Pokud byste se Aloise Rašína zeptali na otázku, jestli bychom měli přijmout euro, odpověď by zřejmě byla celkem jednoznačná. Pro bývalého ministra financí značila silná koruna také silný národ a ekonomiku. Do šedého světa ekonomiky přinášel emoce a o finančních otázkách dokázal mluvit tak jako nikdo jiný. Právě před sto lety se tato výjimečná osobnost stala obětí atentátu, její odkaz však žije dál. Jeho názory na podobu měny a měnová opatření rezonují mezi českými ekonomy i v současnosti. Čím bychom se u něj měli inspirovat a jaké myšlenky by se daly aplikovat na momentální společnost?
Každý asi někdy slyšel známé masarykovské heslo, kterým se často ohání i současní politici a rádi se tak připodobňují právě k oblíbeném prezidentovi. Nebát se a nekrást. Oproti tomuto vzletnému heslu zní krédo Aloise Rašína možná trochu nudně – Pracovat a šetřit. Není se ale čemu divit. Přece jen býval ministrem financí a vystudovaným právníkem.
To ale v žádném případě neznamená, že by šlo o nudného úředníka. Naopak. Alois Rašín byl velmi specifickou osobností, která dokázala i z otázky financí udělat poutavé téma. Jeho přístup k národní ekonomice, který byl důsledný, přísný a neústupný mu do cesty postavil spoustu nepřátel. A právě jeden z nich se mu 5. ledna 1923 stal osudným. V tento den na něj totiž dvakrát před jeho domem v Žitné ulici vystřelil Josef Šoupal, anarchokomunista, který mu jednou ze svých ran rozdrtil míchu. Po několika dnech boje zemřel 18. února.
Jeho osobnost byla velice zajímavá. Nedokázal si představit život bez práce a držel se při zemi. Osmihodinová pracovní doba pro něj byla málo a vrcholem jeho týdne rozhodně nebylo vysedávání v hospodě nebo návštěva kina, jako tomu bylo u mnohých dalších. Rašín práci miloval, byla jeho životem. Zároveň ale věřil v to, že svoboda je to nejvíc, čeho můžeme ve svém životě dosáhnout. Byl velkým liberálem, ale také zastáncem toho, že se svobodou je nutné nakládat zodpovědně, jen tak si ji můžeme udržet. Jeho přístup by mohl jít příkladem i v dnešní době.
Období, ve kterém žil, ale rozhodně nebylo jednoduché a jeho přístup ho postavil do složité situace. Vznik Československa, ač se o tomto období mluví jako o vrcholu demokracie, rozhodně nebyl idylický. V nově vzniklém státě žilo několik milionů německy mluvící populace, která z vzniku Československa velkou radost neměla. K nesouhlasu se později přidali také Slováci. První republika tak rozhodně měla do ideálu daleko. Některá rozhodnutí činěná v té době nebyla zrovna šťastná, a Alois Rašín do už tak komplikované situace vnesl svůj pověstný pragmatismus a střídmost. Již pár let po vzniku demokratického státu měl mnoho odpůrců, včetně tehdejšího prezidenta Masaryka. Podporoval snížení mezd, chtěl zmenšit státní rozpočet a nebyl zrovna fanouškem jakýchkoliv dotací, nechtěl přerozdělování ze strany státu.
I přesto, že počet odpůrců tehdy převážil počet obdivovatelů, jedno se Aloisi Rašínovi nedá upřít. Nový stát potřeboval novou měnu. A proto Alois Rašín začal připravovat odluku od dosavadní rakousko-uherské koruny. Pár měsíců po vzniku samostatného státu tak vznikla i samostatná měna, která zatím neměla název. Právě ministrovi financí můžeme vděčit za to, že se česká koruna stala jednou z nejstabilnějších evropských měn.
Jedním z jeho obdivovatelů byl i bývalý český prezident Václav Klaus, který velmi často interpretoval Rašínova slova. Oceňuje ho i současný guvernér v čele České národní banky Aleš Michl, který jeho myšlenku o šetření a práci citoval na jedné ze slavnostních akcí u příležitosti odhalení busty Aloise Rašína v Návštěvnickém centru České národní banky. Podle slov některých ekonomů je právě pojetí hospodářské politiky v pojetí Aloise Rašína dobrým příkladem pro současnou dobu. V poválečném období hrozila Československu vysoká inflace, Rašínova reforma a odluka od tehdejší měny před ní ale dokázala spolehlivě ochránit.
uvedl ekonom skupiny DRFG a akademik VŠE Martin Slaný pro iDnes.cz.
Alois Rašín byl zkrátka člověkem, který se nebál činit nepopulární rozhodnutí. S Československem to myslel dobře, jeho kroky ale v tehdejším nastavení společnosti zůstaly nedoceněny, a co víc, staly se mu také osudnými.
Zdroje: cnb.cz, seznamzpravy.cz, zpravy.aktualne.cz, idnes.cz