Rychlá zpověď - moderátorka Terezie Tománková: Po každém vysílání dostávám výhružné maily
Je to přesně rok, co jsme s politickou moderátorkou Terezií Tománkovou dělali rozhovor. Tento rok byl ale velmi krušný nejen politicky, tak nás zajímalo, jak se s ním sympatická žurnalistka popasovala, protože ukočírovat tolik mužských eg v jedné debatě může být velmi náročné. Stejně tak hovořit s prezidentem republiky, který si nebere s žádným novinářem servítky. V následujícím rozhovoru pro LP-Life.cz se dozvíte něco ze zákulisí politických debat nebo i to, jestli se konečně moderátorka vdá! A také to, zda by příští prezidentkou měla být žena.
Terezko, my jsme se viděly přesně před rokem, bylo to v prosinci, taky před Vánocemi a mě zajímá, co se za ten rok u tebe stalo, změnilo, co ti udělalo radost, co tě naštvalo, prostě jaký jsi měla rok?
Ten rok byl příšerný pro všechny. Ten rok byl prostě v covidu od toho ledna až do jara. Pak bylo celkem hezké léto a teď znovu. Co se změnilo? No vlastně nic moc. U nás doma jsme to všichni přežili ve zdraví.
Ale měli jste koronavirus, a ne zrovna dobrý průběh...?
Ano, ano, my jsme marodili na přelomu roku, na což nemáme úplně hezké vzpomínky...
A co se změnilo? Vlastně dcera Ema strašně vyrostla, strašně se osamostatnila, je z ní velká slečna, už je jí šestnáct. A já pořád pracuji, Partie měla jenom přes červenec přestávku, tak to jsem si užila léto. Cestovali jsme, ale vlastně to bylo pořád takové stejné. Tím, jak se toho hodně děje, i kolem covidu, i kolem politiky, byly volby, tak jsem byla hodně pracovně vytížená. Ale žádná velká změna se nestala.
To je asi dobře, že jo?
Ano.
Jaké byly pro tebe ty předvolební debaty z pohledu moderátorky - jsou to živé vstupy, máš tam před sebou politiky, kteří se občas nepustí ke slovu, překřikují se... Řekni, jaké to bylo? Prožívala jsi tyto debaty jinak, než když děláš svůj každotýdenní pořad?
Byl to velký stres. Ve studiu bylo publikum, byli tam příznivci jednotlivých politických stran, kteří tam přišli fandit. Někteří i napadali ty ostatní, ty druhé, z toho jiného tábora, takže to bylo stresující. Na druhou stranu to pro mě byla velká zkušenost, já jsem za ni hrozně ráda. Ale také jsem ráda, že to mám za sebou. Ani jsem se na to ještě zpětně nepodívala.
Nepodívala?
Ne. A ani to nemám v plánu.
Třeba řada lidí si pak řekne: Tady jsem mohla zareagovat jinak.
Já si to pustím, až budu třeba stará nebo nebudu tu práci už dělat. Nevím, zatím jsem nenašla úplně odvahu, protože ten stres pro mě byl takový, že i když si na to teď jenom vzpomenu, tak se ten stres znovu spustí. Já jsem hlavně chtěla, aby to bylo férové. Což je strašně těžké. Snažila jsem se o to ze všech sil.
Řekni mi, jak vypadala spolupráce mezi tebou a Petrem Suchoněm? Říkali jste si co, kdo, jak? Ty jsi taky zkušenější oproti němu, tak jestli si nechal poradit?
O tom to nebylo. Petr tam měl úplně jinou roli. Hodně komunikoval s publikem, měl na starosti diváky, což byla nelehká role. Protože nikdo neví, jak v přímém přenosu můžou lidé, kterých tam bylo 150, 200, reagovat. Co všechno se může stát. Byly tam vypjaté emoce, bylo před volbami... Byl tam premiér, byli tam předsedové všech stran. Potom tam byl formát ve čtyřech, takže on to měl pevně v rukou. A mně se s ním pracovalo dobře. Já jsem věděla, že ho mám za zády, že komunikuje s publikem a mohla jsem se na to stoprocentně spolehnout a úplně jsem tu část vypustila.
A teď si představ, že by se tam nějaký fanoušek chtěl na něj vrhnout nebo něco takového.
Mohlo se tam stát cokoli. Ve studiu byla i ochranka, produkce pamatovala na všechno. Ale stejně nikdy neumíš předvídat všechny situace, které se můžou stát, takovou fantazii nemá nikdo. Takže jsme tam byli připraveni na všechno.
Byla tam také nějaká koronavirová opatření? Museli mít všichni testy, očkování?
Určitě. Bylo to na přelomu září, října, takže ta opatření ještě nebyla tak úplně striktní jako to, co máme dneska. Ale všichni, co byli v publiku, museli být testováni.
Jak jsi spokojená s výsledkem voleb? Čekala jsi to?
Víceméně ano. Já jsem měla soukromý typ, nebudu říkat, jak vypadal, ale hodně se blížil realitě. Předpokládala jsem, že se tam dostanou tyto čtyři subjekty. Jaké mám politické preference, to já neřeknu. O tom já se bavím jenom s těmi nejbližšími, a ani to moc ne.
