Ve věku 88 let dnes zemřel jeden z nejlepších a nejznámějších francouzských herců, Jean-Paul Belmondo. Kromě jeho nezapomenutelných rolí se Belmondo proslavil i jako módní ikona. Jak by ne – rok 1960 byl pro globální kulturu zlomovým rokem: V hudbě se zformovali The Beatles a v módě se objevilo londýnské modové hnutí a s ním i nová nálada neotřelé elegance. Jejím představitelem byl právě Belmondo.
"Krásně ošklivý" herec s typickým přeraženým nosem, odstávajícíma ušima, vráskami a masitými rty ohromoval šarmem a úsměvem. Byl svého času nesporně sexsymbolem a ženy se na něj lepily nejen na filmovém plátně. Typické pro něj byly mužnost, světácký výraz, temperament a komediální talent, díky čemuž se od francouzské nové vlny pozvolna dostal k lehčímu žánru a akčním filmům.
Jeho herecký rejstřík, všestrannost, charismatická osobnost, přesnost a dokonalost před kamerou, tón hlasu a nenucené vystupování z něho vedle Jeana Gabina či Michela Simona udělaly jednoho z největších francouzských herců všech dob.
Košile - často bláznivých vzorů -, elegantní obleky a kravaty byly v Belmondově stylu mnohem méně omezující než styl, který panoval nejen ve filmu v předchozích letech. I proto se stal jeho styl tak populárním a rozšířil se raketově daleko za hranice jeho filmů. Místo toho se jeho styl stal rozšířením jeho postoje. Nenápadný a decentní, s kloboukem vždy nasazeným tak napůl, s cigaretou a rukama v kapse. Tak si ho budeme pamatovat.
Film U konce s dechem (Breathless) z roku 1960 byl pro tohoto ikonického herce průlomový. Vytvořil zde první ze svých typů neodolatelného neuctivého násilníka, unikajícího před zákonem, jež předznamenala další jeho filmové role. Všechno, co měl tehdy na sobě, bylo naprosto zásadní pro stylový vývoj jeho postavy, jež se částečně modelovala podle amerického filmového herce Humphreyho Bogarta. Bogart byl velmi stylový a rovněž nezaměnitelný. Belmondův vzhled jej však nenapodoboval, herec si vytvořil svůj vlastní.
Oblečený v upravených kalhotách, blejzru a Fedoře (kovbojský klobouk), zatímco mu vždycky z úst jen ledabyle visela cigareta, ztělesňoval francouzský styl ulice všemi možnými způsoby. Tento bezstarostný ležérní vzhled se nosí dodnes. Je ztělesněním volnosti, nezávislosti, dobrodružství. Vypadáte sice tak, jako byste se příliš nesnažili, opak je ale pravdou. I Belmondo módu miloval. Belmondo svým způsobem představuje styl, který je dokonale nedokonalý.
O čtyři roky později ztvárnil Belmondo Adriena Dufourqueta, vojáka na týdenní dovolené. Neztrácí čas, protože jej chce se svou snoubenkou Agnes, jíž však unesl záhadný gang. Dufourquet se pustí do stíhání, při kterém se dostane z Paříže do Rio de Janeira. V Brazílii se pak odehrává děj, který je něco mezi bondovkou a Indiana Jonesem. Jedna událost střídá druhou, scenerie se mění zázračnou rychlostí a hrdina se neustále ocitá v nebezpečí života, z něhož se mu daří uniknout vždy na poslední chvíli, a to jen proto, aby se vzápětí ocitl v dalším ohrožení.
Brocův film je velmi působivý a I zde je Belmondo věrný svému ledabylému ležérnímu stylu.
Ve francouzském originále se film jmenuje „Le magnifique“, což skutečně sedí na Belmonda: skvělý, velkolepý, přenádherný, úžasný. Muž z Acapulca je satirou na bondovky, ale zároveň ukazuje hercův jedinečný talent. Bob Saint-Clare je nejschopnější agent na světě: má železné nervy, svaly z ocele, urostlou postavu. Je obávaným protivníkem a neodolatelným svůdníkem, který ovládá vše – střelbu, karate, hru na klavír a poezii.
Bobova jedinečnost a neporazitelnost však najednou ve filmu selže, jako mávnutím kouzelného proutku. Bobovi se náhle nic nedaří, dostane rýmu, a nakonec je pohřben v masovém hrobě. Jeho postava však žije nadále. Se stylem a grácií!
Práskač je trochu jinou „belmondovkou“, jedná se ale o klasickou francouzskou kriminálku. Zločinec se po šesti letech vrací z výkonu trestu, ale nehodlá se napravit. Naopak – chce pokračovat v páchání zla a dokonce použít i to, co se naučil ve vězení. Důmyslnou zápletku vyzdvihoval i Quentin Tarantino, jež o Práskači prohlásil: „O co v tomto filmu jde, mi začalo být jasné až v posledních dvaceti minutách.“ I zde má Belmondo svůj styl, ale více uhlazený, nechybí supermoderní „mafiánský“ kabát ani klobouk.
Nemůžeme nevzpomenout ani naprosto jedinečnou Belmondovu roli ve filmu Zvíře. Je nezaměnitelná a nemá obdoby! Film z roku 1977 je originální komedií, jejíž hlavním hrdinou je kaskadér Mike, který se dostane do finančních nesnází a opustí ho snoubenka. Navíc se mu do cesty dostane hrůza v podobě zženštělého Bruna, kterého opět ztělesnil Belmondo. Září zde tak v naprosto fenomenální dvojroli, která odhaluje další záběr jeho nebývalého talentu. V tomto filmu má Belmondo opět svůj styl, jež by se dal nejlépe přirovnat k „hříšným lidem města pražského“. Klobouky a proužkovaná saka se s naprostou samozřejmostí mísí třeba s puntíky. Návrhář by se asi chytal za hlavu, ale Belmondo opět razí styl a eleganci!
Belmondův ikonický styl však nepramenil jen z jeho módního stylu, ale především z jeho neochvějné sebedůvěry. Mohl být zahalen do pytloviny, ale díky jeho naparování a sebevědomí vypadalo vše, co měl na sobě, naprosto v pohodě.
Ač většina lidí věří, že oblek je jediná věc, která ve skutečnosti dělá muže hezkým, Belmondo toto tvrzení naprosto popíral. Byl stejně úchvatný i v nejjednodušším oblečení. Často nosil napůl rozepnutou košili s límečkem a obnošené mokasíny.
Byla to perfektní kombinace pro nastartování Vespy a rozjezd do provensálského západu slunce.
Šťastnou cenu, Jean Paule!
Zdroje: askmen.com, csfd.cz, iDnes, Český rozhlas, wikipedia, muzivcesku.cz