Manželka brankáře Saláka: je na nás nahlíženo jako na zlatokopky. My se ale svému muži musíme obětovat

Jak se během šestého těhotenství cítíte a jak zvládáte péči o tak velkou rodinu?

Cítím se výborně. Samozřejmě až na první trimestr, ten byl náročnější. I když jsem nikdy netrpěla žádným zvracením, měla jsem pocit tříměsíční kocoviny. Byla jsem opravdu velmi unavená a když máte tolik dětí a do toho se musíte starat o domácnost, je to náročné. Je to rozdíl, když jste těhotná poprvé a můžete si lehnout kdykoliv chcete. To vzhledem k tak početné rodině už není jen tak.

Prodej pozemku 1200 m2, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Váš manžel Vám v domácnosti pomáhá? Máte rozdělené role? 

Manžel hodně pomáhá s dětmi. Stará se o rozvážení po škole na jejich různé sportovní aktivity a připravuje snídaně. Není totiž typ chlapa co by doma uklízel, vařil a pral, ale zase mu nevadí, když doma není navařeno, což je velká úleva. Domácnost mám tedy plně na starost já a když teď manžel nemá žádné hokejové povinnosti můžeme si lépe plánovat společný čas a já si taky více odpočinout. 

Jak se od té doby, co jste poznala Vašeho manžela proměnil Váš život?

Proměnil se hlavně v tom, že přibývaly děti a během toho času to bylo neustálé cestování. U nás neexistoval žádný stereotyp. Během těch let jsme si zvykli na neustálé stěhování se, přesouvání ze státu do státu a z města do města. Jsem typ člověka co rád poznává cizí kultury a země. Je to jedna z výhod života s hokejistou a byla by velká škoda toho nevyužít.  

Hezky jste nakousla téma cestování, žila jste několik let v Americe, v Rusku, Finsku, Švédsku...

Ano, a každá země měla svá specifika a já si vždy pamatuji jen to hezké. Třeba, když jsme žili ve Finsku a bylo nám 20 a neměli jsme žádné děti. Nebo vzpomínám, když jsme se přestěhovali do Ameriky, kde jsme si plně užívali hokejový život, který byl v poměru k Evropě úplně jinak placený. Žili jsme v takové bublině a na nádherném místě. Naopak v Rusku na Sibiři jsem se cítila nejvíc spokojená i díky tomu, že tam byli strašně fajn lidi, že jsme si tam okolo sebe vytvořili přátele, takovou naší adoptivní rodinu. Měli jsme chůvu, která byla jako naše náhradní babička a řidiče, což bylo velmi příjemné. Žít trvale bych tam nechtěla, už jenom kvůli tomu jaké je tam počasí. 

„Když má člověk peníze, zaplatí si to nejlepší. V Ruské soukromé škole měly děti masáže, bazén, saunu a úplně perfektní vzdělávací program,”

přiznává Míša. 

Když mluvíme o Rusku, jak jste vnímala počátek Ruské invaze? Máte tam ještě nějaké kontakty, které udržujete?

Samozřejmě, že jsme to vnímali, přišlo nám to líto a vůbec jsme to nepředpokládali, že by se to mohlo stát. I když jsme věděli, jak to tam funguje, že Rusko není demokratická země a lidi nemohou projevit svůj názor, tohle nikdo nečekal.

Právě díky invazi jsme ztratili kontakt s lidmi, se kterými jsem do budoucna počítala, ať už se třeba jedná o naši chůvu, kterou vidíme teď maximálně přes internet. Musím říct, že většina našich přátel to mají v hlavě srovnané a vnímají, že tenhle konflikt je špatně. Ale i tak mě pár mých známých překvapilo, tím, že propagandu podporují na svých sociálních sítích, s těmi lidmi si už nemáme co říct. 

Otevřít v galerii (1)

Myslíte, že má žena hokejisty ve společnosti nějaké výhody, pokud ano, jaké?

„Výhody? Těžká otázka. V Čechách mi přijde, že se na ženy sportovců kouká přes prsty a nemluví se o nich moc hezky. Já to ze svého pohledu nikdy neřešila, ale člověk to samozřejmě vnímá. Jsme pro lidi zlatokopky. A přitom sportovec potřebuje ženu, která se mu plně obětuje a upřednostní jeho kariéru před svou. Pokud mění angažmá musí se přestěhovat, to je dle mého velmi náročná disciplína."

Setkala jste se s takovým názorem i v zahraničí, nebo je to výsada České republiky?

Ne, nikde jinde jsem se nesetkala s negativním pohledem. Naopak vždy mě mě brali velmi hezky a vyjadřovali mi respekt. V Rusku se všeobecně ví, co znamená být “hokejová manželka”. Ví, že k tomu patří cestování a neustále zařizování, protože chlap na takové věci čas nemá. Přesouváte děti, hledáte školky, lékaře, tohle na první pohled vidět není, a proto to zřejmě v Česku lidé hodnotí jinak. Není to zlatá klícka, je to těžké. 

Konec hokejové kariéry

Alexander Salák před nedávnem v podcastu také přiznal, že se k profesionálnímu hokeji pravděpodobně nevrátí, minulou sezonu vynechal a nechal se slyšet, že se chce naplno věnovat své rodině. Dalšího potomka bere jako požehnání a veškerý čas tak trávit se svými dětmi. 

„Jsem hrozně rád, že na děti mám čas. Tohle období, kdy jsou malinké, si s nimi chci naplno užít,"

„Jsem v důchodu a k hokeji se už asi nevrátím,"

napsal na svém Instagramu.

Zdroj: Wikipedia.cz, Novinky.cz, Hokej.cz, vlastní dotazování, autorské dílo