A myslíš si, že je to dobře? Ta hlavní strana, která to teď povede, je pětikoalice, tak jestli je to dobře, to tady ještě nebylo.
To nevím. Na to asi musí odpovědět pan premiér Fiala, jestli je to dobře, jak se mu s tím pracuje. Zhodnotí to voliči a myslím, že to brzy poznáme všichni. Je to nové, pět stran je hodně. V Poslanecké sněmovně je sedm stran a pět z nich je ve vládě a jenom dvě jsou v opozici, takže se nám už ty duely a celý pořad koncipuje trochu obtížněji než dříve. Na místě opozičních stran se budou střídat jenom dvě, kdežto na tom jednom křesle vlády pět.
Máme novou vládu, ty jsi přežila tyto volby a teď nás budou čekat volby prezidentské.
Já si myslím, že jestli se uvidíme příští rok, tak touto dobou bude už vrcholit prezidentská kampaň.
Tak to si myslím, že se neuvidíme, protože nebudeš mít čas.
Já nevím, co bude do té doby, ale bude vrcholit prezidentská kampaň. Pan prezident se vrátil z nemocnice, znovu se vrátil do toho politického dění. Daří se mu lépe a určitě bude chtít věci ovlivňovat. Bude to zajímavé sledovat a těším se na to, jací kandidáti se objeví.
Zatím to vypadá na Babiše, Okamuru, Janečka a Kalouska.
Já si myslím, že jich rozhodně bude více.
Co si myslíš o tom, že by vedla Českou republiku žena jako na Slovensku?
Já myslím, že bychom si to přály my všechny ženy.
A máš nějaký osobní typ?
Ne, nemám. Musela by to být žena velmi statečná, která by obstála. Ta přímá prezidentská volba je v tom našem politickém systému trochu zvláštní. Byla tam implementována poměrně nedávno. A je vlastně zajímavé, jestli se tím prezidentem nebo prezidentkou stane politik, politička nebo člověk, který politikem není.
Jeden časopis zviditelnil ženy, které by mohly kandidovat, já jsem s nimi pak dělala rozhovory. Nebo zvolil jich pět, Danuši Nerudovou, Miroslavu Němcovou, Adélu Šipovou ...
Paní doktorka Nerudová to zatím úplně nepotvrdila a ani nevyvrátila. Samozřejmě z kuloárních informací víme, že někteří zájemci teď obcházejí Poslaneckou sněmovnu a Senát a sbírají podporu. Tak uvidíme, kdo ji nakonec získá. Kdo nakonec tu kandidaturu oznámí, kdo do té volby půjde.
A Babiš už to oznámil?
Ne.
Ještě ne?
On to nevyloučil. Ale myslím, že to neoznámil.
A myslíš si, že by se to mohlo stát?
Já si myslím, že se může stát úplně cokoliv. Je to přímá volba, je to dvoukolová volba, což má také svá specifika. Protože to neznamená, že když někdo vyhraje první kolo, musí být zvolen prezidentem v tom druhém. Tam můžou být všichni proti jednomu potom. V tom dvoukolová volba může přinést překvapení.
Ty jsi mi říkala, že se skoro s nikým nebavíš o politice. Ale věřím tomu, že když někde jsi, že jsi ten evokující prvek, který začne mluvit.
Lidé se o tom chtějí bavit. Zvláště v dnešní době, kdy jsou toho plní a společnost je úplně rozervaná. Není rozpolcená, je už úplně rozeštvaná, mám pocit. Není to jeden tábor a jeden tábor, ale všichni.
Jaké jsou tvoje pocity, když tam někdo ve studiu začne něco hulákat? Hlavně názory, se kterými ty nesouhlasíš?
Mě vždy zajímá ten motiv, proč si to myslí. Já se snažím lidi nesoudit, samozřejmě každý má nárok na svůj názor a mě to zajímá. Zajímá mě to proč. Proč nechcete, proč chcete? Když se o tom chtějí bavit, chtějí sdílet svůj názor nebo ten svůj pohled na věc, tak se to snažím vyslechnout a snažím se je vnímat, jaké k tomu mají motivy. Proč něco odmítají, nebo naopak by to chtěli. Teď je to typicky otázka vakcinace proti covidu-19. Na to má každý názor jako chci, nechci, málo kdo prostě neví. A mě zajímá to, proč se nechtějí nechat očkovat.
Necháš se tím vytočit?
Ani ne. Samozřejmě mám dny, kdy mě některé tyto debaty unavují, už se o tom s nikým bavit nechci, ale zajímá mě to. My jsme čistě z nějakého neutrálního pohledu v takové zvláštní době. Sociologicky procházíme obdobím, které jsme tady nikdy neměli, nikdo ho nezažil. Prostě je tady světová pandemie, se kterou nemá nikdo zkušenosti a ta doba nás zkouší všechny, každého jednotlivce a potom celek jako společnost.
Já teď hodně vnímám s touto poslední vlnou nenávist vůči novinářům speciálně. Vnímáš to také tak?
