Oplodnění vajíčka spermií, respektive otěhotnění, ne vždy skončí porodem. Pokud je plod z těla vyloučen nebo odstraněn během těhotenství, mluvíme o potratu. Rozlišujeme spontánní (samovolný) potrat a potrat umělý (umělé přerušení těhotenství). Spory o tom, zda je potrat vraždou nebo ne, jsou ve společnosti už nějaký ten čas na stole. Zatímco jedni tvrdí, že potrat je obyčejná vražda vlastního dítěte a život by se měl chránit už od početí, druzí argumentují tím, že do prvního trimestru se nejedná o dítě, ale „pouze“ o plod.
Za potrat se považuje vypuzení mrtvého plodu, který neprojevuje známky života, je menší než 35 cm a váží méně než 1000 gramů nebo jeho hmotnost není možné zjistit, a těhotenství bylo kratší než 28 týdnů. Dále se za potrat pokládá, pokud plod projevuje známky života, jeho porodní hmotnost je nižší než 500 gramů, ale nepřežije prvních 24 hodin po porodu. Potratem se rozumí i ukončení mimoděložního těhotenství nebo umělé přerušení těhotenství. Za mrtvý plod se považuje plod, u které se nezjistí srdeční frekvence, dýchací činnost ani pulsace pupečníku nebo aktivní činnost kosterního svalstva.
Potrat je tělesná reakce na těhotenství, které náhle skončí samo od sebe během prvních 20 týdnů těhotenství. Když k tomu dojde, vaše tělo potřebuje odstranit tkáň, která se vyvinula v děloze, a proto můžete zaznamenat vaginální krvácení. Je smutné, že pokud potrat začal, nelze jej už zastavit. Není to chyba, selhání nebo důvod k ostudě – je to neočekávané a je to běžné. Přibližně 85 % potratů se vyskytne během prvního trimestru neboli během prvních tří měsíců těhotenství. Jakmile však těhotenství trvá 6 týdnů, toto riziko klesá. Generace našich babiček se držela jednoho nepsaného pravidla. Do skončení třetího měsíce mělo těhotenství zůstat sladkým tajemstvím v úzkém kruhu rodiny. Pokud potratily, dozvěděl se o tom jen málokdo. Po 20 týdnech je méně pravděpodobné, že k potratu dojde. Takový potrat je lékaři označován za pozdní.
Během těhotenství dodává vaše tělo vyvíjejícímu se plodu hormony a živiny. To pomáhá vašemu plodu růst. Ke spontánnímu potratu nedochází bez zjevné příčiny. Po ztrátě plodu přicházejí na řadu otázky a výčitky: „Proč se to stalo?“ „Kdybych si dávala větší pozor…“
Sebeobviňování však není na místě, většina příčin spontánního potratu se totiž nedá ovlivnit. Mnoho spontánních potratů je například důsledkem genetické poruchy plodu. Riziko potratu rovněž stoupá s vyšším věkem rodičky. Ohrožené jsou hlavně ženy, kterým je více než 35 let a ty, které prodělaly tři a více potratů. To ale nedokážeme ovlivnit. Spontánní potrat mohou někdy způsobit i faktory, které naopak ovlivnit lze, například podváha. Ženy, které mají nižší hmotnost, mají až o 72 procent vyšší riziko spontánního potratu v porovnání se ženami s normální hmotností. Další ovlivnitelnou věcí je nezdravý životní styl: kouření, ponocování, nadměrná konzumace alkoholu.
Příznaky potratu se liší v závislosti na stádiu těhotenství. V některých případech může proběhnout tak rychle, že možná ani nepostřehnete, že jste byla těhotná.
