Operní pěvec Adam Plachetka už velmi brzy dosáhl úspěchů, o nichž se ostatním možná ani nesní. S operou procestoval svět, představil se třeba v Metropolitní opeře v New Yorku, je sólistou Vídeňské státní opery a jako prvnímu českému opernímu pěvci se mu podařilo vyprodat O2 arenu. Nás zajímalo, jak se mu i po takovém úspěchu daří zůstat motivovaným, jak jde skloubit náročnou práci s rodinou nebo jestli je jeho manželka lepší operní pěvkyní, nebo maminkou. Svěřil se nám taky se svými plány do budoucna a jestli se pokusí zopakovat podobnou akci, jako byla právě ta v O2 areně, která k opeře přilákala i ty, kteří by na ni za normálních okolností pravděpodobně nikdy nešli.
Ono u nás to je trošku jinak. My to nemáme tak, že chceme vyhrát jednu olympiádu a pak na to vzpomínat. My přece jenom vlastně fungujeme celoživotně a člověka potkávají noví kolegové, nové produkce, noví režiséři, noví dirigenti. Takže já si myslím, že to dá se to udržet pořád čerstvé.
Do jisté míry specifičtější sorta určitě chodit bude, ale zároveň si myslím, že nejenom, že se to mění, že bych si dovolil říct, že už je to i dost změnilo oproti třeba patnácti letům zpátky. A vídám minimálně na svých představení koncertech hodně mladých lidí a myslím si, že ta forma nepatří do muzea a je o ní dál zájem.
To byla jedna z motivací a doufali jsme, že tenhle efekt nastane. A měl jsem hroznou radost, že po koncertě mi začala chodit spousta zpráv o tom, že už si lidi koupili lístky do divadla na Pražské jaro, do Litomyšle a bohužel potom přišla pandemie a nic z toho se nekonalo. Začínáme otevírat až teď pozvolna, takže se asi budeme do té arény muset vrátit, abychom si tenhle efekt zopakovali.
Teď už vlastně myslím, že jedeme téměř v normálu. Já se snažím celkově trošičku ubrat, protože by jim pandemie jsem tak nějak přehodnotil hodně věcí a rád bych třeba trávil víc času s rodinou. Takže ne, nejsem na sto procentech toho, co jsem byl, ale vlastně se tam ani nechci vracet, takže jsem tak pohodlně zpátky.
Je k tomu potřeba hodně pomoci a máme štěstí, že nás rodina a chůva a přátelé podporují notně a pomáhají, když je potřeba. Takže sami bychom to určitě nezvládali a snažíme se být doma co nejvíc. Ne vždycky se nám to daří, ale máme dost blízkých, kteří jsou z nás schopni zastoupit.
Těším se. Vytáhla mě, jsem žena, která chodí pravidelně. Pro mě je to premiéra, takže jsem příjemně zvědav, co všechno dneska uvidím.
Taky díky.