cz, která dále uvedla:
"Proces zprostředkování mezinárodního osvojení (adopce) je upraven Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení ze dne 29. 5. 1993, která dává procesu jasný rámec, zamezuje možnému obchodování s dětmi a dalším nekalým praktikám. V České republice je jediným zprostředkovatelem mezinárodního osvojení Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který sídlí v Brně."
Adopce slavných
Ani světové celebrity nezůstaly "chladné", pokud jde o adopci dětí převážně ze zemí třetího světa. Své o tom ví například zpěvačka Madonna, která kromě svých dvou, biologických potomků, adoptovala další čtyři děti z Malawi. Nejprv v roce 2006 svého syna Davida Bandhu, v roce 2009 holčičku Mercy James a v roce 2017 rozšířila svou, již početnou, rodinu ještě o osiřelá dvojčata Ester a Stellu.
Ale ani adopce královny popu neprobíhala hladce, jak by si každý myslel. V době, kdy adoptovala svého syna Davida, bojoval s malárií a pneumonií a na zpěvačku se snesla vlna kritiky, když ho i přes to přivezla domů do Londýna.
„Všechny noviny tehdy psaly, že jsem ho unesla,“
řekla časopisu People.
„V duchu jsem si říkala: Tohle snad ani nemůže být pravda, vždyť se jen snažím někomu zachránit život? Tak proč se na mě teď všichni díváte jako na někoho, kdo se jen splnil další svůj zmar?"
dodala zpěvačka.
Pozadu nezůstala ani hollywoodská herečka Angelina Jolie, která má celkem šest dětí, z nichž tři jsou adoptované z jiných kontinentů.
„Všechny adoptované děti přicházejí k náhradním rodičům s jedním velkým darem. Tím je odlišná kultura, která je jiná, než ta vaše a je potřeba, aby se spolu ty dva světy naučily žít,"
řekla pro people.com herečka a dodala:
"Když jsou navíc jiné rasy a z cizí země, je velice důležité, aby se cítili propojeni nejen s vámi, ale zároveň, aby neztratili kontakt s tím, co je jejich skutečnou domovinou. Je důležité ponechat jim vědomí toho, odkud přišli, kde mají kořeny a ty, jako rodič, je musíš ctít. Učit se od nich samotných."
Závěrem: Je úplně jedno, jestli jste dítě, které vychováváte, porodily či nikoliv, důležité je jedno. Každé dítě potřebuje dostatek lásky, aby z něj nakonec vyrostla plnohodnotná a emočně stabilní bytost. Láska je opravdu jediným a hlavním měřítkem toho, co dělá člověka skutečných rodičem!
