Před více než třemi lety jsme s tehdy novým primátorem hlavního města Prahy Zdeňkem Hřibem dělali rozhovor. Tehdy byl plný očekávání. Nyní, téměř u konce jeho období jsme v rozhovoru pro LP-Life.cz nejen zhodnotili, co se během jeho vlády zlepšilo nebo zhoršilo, ale také jsme polemizovali nad tím, jak by měl vypadat budoucí primátor. Hřib také prozradil, jaké pocity se v něm odehrávaly, když přišla první katastrofa ve formě koronaviru a druhá, když začala válka na Ukrajině...
Já se tady učím každý den něco nového v této funkci a pochopitelně řízení města v době dvou globálních krizí, covidu a teď té uprchlické krize, to určitě není něco, co se dá vystudovat jako učební obor. Pochopitelně člověk je neustále něčím překvapen.
Když je to nějaká takováto krizovka, tak se nejdřív koukáme na krizové plány, které tady jsou. Ale na tyto věci se pochopitelně nemůžete nikdy úplně připravit. Protože třeba ty krizové plány na covid nebo na infekce, pandemie, počítaly s tím, že tu pandemii se podaří zastavit někde na úrovni letiště, na úrovni malé skupinky osob, kterou nějak izolujete a převezete ji někam.
Co se týče třeba počtu příchozích uprchlíků, tam se trochu vycházelo z toho, co se dělo v roce 2015/16, ale v podstatně menších počtech. To nikdo nečekal, že tady budeme odbavovat každý den v Kongresovém centru 3700 lidí. To nikdo nečekal. V tomto je to něco, na co se asi úplně naprosto připravit nemůžete.
Ale dvě krize se nám podařilo zvládnout i díky tomu, jak se k tomu postavili všichni lidé v Praze. V covidu to byla velice vysoká úroveň disciplíny lidí, protože jsme tady měli třeba povinné roušky v metru. Já jsem byl první primátor evropské metropole, který roušky takhle zavedl tehdy, když nebyly ani v obchodech. Lidé si je museli šít doma, já jsem měl také takovou po domácku udělanou. Ale všichni jsme je nosili a díky tomu se nepřehltily nemocnice, to všechno se podařilo.
Teď v téhle uprchlické vlně, to celé tlumočení v Kongresovém centru a teď nově na Praze 9 v novém asistenčním centru, stojí na dobrovolnících, kteří tam musí chodit a pomáhat lidem ze složek integrovaného záchranného systému, policistům, hasičům a tak dále. To je to, o co my se tady můžeme vždycky opřít, myslím.
Já jsem byl v Kyjevě devět dní předtím. To bylo už v době, kdy bylo výrazně nedoporučeno ministerstvem zahraničí cestovat na Ukrajinu, ale my jsme měli domluveno i s Vitalijem Kličkem, starostou Kyjeva, že se tam přijedeme podívat a nabídnout Kyjevu členství v našem paktu svobodných měst. To se mi zdálo, že určitě není možné odříct, takovou návštěvu. Takže já jsem potom v následujících dnech viděl v televizi třeba místa, kterými my jsme projížděli na cestě z letiště na kyjevskou radnici. Akorát ty domy byly po zásahu ruskými raketami. Musím říct, to byl velice zvláštní pocit, že to bylo skutečně na místech, kterými jsme projížděli před pár dny. Co se týče toho, jestli bych viděl možnost, že bych si to vyměnil se starostou Kličkem, tak to bych si určitě vyměnit nechtěl.
Jak říkám, úplně se na to připravit nemůžete. Je to záležitost, kdy jsme se učili hodně za pochodu, stanovili jsme si nějaké limity. Jako že stany ne, ne stanovým městečkům, to se nám podařilo zatím udržet. Snažíme se k tomu přistupovat nejenom technicistním přístupem. Ale 3700 lidí je nutné nějak zprocesovat, udělat nějakou proceduru, část z nich ubytovat. To se nám daří, daří se nám to udělat i způsobem, řekl bych, humánním, s určitým důrazem na etiku. Tohle všechno se daří, díky tomu jsme byli oceněni i regionálním zástupcem Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN, že jsme tady skutečně na úrovni standardu světové úrovně. World class standard, pokud mám tlumočit přímo jeho slova. Já si myslím, že jsme tady udělali maximum pro to, abychom těm lidem pomohli, protože já bych skutečně nechtěl být v kůži těch lidí, kteří sem prchají, kteří sem možná dojedou autem, ale možná to auto je teď jediný jejich majetek.
