Rychlá zpověď - zakladatelka Online psí školy Klára Groulíková: Z e-knihy, zadarmo a v sedmnácti vybudovala milionový byznys
Na začátku to byl jen nápad. Ukázal lidem, že milované mazlíčky můžeme vychovat pozitivním způsobem. Kláře Groulíkové bylo sedmnáct let, když začala podnikat. Ve třiadvaceti letech je její online psí škola miliónový byznys. V rozhovoru pro LP-Life.cz se dívka rozpovídala nejen o nevinných začátcích podnikání, ale také o způsobu, jak ze svého pejska udělat to nejposlušnější stvoření.
Kláro, kde vznikl nápad udělat Online psí školu?
Vzniklo to na gymnáziu, když jsem ještě studovala a měli jsme doma dvě štěňátka, která bylo potřeba nějak vychovat. Vydali jsme se na cvičák a nesetkali jsme se s úplně takovým přístupem, jaký jsme čekali. Používali nátlak na pejsky, tresty, pejsky to moc ani nebavilo poslouchat a učit se novým věcem, takže jsme začali hledat něco jiného. Jestli lze přistupovat k pejskům nějak jinak, nějakou kamarádštější cestou. A našli jsme pozitivní výcvik a trenérku, která nás tím provedla a hrozně se nám to líbilo. Protože jsme viděli už na prvním tréninku, jak se ta poslušnost rychle měnila. Štěňátka to začalo hrozně bavit, poslušnost se zlepšila prakticky během několika minut. Byl vidět zájem, pozornost ze strany pejska a mně přišla hrozná škoda, že lidi tady v České republice o tom nevěděli. V zahraničí to bylo rozšířenější. Proto vznikl nápad Online psí škola, respektive předat lidem ten pozitivní výcvik a šířit to dál do světa.
Vy jste říkala, že jste byla na gymnáziu, kolik vám bylo let?
Sedmnáct.
V sedmnácti letech jste se pustila do tak velkého sousta?
To nebylo úplně velké sousto, ono to vzniklo tak nenápadně a postupně. Začala jsem se učit ten pozitivní výcvik, který jsem pak chtěla šířit dál lidem, ale vůbec jsem neměla představu, že z toho vznikne takhle velký projekt a že o to bude takový zájem. Takže to bylo takové nevinné na začátku.
Do každého podnikání je také potřeba investovat nějaké peníze.
Určitě ano, ale tady rozpočet nebyl nějak velký. Bylo to spíš o tom zaplatit třeba webové stránky, nějaký fakturační systém, emailový systém, ale ten budget na začátku nebyl potřeba velký.
A to jste si všechno dělala sama?
Přesně tak, přesně tak.
Kdo byl prvním klientem?
To si úplně nepamatuji, kdo byl prvním klientem. Já jsem vlastně měla i elektronickou knížku, která byla zadarmo, aby to bylo dostupné skutečně pro každého. Těch lidí, kteří si jako první tuhle knížku stahovali, bylo hodně a opravdu nevím, kdo byl první.
Za kolik let jste se rozrostli?
Teď je to asi sedm let, co se tomu věnujeme. A rozrostli jsme se dost. Tým lidí, kteří jsou nejen se psí školou spojeni, je velký. Rozrostli jsme se do tří zemí, jsme v Česku, na Slovensku a v Polsku, plánujeme i další země, takže pořád je kam to posouvat.
Jaké to je být takovou velkou podnikatelkou ve třiadvaceti letech? Musela jste se doučit nějaké věci, přeci jenom působit i ve třech zemích?
Určitě ano, určitě jsem se musela za pochodu věci učit, co a jak. Všechno to bylo prakticky za pochodu, ale právě proto je nás víc a každý se zaměřuje na něco, každý dělá to, co mu jde a co je mu blízké. Takže je super, že fungujeme jako tým a díky tomu se to může takhle pěkně rozšiřovat. Kdybych na to byla sama, tak by samozřejmě ta kapacita na to vůbec nebyla.
Vy také učíte nebo máte už jenom pod sebou lektory?
Teď už jsem spíš v pozadí celého projektu, mám na starosti třeba webové stránky, komunikaci se zákazníky i s trenérkami, propojuji je. Co se týče výcviku pejsků, máme trenérky, které se jim věnují dnes a denně a mají s tím velké zkušenosti a nabídnou kvalitní poradenství.
Je to online psí škola, to znamená, že trenér se s tím pejskem vlastně ani nepotká?
Primárně ano, protože abychom zachovali tak velkou působnost, tak samozřejmě ty věci musí být on-line. Časová kapacita trenérek je velmi omezená, máme především on-line kurzy na různé problémy a na různou poslušnost. Ale když je pejsek nějakým způsobem problémový, má špatné zkušenosti, je třeba agresivní nebo má podobné nežádoucí chování, tak je dobré s ním pracovat i osobně. Takže trenérky právě pro tyhle případy nabízejí i osobní tréninky.
My jsme se tady bavily o agresivitě psů. Vy jste říkala v Rychlé zpovědi, že cítí strach, když jsou agresivní. Kolik případů takových agresivních pejsků jste řešili?
Těch pejsků je dost. Právě na to se specializuje jedna naše trenérka, Zdenka Koldová, momentálně spolupracuje s několika lidmi, kteří tenhle problém řeší. Často to jsou pejsci z útulku nebo z množíren, kde zažili nepěkné chování svého majitele. Na základě toho mají vlastně strach a můžou potom být agresivní nebo se projevovat nevhodně vůči pánovi nebo vůči okolí, vůči jiným psům a podobně.