Spontánním potratem končí přibližně 10 % potvrzených těhotenství. Občas plod odejde v tichosti, bez příznaků, jen doktor vám při vyšetření oznámí smutnou novinu. Existují však i poměrně časté symptomy, které mohou být znamením spontánního potratu. Nejčastějšími příznaky spontánního potratu jsou krvácení z vagíny a křeče v podbřišku mimo menstruační cyklus, opakující se bolestivé kontrakce v rozpětí každých 5 – 20 minut a výrazná bolest v oblasti beder. K dalším příznakům patří náhlá změna vaginálního výtoku, vylučování hrudkovitých sraženin z pochvy, náhlý ústup dosavadních symptomů těhotenství nebo neočekávaný úbytek hmotnosti.
V raném stadiu těhotenství může krvácení z potratu začít lehkým špiněním a zesílit, nebo může být od začátku silné. Krev může být narůžovělá, jasně červená nebo hnědá. Můžete také cítit křeče. V prvním měsíci těhotenství je vaše embryo velké asi jako zrnko rýže, takže jakýkoli náznak jeho ztráty bude velmi obtížné rozpoznat. To neznamená, že je to méně alarmující. První trimestr je však obdobím, kdy ke spontánnímu potratu dochází nejčastěji.
Vezměme si to týden po týdnu, přičemž první den těhotenství je den po vaší poslední menstruaci:
Pokud jste těhotná první týden, vaše tělo je stále v režimu přípravy na těhotenství, takže zatím neexistuje žádné embryo. V této fázi může být krvácení způsobeno pouze čištěním dělohy a zbavováním se výstelky, aby se uvolnilo místo pro vašeho příchozího hosta. V podstatě, jelikož ještě nedošlo k oplodnění, krvácení v prvním týdnu by bylo časné. Pokud k němu však dojde mimo vaši pravidelnou menstruaci, pro každý případ je nejlepší promluvit si s vaším lékařem.
Někteří lidé mají časné příznaky potratu po 2 týdnech, ale stejně jako v 1. týdnu těhotenství se vaše oplodněné vajíčko ještě nemusí uhnízdit. Jakékoliv příznaky v tomto stadiu by byly spíše znakem ovulace než potratu.
Tady se věci trochu komplikují. Druhý nebo třetí týden těhotenství je obvykle doba, kdy se zygota (vaše oplodněné vajíčko) dostává vejcovodem do dělohy, přičemž se přemění na blastocystu (pozdní stadium malého embrya). Jakmile blastocysta dorazí, uhnízdí se v děložní stěně, díky čemuž je vaše těhotenství oficiální. Pro některé blastocysty však tato další fáze implantace nenastane, což se může projevit jako světlé skvrny nebo krevní sraženiny.
4. týden je obvykle bodem implantace, která může způsobit mírné krvácení. Vaginální krvácení v této době nemusí nutně znamenat přerušení těhotenství, zvláště pokud jde jen o lehké špinění.
Potrat po 4 týdnech může vypadat podobně jako menstruace, takže je-li trochu těžší, kontaktujte svého lékaře.
V 5. týdnu se z blastocysty stalo embryo a většina žen zažije slavnou „vynechanou menstruaci“, která jim sděluje dobré zprávy. Pokud se proto v této době objeví krvácení, může to být obzvláště znepokojující. V tomto stadiu může mít spontánní potrat výraznější krevní sraženiny než ve čtvrtém týdnu a může vypadat spíše jako silná menstruace (včetně bolestivějších křečí).
Pravděpodobnost potratu se snižuje s dobou, která uběhla od početí. Po 6. týdnu klesá v průměru na 10%, ale může k němu dojít. Po 6. týdnu může být potrat těžší s výraznějšími krevními sraženinami. Během šestého týdne lékaři říkají, že slyší „tlukot srdce“, avšak ve skutečnosti je to jen elektrická aktivita buněk předtím, než se z nich skutečně srdce vytvoří.
Pozdní potrat je ukončení těhotenství, ke kterému dojde po 12 týdnech. Tyto případy jsou mnohem vzácnější, ale také k nim dochází. Příznaky pozdějšího potratu mohou být dosti podobné časnému ukončení těhotenství, ale krvácení je často silnější s většími krevními sraženinami a kousky tkáně.
