A je to za námi. Konečně. Nejočekávanější událost tohoto roku dnešním večerem skončila. Volby 2021 mají svého vítěze. Překvapivě jím není hnutí ANO Andreje Babiše ale koalice SPOLU. Byly to teda ale nervy, a to do poslední vteřiny. Když jsem krátce po vyhlášení projížděla Prahou, tak jsem měla pocit, že je Silvestr. Sice bez rachejtlí, ale atmosféra mezi Pražany se rovnala atmosféře jako po odchodu ruských vojsk. Já se lehce nechám strhnout do euforie a dobré nálady, když se ale nad tím zamyslím, tak se ptám: Je opravdu co slavit?
Když jsem dělala průzkumy v pátek odpoledne před volebními místy a to napříč generacemi, všude jsem slyšela slova typu, jak moc jsou tyhle volby důležité, protože je prostě potřeba nastolit v naší zemi změnu. I když vám dotazovaní neodpověděli, koho volili, bylo zřejmé, že Babiše ne. Jestli za to mohly předvolební debaty nebo prostě jen smýšlení voličů, nebudu rozebírat, nicméně faktem zůstává, že volby vyhrál Fiala.
Nemám nic proti tomu, je to opravdu vzdělaný, a navíc reprezentativní člověk, který jistě odvedl skvělou práci. Slibuje změnu k lepšímu, slibuje blaho občanů. Jako všichni ostatní. Co se mi líbilo, bylo, že jsem poprvé viděla Fialu se opravdu smát a radovat a dělat jiné pohyby než chůzi. Byť je mi sympatický a líbí se mi jeho projevy, je mi jasný, že tenhle člověk je bezemoční robot, co má každou vteřinu svýho života dokonale naplánovanou. Vítězství mu očividně vyrazilo dech a bylo znát, že to snad ani nečekal.
Navíc to bylo tak těsný, že si tam podle mě všichni cvrnkli radostí do trenek, zatímco Babiše museli oživovat. Je o něm známo, že dokáže být pěkně sprostý a umí řvát jako lev, sobotní večer bych nechtěla být jeho zaměstnanec.
Je mi trošku líto šéfa Pirátů Ivana Bartoše, protože ten si vzal pod křídla hnutí Starostové a nezávislí, kteří před čtyřmi lety získali pouhých něco málo přes pět procent. Díky koalici s Piráty se konečně ukázalo, že mají poklad jménem Vít Rakušan, kterého do té doby nikdo moc neznal. A to Pirátům dle mého názoru uškodilo, protože všichni volili právě STAN a to tak, že sice hodili lístek koalici PirStan, ale kroužkovali STAN. Nakonec mají Piráti pouhé čtyři mandáty. To si myslím, že je hodně smutné a že si Bartoš teďkon rozčesává dredy.
Rakušan nakonec musí zatnout zuby a splnit dohodu o tom, že první lídr týhle koalice je prostě Bartoš, který v tom případě bude kandidovat na premiéra. Sice se oba usmívají a říkají, že takhle je to v pořádku, ale nevím, nevím. Sáhněme si na srdce, kdybyste byli v pozici Bartoše, neštvalo by vás, že ten, kterýmu jste chtěli pomoct, je najednou oblíbenější než vy sám?
Zpátky ale k těm oslavám. Já si totiž myslím, že i když Babiš skončil jako druhý, bude stejně první. Nám v Rychlé zpovědi řekl, že když nevyhraje, odejde z politiky. Ale na tiskové konferenci už se k tomu nemá, a to i když se novináři ptali na přímo. Podle něj je nejsilnější stranou, protože SPOLU tvoří pět stran, tudíž vlastně volby vyhrál. A prezident Miloš Zeman přece řekl, že určí k sestavení vlády tu nejsilnější stranu... No jde tady o slovíčkaření, ale ve finále si myslím, že to takhle dopadne. Ti, co si mysleli, že se zbaví Babiše, ještě dle mého názoru zapláčou. Nicméně nebudu předbíhat událostem, to vše se dozvíme v příštích dnech.
Tomio Okamura z SPD na tiskovce tvrdil, že je spokojen, protože bude mít zhruba stejně mandátů jako doposud, ale podle mě kroutí hlavou nad tím, že nejsme až takoví vlastenci, jak doufal, protože nedosáhl ani deseti procent. Pro moje kolegy to bylo překvapení, protože si mysleli, že dopadne lépe.
Můj názor je, že voliči Svobody a přímé demokracie jsou jen hlasití. A když na shromážděních křičí, tak to jen vypadá, že jich je hodně. Každopádně Tomio je konzistentní, pojede si dál svojí. Ví, že musí po malých krůčcích stejně jako jeho zahraniční kolegové. Jen je tedy škoda, že se za poslední čtyři kroky neposunul ani o ten krůček, nýbrž šlape zelí na místě.
Co je ale velkým zklamáním, tím nemyslím pro mě, ale tak obecně jako fór do pléna, že už neuvidíme ikonický červený svetr Jana Hamáčka, protože jeho strana ČSSD teda ostrouhala úplně, nedostala ani požadovaných pět procent hlasů. Takže zamáčkl slzu a rezignoval na post předsedy. Bude prý pokračovat jako řadový člen. Tak třeba ho kamera občas někdy zabere a já budu tajně doufat, že tu ikonickou červenou ještě spatřím.
Co beru ale jako opravdové vítězství je, že po dvaatřiceti letech od Sametové revoluce neuvidíme v Poslanecké sněmovně jediného komunistu. S 3,6 procenty utrpěli takovou porážku, kterou snad nikdo nečekal. Dle mého názoru ti, co zarytě celá léta komunisty volili, dali hlas Babišovi. Možná měli utvořit koalici s ANO a i SPD a celá vláda mohla vypadat úplně jinak.
Buď jak buď, naši republiku by měla čekat dle výsledků voleb změna. Já jen doufám, že ať už bude vládnout kdokoliv, že dostojí svým slibům, protože jestli se něco nestane, tak já si budu doma dělat táborák, abych se zahřála, protože ceny energií atakují můj rodinný rozpočet. Jo a ještě ráda pojím obyčejný chléb se solí, protože maso, zelenina a ovoce bude jen pro horních deset tisíc. A to nemluvím o tom, že za chvíli zapomenu, jak vypadá můj kadeřník nebo manikérka. Je tu prostě draho, víc než obyčejný občas dokáže dlouhodobě utáhnout. Proto nám všem držím palce, ať jste vy nebo já volili kohokoliv, všichni chceme to samé: mít se dobře, a to sobě i vám z celého srdce přeju.