My určitě nezapomínáme ani na obyvatele Prahy, ani na městské byty, ty nepoužíváme pro řešení uprchlické krize, protože to by stejně nestačilo. Těch bytů není dost, používáme je pro řešení tíživé situace samoživitelek nebo seniorů tady v Praze. Na tom se nic nezměnilo. Ale co se týče postojů Pražanů, tam se teď připravuje studie, respektive průzkum těch postojů. Budeme dělat i průzkum mezi uprchlíky, abychom zjistili, jaké mají plány do budoucna a podle toho jsme se mohli připravit. Snažíme se město řídit na základě reálných dat, ne nějakých výkřiků nebo že nějaký dezinformátor někde na Facebooku něco plácne. To by nebyl, myslím si, odpovědný přístup.
Já jsem v těch volbách nekandidoval, ale měl jsem takové dvě přání. Za prvé to bylo, aby Andrej Babiš už ve vládě nebyl, protože si myslím, že to byla jednoznačně ostuda i mezinárodního rozměru. Protože to zneužívání dotací bylo naprosto evidentní. Druhá věc byla, že jsem chtěl, aby se Piráti dostali do vlády. Oba dva tyto cíle jsou vlastně splněné. Možná ta představa byla trochu velkorysejší, to si asi přiznejme, ale já si myslím, že nějak extrémně špatné to není. Ministr Lipavský, ministr zahraničních věcí, si myslím, že teď ukazuje, že skutečně máme pevnou hodnotovou orientaci a dokážeme se zorientovat i v tak komplexní oblasti jako je zahraniční politika. Pochopitelně ještě jako bonus k těm volbám bylo to, že komunisté vypadli ze sněmovny. To bylo něco, co jsem ani nečekal.
Snažíme se dělat, co můžeme jako město. Ale pochopitelně máme nějaké limity dané zákonem. Takto ten stát funguje, my jsme jen samospráva. Co jsme udělali, je to, že jsme zrychlili změny územního plánu, asi dva roky. Díky tomu je tady rekordní počet nových bytů od roku 1989. 9700 bytů. To tady opravdu nikdy dřív nebývalo. Potom to pochopitelně řešíme na vícero úrovních.
Už jsem zmiňoval, že bychom potřebovali dostat pravomoci v rámci Airbnb. Opět zákony nám v tomto ohledu nepřejí. Předchozí vláda to nijak řešit nechtěla, tak doufám, že nám tato sluchu dopřeje.
Ale řeší se i opravy městských bytů, opravili jsme asi 1000 bytů jenom teď v těch posledních letech. Pochopitelně odemykání brownfieldů, kde se umožní další výstavba 10 000 nových bytů, ale tak, aby byla dodržena pravidla, která jsme nově schválili pro spoluúčast developerů, znamená, že i město z té výstavby bude něco mít. Třeba nové městské byty, které získáme od developerů. Nebo peníze na školy, školky. Jinak by ta nová výstavba pro město nebyla ekonomicky udržitelná.
Opět problém bude v tom, že cena bytů v komerční výstavbě je určená poptávkou a nabídkou. My se snažíme maximálně urychlit tu nabídkovou část, nějaké omezené nástroje máme, snažíme se to řešit. Ale tu poptávkovou část, která to tady dominantním způsobem určuje, tu my nejsme schopni nijak určit. Jestli si ty byty kupují spekulanti z Ruska, to je věc, kterou musí řešit vláda na úrovni státu.