V závislosti na pokročilosti těhotenství mohou další příznaky zahrnovat křeče, vaginální výtok, který vypadá jako prasknutí vody a ustání pohybu plodu v děloze. Někdy nepřijdou žádné varovné signály, ale pokud ano, je to skutečné trauma.
Krevní sraženiny z potratu mohou mít různou velikost, od zlomku palce po několik palců. Může to být nepříjemné, ale stojí za to podrobněji prozkoumat tyto hlavní fáze:
Dvojčata se obvykle vyskytnou, jsou-li oplodněna dvě vajíčka namísto jednoho. Může se také stát, že se jedno oplodněné vajíčko rozdělí na dvě samostatná embrya. Ohledně vícečetného těhotenství přirozeně existují další úvahy. Větší počet plodů v děloze může mít vliv na jejich růst a vývoj. Ženy, které čekají dvojčata (nebo trojčata...), mohou mít větší pravděpodobnost komplikací, jako je předčasný porod, preeklampsie nebo potrat.
Typ potratu, nazvaný syndrom mizejícího dvojčete, nastává tehdy, pokud se u ženy, u níž bylo předtím určeno vícečetné těhotenství, zjistí pouze jeden plod. V mnoha případech se zmizelé dvojče reabsorbuje do placenty. Někdy se tak ale stane v tak raném stádiu těhotenství, že ani nezjistíte, že jste původně čekala dvojčata.
V některých případech může vaše těhotenství skončit, aniž byste si to uvědomovala. Během tzv. zmeškaného potratu (nebo též tichého potratu) vaše embryo zemře, aniž byste pocítila některý z fyzických příznaků, o kterých jsme psali výše.
Často je to proto, že tělo samo buď ztrátu nerozpoznalo nebo neuvolnilo tkáň. Pokud k tomu dojde, váš lékař vám může navrhnout, abyste počkala, dokud se fyzický proces potratu nezačne sám, anebo vám může doporučit léky či operaci, která by tomuto procesu pomohla.
Ano, lze potratit bez krvácení, zejména v prvních týdnech. Existují však také méně zjevné příznaky těhotenství jako intenzivní nevolnost, zvracení, průjem a bolest spodní části zad.
Domácí těhotenské testy vám bohužel nedokážou říct, jestli jste potratila. Po potratu se v krvi ženy stále nachází HCG hormon jako následek předchozího těhotenství. Test na HCG může být pozitivní i několik dní, případně týdnů po potratu. Po první menstruaci od potratu se hladina HCG sníží a tělo se dostává do normálu.
Každé ukončení těhotenství je jiné a může ovlivnit různé orgány různými způsoby. Největším ukazatelem však bude to, jak daleko jste. V případě brzkého potratu můžete mít jen několik hodin silného krvácení, po kterém následuje několik dní špinění.
Velmi obecně řečeno, jakmile začne slabé krvácení, může potrat trvat několik dní.
Při potratu v pozdějším těhotenství můžete zažít počáteční silné krvácení, po kterém následuje 1 až 2 týdny krvácení, které ustupuje.
Je důležité navštívit lékaře, jakmile si myslíte, že byste mohla potratit. V některých případech embryonální nebo fetální tkáň neodejde úplně a může způsobit sepsi nebo infekci.
Pokud je potrat dokončen a vaše děloha je prázdná, pravděpodobně nebudete potřebovat další léčbu.
Někdy nevyjde veškerá tkáň. Pokud k tomu dojde, váš lékař může provést proceduru dilatace a kyretáže. Rozšíří váš krček a jemně odstraní zbývající tkáň. Existují také léky, které můžete užívat a které způsobí, že jakákoli tkáň, která zůstala ve vaší děloze, opustí vaše tělo. To může být lepší možnost, pokud se chcete vyhnout operaci.
Po potratu může být normální chtít se uzavřít před okolním světem. Měla byste hlavně hodně odpočívat, dodržovat hydrataci, dávat si koupele, vyhýbat se alespoň dva týdny sexu nebo meditovat.