Jasně, samozřejmě. Po každém vysílání mi přijdou divné zprávy, maily, výhružky, nadávky. Většinou jsou z toho jednoho tábora, ti lidé mi pak posílají odkazy na různé články z různých dezinformačních webů typu, že všichni dva roky po vakcíně budeme po smrti. A já jsem z toho vlastně překvapená, co toho v tom veřejném prostoru je.
A čteš to?
Něco pročtu, ale jsou to někdy úplné nesmysly. Ale ti lidé mají pocit, že mi to musí poslat a jsou hluboce přesvědčeni o té pravdě.
Mně se teď poprvé stalo, že mi chodily výhružné maily a zprávy. Bylo to pro mě překvapení... A vůbec vlastně nevím, jak s tím naložit.
Těžko říct. To, co říkáš, tím teď procházejí i doktoři a sestry, kterým lidé vyhrožují. Což je úplný zvrat v tom vnímání společnosti toho, co se teď děje. Protože tady máme přetížené, obětavé zdravotníky, kterým ještě před rokem, rokem a půl, v té první části covidu celá společnost děkovala, tleskala, a teď se část společnosti obrací proti nim. Já jsem dnes četla nějaké maily, které zveřejnil primář jednotky ARO jedné okresní nemocnice. Člověk vlastně vůbec nechápe, proč se to děje. To je člověk, který se tam stará o nemocné lidi, zachraňuje se svým kolektivem nemocné pacienty, stará se o ně a přicházejí mu takové věci. To absolutně nechápu, motiv té nenávisti.
Nicméně, abychom se posunuli k něčemu hezčímu, loni jsme se bavily, že jsi pekla nějakých deset druhů cukroví. Vánoce jsou za rohem a letos, já doufám, že budou fajn. I když se obávám, že nám do Vánoc dají lockdown nebo něco takového. Ale ty jsi loni prožila Vánoce v nemoci, tak jak se na ně těšíš letos?
Loni to bylo těsně po Vánocích, já jsem onemocněla na Silvestra. Těším se, doufám, že budeme spolu, že budeme zdraví, že si to nějak užijeme. Žádné velké plány si nedělám. Jestli si půjdu zalyžovat, nevím, nebo jestli třeba někam pojedeme. Je to za tři týdny, což je hrozně daleko. To je vlastně strašné, to nás ta doba naučila, že nějaké velké plány si dělat je s rizikem toho, že to nedopadne, tak vlastně žádné velké ambice nemám. Peču něco, něco už mám napečené, ale ještě toho není moc a rozhodně toho nebude deset druhů. Absolutně. Letos ne.
A kdy bude konečně ta svatba? já jsem si totiž přečetla nějaké články z léta, kdy nadpisy byly: Covid jí zrušil svatbu.
Ano, zrušil.
Ty jsi tam říkala, že máš svatební šaty ve skříni, jak dlouho už je tam máš?
Už asi rok.
A pořád ti jsou?
Ano, já doufám, že jo, pane Bože. (smích)
Je to ta první věc, co mě napadla, protože přes ten covid lidi poměrně dost přibrali, včetně mě. Tak si říkám, aby jí ještě byly...
To by pak musela nastoupit nějaká drastická dieta. Jiné šaty si kupovat nebudu.
Takže zatím žádné další datum?
Ne, ne, my jsme si říkali asi na jaře, ale uvidíme, jak se to vyvine všechno. Teď přišel omicron, nikdo neví, co bude, může to být úplně hrůza anebo naopak jsou názory nadějné, že to může celou tu pandemii překlopit do jiného stádia, co já vím.
Každopádně jaké je tvoje novoroční předsevzetí? A když ne předsevzetí, tak přání?
Abychom byli všichni zdraví, abychom se měli rádi. Nebo jak jsi říkala ten svůj důvod, proč jsi šťastná, že jsi zamilovaná, tak abychom všichni zůstali tak trošku do něčeho zamilovaní, nebo do někoho, protože to člověku pomáhá. Já jsem člověk, který žije na lásce, ne na nenávisti. A také chci dělat pořád práci, která mě bude bavit. To je důležitá věc a to si přeju.
Ještě mě napadla otázka, teď to bude deset let od úmrtí Václava Havla, ty jsi ho zažila, dělala jsi s ním někdy rozhovor?
Rozhovor jako takový na čtyři oči ne, já jsem to štěstí měla jenom jako reportérka se s ním potkat. Ale toho 18. prosince, kdy Václav Havel zemřel, jsem měla službu ve zprávách, a to byl jeden z těch dnů, které si člověk pamatuje. To byla neděle a volali mi z Primy, že mám přijet do redakce dřív, protože zemřel Václav Havel. Já jsem tenkrát ještě moderovala s Tomášem Drahoňovským, tak si na to vždy v tom prosinci, toho 18., vzpomenu. I na celé to období potom, protože byl státní smutek, pohřeb byl 23. prosince.
Co myslíš, že by řekl na to, co se děje dnes? Komunisté nejsou ve vládě...
To by byl asi rád. Já věřím, že by vystupoval pevně, s pevným názorem a že by řekl, co si myslí. A také jsem přesvědčená, že by část společnosti za tím jeho názorem šla.
