Rychlá zpověď - bavič, moderátor a herec Jiří Krampol: Média by měla dostat přes držku

Jsme v Šanově na akci Anděl mezi zdravotníky. Co pro vás doktoři znamenají?

Já mám k doktorům neskonalou úctu. Jsou doktoři, jak se říká, kteří léčí, a pak ti, kteří vás chtějí ve stavu. Já mám naštěstí pár doktorů, kteří mě léčí. Nebo léčí, já jsem v podstatě, než jsem měl to zranění, nikdy k doktorům nechodil, vyhýbal jsem se tomu celý život, takže na mě pojišťovna určitě vydělala. Ale vážím si toho strašně, protože to je úžasné, jak tomu ti lidé věnují celý život. Jsou ve střehu, doktor nikdy nemá klid. Je na dovolené a má zapnutý telefon, aby věděl, co se děje. Mám k nim neskutečnou úctu, nejen k doktorům, ale ke zdravotníkům vůbec.

Vám je 83 let, také jste si prošel nějakými zdravotními eskapádami. Ale přesto když se na vás podívám, řeknu si, že jste zdravý a statný.

Zdravý a statný není nikdo na světě, ale já mám blbé průdušky. To mám od dětství po mamince, měli to u nás v rodině všichni, babička, tety. Potom jsem měl úraz s kolenem, ale jinak zaplaťpánbůh je to dobré.

Vy jste celý život sportoval, dělal jste vzpěračství.

Ne, já jsem dělal všechno možné. Jako dítě jsem od devíti do patnácti let šermoval, potom jsem zkoušel box. Celý život se snažím hrát tenis, není to tedy tenis v pravém slova smyslu, ale jak tomu říkáme česká přehazovaná. No a teď cvičím, udržuji se.

Prodej luxusního rodinného domu na Praze 6, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Něco jiného je ale cvičit ve třiceti, v padesáti, a v osmdesáti.

Cvičit má člověk pořád. Nemůžu samozřejmě cvičit jako jsem cvičil v pětadvaceti, kdy jsem běhal. Ještě ve třiapadesáti letech jsem udělal přemet. Chodili jsme s Pepíkem Lauferem na paravýcvik, hráli jsme parašutisty v jednom americkém filmu Operation Daybreak, takže jsme se učili skákat. Dělal jsem všechny možné sporty.

Vymykáte se typickým českým důchodcům. Máte kolem sebe vrstevníky, kteří by byli takto aktivní jako jste vy?

Mám, samozřejmě. Tam chodí ti dědkové, my tomu říkáme paraolympiáda. Je to sranda, hodně toho prokecáme. Ale myslím si, že je to nutné. Jsou různé typy lidí, někdo chodí krmit ptáky ve čtyřiceti. Podívejte se na Jiřinu Bohdalovu, devadesát let a klobouk dolů, ona si pamatuje texty, hraje, točí. To je fantastické.

Vy jste loni přišel o manželku. Dnes existuje paliativní medicína, která se zabývá koncem života. Jaké to bylo se o manželku starat?

Bylo to strašný.

Ona byla nemocná, ale dalo se to řešit tou paliativní medicínou?

Řešit se to nedalo, protože měla tři zranění a tím to začalo. Měla zlomenou ruku, nohu a pak rozdrcené rameno. Na to brala prášky, a to jí v podstatě oddělalo.

Jak to vypadá potom, co člověk odejde? Nemluvím o emocích, ale o praktické stránce.

Smutek, hluboký smutek.

Je to nepříjemné. Já teda osobně pohřby, rakve a urny nesnáším, mě to absolutně nedojímá. Mně se líbí jedna církev, v Americe, která tohle vůbec neřeší. Tam toho člověka uctívají tak, že se sejdou na louce, tam každý položí kamínek, řekne o něm nějakou historku, dají si panáka, rozejdou se a vzpomínají na něj, co zažili hezkého. Ale taková ta traumata, marše, já to neuznávám.

Mluvili jste o tom někdy s Hankou, jak si každý představujete svoje rozloučení?

Já tohle neřeším, dělám, jako by to nebylo. Na pohřby nechodím. Když jsem byl na pohřbu Michalu Peškovi, který umřel mladý, a se kterým jsme dělali Pitavala, tak místo aby tam napsali něco o Michalovi Peškovi, tak napsali Jiří Krampol v družném rozhovoru s Miroslavem Šloufem. To jsou necitlivá hovada, kteří se na tom v podstatě pasou.