Interrupce (umělé přerušení těhotenství) je proces odstranění plodového vajíčka, případně již plodu z děložní dutiny. Těhotenství lze ukončit na žádost pacientky nebo ze zdravotních důvodů. Pokud se pacientka rozhodne pro umělé přerušení těhotenství, musí tak učinit do 12. týdne těhotenství. Při žádosti o ukončení těhotenství do daného týdne není třeba udávat důvod, jde o vlastní rozhodnutí pacientky. Mezi časté faktory, které ženu vedou k ukončení těhotenství, patří nízký věk, špatná finanční situace, nestabilní partnerský vztah, případně situace, kdy těhotenství je následkem trestného činu. Potrat lze podstoupit maximálně jednou za půl roku. V zemích, kde má velký vliv církev, jako například v Irsku nebo v Polsku, platí restriktivní zákony a interrupce jen na žádost pacientky není povolena. To však vede k nezákonným interrupcím provedeným neodborně, což má za následek zvýšenou úmrtnost žen.
Interrupce je ambulantní výkon, který se provádí do 45. dne těhotenství u žen, které dosud nerodily, a do 55. dne u ostatních žen. Výkon probíhá za tlumení bolesti, případně v celkové anestezii. Pomocí kyrety se provede revize děložní dutiny a odčerpá se její obsah. Po výkonu je nutná hospitalizace přibližně na 2 hodiny. U plodu staršího 8 týdnů je výkon možný jen při hospitalizaci pacientky. Farmakologické ukončení těhotenství je možné do 12. týdne těhotenství. Spočívá v podání tří tablet, které jsou dostupné na lékařský předpis. Jedná se o užití antiprogesteronových pilulek a následné podání prostaglandinu, které vedou k vyvolání kontrakcí a vypuzení plodu a placenty. Projeví se to křečovitou bolestí a krvácením z rodidel. Po lécích je nutné gynekologické a ultrazvukové vyšetření. Instrumentální revize děložní dutiny většinou není nutná. Při ukončení těhotenství ve druhém trimestru lze využít medikamentózní terapii, která vede k samovolnému potratu. V případě neúspěchu této terapie lze těhotenství ukončit operací.
Postabortivní syndrom (PAS, angl. postabortion syndrome, postabortion stress), se v literatuře objevuje též pod názvem postinterrupční syndrom, případně akutní nebo posttraumatický stres následkem potratu. Jedná se o komplex psychických symptomů, které se mohou objevit jako následek interrupce nebo spontánního potratu. Postihuje především ženy, případně jejich partnery nebo dokonce zdravotníky, kteří se na interrupci podíleli. K jeho rozvoji přispívá masivní potlačení potratového zážitku, silný morální konflikt související s vyznáním nebo pramenící z osobní hodnotové orientace, senzitivita ženy, okolnosti vedoucí k otěhotnění a potratu (interrupci) a také samotný výkon interrupce.
Po spontánním potratu nastupuje emočně náročné období, během kterého se žena s tímto zážitkem vyrovnává. Mohou se také vyskytnout příznaky jako problémy se spánkem, nedostatek energie a častý pláč. Touha po děťátku však zůstává i nadále. Pokud nevíte, jestli se do otěhotnění můžete pustit ihned znovu, poraďte se s lékařem. Obvykle se doporučuje krátká pauza (cca 3 měsíce), aby si tělo odpočinulo, ale nic není ztraceno. Až 85 procent žen, které mají za sebou spontánní potrat, může opět otěhotnět a donosit zdravé miminko. Potrat je obvykle pouze jednorázový. Pokud jste však zažili dva nebo více po sobě jdoucích potratů, lékař vám doporučí vyšetření, aby se zjistilo, co je mohlo způsobit.
Je důležité, abyste si po potratu našla čas na fyzické i emocionální uzdravení. Hlavně si nic nevyčítejte!
Zdroj: ACOG Clinical, Grow-WebMDs, Healthline, National Library of Medicine, Science Daily, ResearchGate, American Pregnancy Association,