To je záležitost, kterou řeší primárně pan radní Chabr ze Spojených sil, který má na starosti majetkové podíly ve společnostech typu Pražská plynárenská. My jsme poskytli úvěr Pražské plynárenské proto, protože vláda nařídila, že se mají naplnit zásobníky a že musí mít bankovní záruky, protože pády některých obchodníků s energiemi vytvořily takovou situaci, která je riziková. A pro případ, že by to pokračovalo dál.
Já myslím, že z tohoto je teď jasné, že město za Pražskou plynárenskou stojí a že nechceme, aby se lidem zvyšovaly účty za plyn. Myslím, že není žádný důvod k panice. Pražská plynárenská funguje normálně, ale povinnosti, které na tu firmu navalila vláda, si vyžádaly intervenci ze strany města.
Tak určitě, vždycky je co zlepšovat. Ale myslím, že práce se teď těší naprosto nebývalému období politické stability. V období předtím došlo k tomu, že se koalice rozpadla jenom jednou a potom se složili dost podobným způsobem, protože jim nic jiného nezbylo. Ale akorát to zjistili až potom, co se rozpadli, to byla taková komičtější chvilka.
To období předtím, to se koalice rozpadla dvakrát. Tady se hádal každý s každým. Byla to doba, která nepřála velkým infrastrukturním projektům, a proto se tady nic tou dobou nedělo. Naopak my jsme začali s velkými infrastrukturními stavbami konečně něco dělat.
Teď se začne stavět metro D, staví se tramvajové tratě, tři nová přemostění přes Vltavu, postavili jsme Trojskou lávku znovu, začali jsme stavět Štvanickou lávku, teď se začne stavět Dvorecký most, opraví se městské byty, staví se nové byty v komerční zástavbě a sázíme milion stromů. Jsme v půlce, jak jsme slíbili, milion stromů za 10 let, za čtyři roky půlka. Ale samozřejmě vždycky je co zlepšovat.
Co budu dělat, až tady skončím? Já mám vícero možností, pochopitelně. Můžu se věnovat znova výzkumu v oblasti bezpečnosti pacientů a kvality zdravotní péče. To je taková moje srdcovka ve zdravotnictví. Dělal jsem to po škole. Potom tu jsou možnosti v IT, kde bych si vydělal víc než tady na radnici, ale to není ten důvod. Kvůli penězům to tady nedělám.
Uvidíme, jak dopadnou volby samozřejmě. To je první věc. Uvidíme.
Hledá se to hodně těžko. To se může ostatně každý přesvědčit, protože já mám transparentní, veřejný kalendář. Každý se může podívat, co kde dělám. Občas tam je večer nějaká soukromá událost, že není vidět, co to přesně je, ale, bohužel, to nejsou žádné večírky nebo party. Jsou to třídní schůzky mých tří dětí. Tam není asi úplně co závidět. Ale hledá se to velice těžko. Politika je vždycky do určité míry takový exodus od rodiny.
Jenom se to potvrdilo. Je to prostě nesnadné, řekl bych.
Na ty poslední jsem přišel pozdě, protože se to nedá moc dobře stíhat. Nevím, jestli jsou z toho úplně na špičkách, asi úplně na větvi z toho nejsou, že to musí říkat znovu. Ale nějak to proběhlo, takže dobrý.
Na Velikonoce jsem s rodinou byl. Pletl jsem s dcerkou tatar a pomlázku. Přijde na to, z jakého jste kraje. Pletli jsme spolu z osmi proutků, pro ni to bylo poprvé, pro mě teda už ne, já jsem si potom zkusil uplést svoji první z devíti. To je složitější, podle toho to taky dopadlo. Ale já myslím, že se to postupně bude zlepšovat.
Čeká nás zahájení velkých věcí v Praze. Zahájení např. Comic-Conu, který proběhne teď o víkendu. To je jedna věc, na kterou se těším. A potom na ty velké věci jako je Vltavská filharmonie. Nebo teď budeme zahajovat novou fázi připomínkování metropolitního plánu, kdy se občané mohou vyjádřit k rozvoji Prahy na další desetiletí. Zahájíme to metro, snad nakonec získá Ředitelství silnic a dálnic i stavební povolení na nový úsek pražského okruhu.