Média vás natolik znechutila?

Ne. Já o tom normálně vůbec nemluvím, když se mě na to někdo ptá, odmítám se o tom bavit.

Být s někým 32 let není sranda. Byla to krásná holka, velice pracovitá, úspěšná. Když onemocněla, tak místo aby mě v tom někdo podpořil, tak jí sestřelovali, dělali z ní všechno možné, feťačku, alkoholičku, zlodějku. Všechny možné existující negace na ni naložili, což samozřejmě nebyla pravda. Když někdo má strašlivé bolesti, tak si asi vezme prášky, vezme si cokoliv, jenom aby ho to přestalo bolet. A že se dostane do háje, no to se dostane, bohužel.

V poslední době jsme se konečně dočkali rozvolnění restrikcí, na co se těšíte?

Dělám teď tři pořady. Těším se, že objevujeme nové věci. Teď jsme dodělali knížku se Zuzanou Bubílkovou, z toho mám radost, protože si myslím, že by to mohlo být hezké. Mám přislíbený jeden film, o tom ale ještě nemůžu mluvit. Hlavně tragédie je, že lidi přestali chodit do kina.

To bylo způsobené hlavně koronavirem.

Nejenom tím, to je celosvětové, to není jen tady. Bohužel.

Čím si myslíte, že to je?

Lidé jsou přesycení. Když jsem byl mladý, tak televize nebyla, pak byla a byly jeden dva programy. Teď je programů tisíc, a nevíte, co si vybrat. Bohužel tím, jak honí diváky, tak se podbízí. Tvorba je strašně povrchní. Vezměte si ty seriály, to je strašně laciné. Je to o ničem. Je to zábava na celém světě, zabíjení času.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Když vy si pustíte televizi, na co se rád díváte?

Dívám se na přírodu, na dokumenty, když je nějaký dobrý film. Naposledy mě nadchlo Je třeba zabít Sekala. To jsem viděl asi třikrát, to je jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Jsou tam úžasní  herci, třeba Bartoška, jak hraje kněze, ten Polák, co hraje hlavní roli.

Jak vy vzpomínáte na svoje natáčení? Co vás nejvíc bavilo?

Já jsem měl rolí naštěstí hodně, a pěkné. Hlavní role, velké role, menší role, malé role. Všechno jsem dělal rád, to se jinak dělat nedá.

Teď budete vydávat knihu.

Už jsme udělali knížek asi osm, to není nic nového.

Jak na to reagují vaši fanoušci?

Já si nemůžu na fanoušky stěžovat. Vesměs jsou reakce pozitivní.

Jste na sociálních sítích?

Ne, já to nenávidím. Z hloubi duše to nesnáším a nenávidím, nechci to.

Je to ale docela dobrá propagace, například na ty knihy.

Já to nepotřebuji.

Jak jste ve spojení se svými fanoušky?

Jezdím na představení, na besedy. Mně to stačí. Když je někde něco zajímavého, tak mi to někdo ukáže, ale já o to nijak neusiluji. Jak si někdo pořád dává na sociální sítě, že byl u moře. Akorát jsem zjistil, že už třikrát někdo založil nějaký můj profil, se kterým nemám nic společného.

Vy hodně cestujete, plánujete ještě nějako cestu?

Abych vám řekl pravdu, po nějakých poznávacích zájezdech netoužím. Těch rezavých brnění, vypelichaných medvědů na hradech, jsem viděl dost. Bavilo mě teď na Djerbě krásné moře, hezký hotel, spíš taková pohoda.

Jezdíte ještě na jižní Moravu?

Na jižní Moravu jezdím rád. Žena byla z Kyjova, já jsem tam jezdil jako dítě, babičku jsem měl v Bystřici pod Hostýnem. Tatínek se narodil na Hané, když jsem byl malý, tak jsme tam jezdili. Na Moravu jezdím hrozně rád, připadá mi to tam nějaké lepší.

Jižní Moravu nedávno zasáhlo ničivé tornádo. Znal jste tam někoho?

To je strašné. Nikoho z rodiny to naštěstí nezasáhlo.

Co byste vzkázal lidem na jižní Moravu?

Je mi to velice líto, s těmi lidmi soucítím a kdybych mohl jakkoliv pomoct, rád bych to udělal. Je to strašné.

Pane Krampole, moc děkuji za rozhovor.