Podnikání má i určité strasti. Stalo se vám třeba, že byl zákazník nespokojený, že řekl: Vy jste mého psa nic nenaučili?
Určitě se takoví lidé najdou a co tak pozorujeme, je to hlavně o tom, že někteří lidé si myslí, že my vychováme toho pejska za ně. Spousta lidí by byla ráda, kdyby psa někam odložili na měsíc nebo na dva týdny, my bychom ho vychovali a oni by si přijeli pro vychovaného psa. Ale takhle to bohužel nefunguje. Někteří lidé, když zjistí, že oni musí něco udělat pro to, aby ten pejsek poslouchal, tak třeba žádají o vrácení peněz nebo jsou nespokojení s tím kurzem, s naší službou.
Jak to řešíte?
Nabízíme čtrnáctidenní garanci vrácení peněz, do těch čtrnácti dnů můžou požádat a my vrátíme celou částku. Po těch čtrnácti dnech většinou už peníze nevracíme, není to už ze zákona nutné. Ale do těch čtrnáctí dnů mohou požádat.
Ale musíte to přece zkoumat, to by mohl přijít každý, že chce vrátit peníze.
Do těch čtrnácti dnů může požádat každý, tam je to i ze zákona tak dané. Co se týče veškerých on-line produktů, tak si myslím, že tam je čtrnáctidenní garance povinná. Nejsem odborník přes práva, ale myslím si, že to tak je, takže to takto nabízíme. A když někdo požádá, tak to většinou nezkoumáme. Spíš, když někdo požádá za měsíc, za dva, tak se samozřejmě ptáme na důvod. Když je to nějaký vážný důvod, třeba že pejsek umřel, že do toho kurzu moc nechodili, nevyužili ho, tak vracíme peníze i po té lhůtě.
Kam se vaše firma vyšplhala za těch sedm let, když se o vás zajímal i Forbes?
Číselně jsou to ročně milionové obraty, a to už bylo pro Forbes zajímavé, bych řekla. Ale samozřejmě je pořád, kam to dál posouvat a chtěli bychom se rozšířit i do dalších zemí a šířit pozitivní výcvik dál.
Když se vám v tak mladém věku povede něco tahle skvělého, co to udělá s člověkem, co to udělá s osobností?
To možná lépe, kdybyste se zeptala mého okolí, jak jsem se já osobně změnila. Ale myslím si, i vzhledem k tomu, že jsem vyrostla na vesnici, že jsem pořád taková skromná holka, která toho moc k životu nepotřebuje. Jsem ráda za maličkosti, za to, že jsme zdraví, že mám zdravou dceru, a to je pro mě podstatně důležitější než třeba peníze a věci, které se dají koupit.
Když už máte takové obraty a firmě se daří, nemáte další plán, jako třeba udělat útulek nebo nějakou takovou bohulibou činnost?
Udělat útulek, to nás úplně nenapadlo, ale dáváme část z prodeje na charitativní účely, co se týče pejsků. Na pomoc různým útulkům nebo organizacím, vždycky někoho vybereme a přispíváme takto.
Řekla jste, že psi se mají nejlépe na světě u nás, proč si to myslíte?
Česko je takový národ pejskařů, tady ti psi, řekla bych, se mají hezky. Lidé je mají rádi a berou je jako člena rodiny. U nás je to pro ty pejsky fajn i ve srovnání s některými zeměmi v Evropě. V Česku se mají skvěle.
Mě totiž hrozně zaráží, když potom ve zprávách vidím záběry z množíren anebo záběry lidí, co se k těm psům nechovají hezky. Co to s vámi dělá, když to vidíte? Nebo za vámi třeba někdo přijde a informuje vás o tom?
Samozřejmě takové případy jsou a asi i budou, protože to je snad ve všech zemích, v některých víc, v některých míň. V Česku, řekla bych, se ta osvěta proti množírnám a proti nevhodnému přístupu k pejskům čím dál více rozšiřuje. Což je samozřejmě to nejdůležitější, co pro to můžeme udělat. Informovat lidi a snažit se, aby v množírnách pejsky nekupovali. A chovali se k nim hezky. Takže to je jedna věc. A co se týče lidí, co mají ty množírny, tak tam to moc nechápu. Samozřejmě z toho mají peníze, ale je to otázka času, podle mě, než se to ještě více omezí, než to zákony začnou ještě víc regulovat. Lidi to nahlašují a podobně, takže se o to pak zajímají příslušné orgány.
Co byste vzkázala každému, kdo uvažuje o koupi psa?
Ať určitě dobře zváží, jestli na něj má dostatek času a dostatek energie. Jestli se mu může věnovat. Setkávám se často s tím, že někdo volá, že si pořídili pejska a že ten pejsek je hrozně náročný, že jim všechno ničí a tak podobně. A já říkám: Jak se mu věnujete, co s ním děláte, jak ho vychováváte? A oni: No my na něj nemáme čas, my chodíme do práce. Takže to je věc, kterou by si lidé měli uvědomit. Pes je samozřejmě radost, ale musíme počítat s tím, že se o něj musíme starat, věnovat se mu. A podle toho zvolit vhodné plemeno, které potřebuje víc pohybu, míň pohybu, zkrátka abychom si s ním sedli a rozuměli si.
