Epidemiolog Roman Prymula: zdravotní systém je dnes v horším stavu, lidem se naslibovaly vyšší platy a k těm nedošlo

Rok 2020, první březen, datum, kdy se potvrdily první případy coronaviru v Česku. Pamatujete si na ten den, co jste dělal? 

Asi si nepamatuji detaily celého dne, ale pamatuji si na tu zprávu, když už jsme věděli samozřejmě, že covid je celosvětový problém. Věděli jsme to od doby, kdy se objevila zpráva, že skupina lidí v Německu se nakazila od jedné návštěvnice z Číny. Bylo tedy jasné, že je to zásadní onemocnění, ale dlouho jsme čekali na první případ v České republice, pak přišly tento den tři najednou a to čekání bylo ne úplně důstojné, protože novináři volali každý den: „už máme první případ?“ A toho 1.3. to začalo. 

Byl jste doma nebo v práci? 

Byl jsem v práci, protože ministerstvo se už delší dobu připravovalo na to, že se něco podobného stane. Počítali jsme s tím, že ty případy budou a když se na to podíváme z dnešního úhlu, tak ta míra hladovosti po informaci byla neuvěřitelná. Ti novináři chtěli každý detail o každém tom pacientovi. A dnes už nikoho nezajímá, kolik lidí umře na covid, takže ta míra vnímání se úplně změnila. 

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Měl jste strach, když jste viděl ty záběry ze zahraničí? 

Obavy byly a poměrně velké.

Ta první informační kampaň, co přicházela z Číny, tak byla děsivá včetně toho, že se dezinfikovaly ulice, protože se lidé nakazili na ulicí, lidé padali na ulicích. Pak přišly serióznější zprávy z Itálie, ale ty také nebyly pozitivní. Ti lidé, co tam byli na lyžování a nenechali si říct, že je tam riziko nákazy, tak přijížděli zpět do republiky. A ty nejhorší zprávy z Itálie se týkaly toho, že to ten systém tam kapacitně nezvládá. Lidé byli na chodbách nemocnic, neměli dostatek kyslíkových bomb. To byly věci, nad kterými se země zamýšlely. Poprvé se začalo přemýšlet nad tím, kolik budeme potřebovat ventilátorů, jak ten systém nastavit. 

Měla Česká republika trochu náskok? Ve světě se první případy objevily už v lednu. Připravovali se na to lékaři? 

Měli jsme určitě výhodu, ty křivky nabíhaly postupně a my jsme měli určité zpoždění oproti údajům, které přicházely ze zahraničí. Nicméně řešily se problémy čistě matematického srovnávání. Očekávalo se, že by ta vlna u nás mohla být zásadní. I ta opatření zejména v té první vlně byla velmi restriktivní, nám se to podařilo zvládnout, ale pak jsme to schytali v těch dalších vlnách, kdy ta situace byla pro nás horší. Ale podařilo se získat dostatek ventilátorů, včetně toho, že se ty ventilátory tady vyráběly. Ty nebyly úplně medicínské, ale ČVUT se v tom hodně angažovala. Postupem času se ukázalo, že ne každý ventilátor je ten pravý. Ventilátory, které mají jenom aktivní dodávání kyslíku, tak ty plíce se na to adaptují a jenom se pasivně roztahují a pak toho člověka sundat z toho ventilátorů nebylo vůbec jednoduché. Řada technických ventilátorů tedy smysl nemá, byl to ventilátor, na kterém defacto ten člověk zemřel. Ukázalo se, že aktivní tlakový kyslík měl mnohem lepší terapeutické výsledky než některé ty jiné ventilátory.

Než se našly ty optimální postupy, tak řada lidí na těch ventilátorech zemřela, protože neměli šanci se vrátit, protože ten covid, jak se ukázalo, devastoval zejména plicní tkáň, hlavně v té první etapě.

Teď už ty příznaky, které se týkají čistě plic, tak už nejsou tak dramatické jako u těch prvních forem. 

Ukazovaly se různé teorie. Zachoval jste opravdu chladnou hlavu nebo Vás v určité chvíli přemohl strach, že budou ty mrazáky na ulicích a že to Česko nezvládne? 

Když jsem byl u počátku, prakticky v čele, tak jsme neměli obavy, že to nezvládneme. Ale spíš jsme řešili, jestli bude dostatek prostředků, jestli budeme mít dostatek léků. Byly tady obrovské boje o to, kdo ty léky získá, jestli budeme mít dostatek lůžek, personálu. Reálný strach jsem měl až v době, kdy už jsem nebyl v čele v tom procesu a to byla situace, kdy došlo k té povánoční obrovské vlně, kde jsme se zastavili opravdu těsně pod stropem kapacit toho systému. Někteří pacienti se třeba převáželi z Moravy sem a to už je velmi složitá záležitost, protože když vám tam přebývá několik lůžek, tak je jasné, že v některých regionech je těch pacientů více, někde méně a logisticky to zabezpečit je problém. Ukazuje se zpětně, že jsme sice měli lůžek dost, přesně na hraně, ale naštěstí se ta vlna zastavila, ale už jsme neměli dostatek personálu. Navíc tam chyběla zkušenost z hlediska optimálních postupů. Tam se ten systém skutečně dostal na hranu, na druhou stranu náš systém měl obrovskou rezervu právě těch lůžek a díky tomu jsme měli velkou výhodu oproti jiným zemím. 

Máte pocit, že covid Čechy spíše stmelil nebo naopak více rozdělil?

Těch prvních pár měsíců bylo úžasných. Celý národ se stmelil, šily se roušky, vyráběly se štíty, řada lidí tiskla štíty na 3D tiskárnách a bylo to velmi dojemné. Ale národ je schopný vydržet jen limitovanou dobu a v té novodobé historii jsme tu neměli žádné takhle dlouhé situace. Poprvé když jsem řekl, že to může trvat i dva roky, tak jsem byl málem ukamenován a potom tady začala nevraživost vůči tomu covidu, protože ne každý si dokázal představit, že tyto kritické podmínky tady budou takhle dlouhou dobu a lidé začali celý ten covid negovat, že covid tady není, že je to útok čipy a celá řada dalších teorií jenom z toho, že lidé už nebyli schopni akceptovat to, že je tady nějaký problém. 

Poučili jsme se? Co nám covid vzal a co nám naopak dal? 

Přinesl nám řadu dlouhodobých problémů. Společnost, která byla do té doby polarizovaná, kdy naprosto nebrala argumenty druhé strany.

Ale co se povedlo velmi dobře, je potřeba celý ten systém digitalizovat, mít přehled, co se děje, to do té doby nebylo a dokonce jsme si říkali, že to budeme dělat třeba dvacet let.

Pak se podařilo s pomocí armády ten systém právě zdigitalizovat v řádu několika měsíců. To je největší výdobytek, který se povedl. Naopak jak jsme si říkali, že je potřeba posílit hygienickou službu, tak tady došlo jen k nějakým slovním deklaracím a ve své podstatě lidem byly naslibovány platy a nedošlo k tomu. Ten systém dneska je podle mě v horší kondici než byl předtím, protože toho personálu je tam ještě méně než bylo.

Odkud se podle Vás ten vir vzal? Unikl podle Vás z laboratoře nebo to přenesla zvířata? 

Důkazů je už hodně, ale nikdo vám stoprocentně nezaručí, že ta jedna teorie je tou pravdivou.

Já si osobně myslím, že se nejednalo o nějaký vývoj biologické zbraně, ale troufnu si tvrdit, že ten virus unikl z laboratoře a to je téměř jisté.

Ví se už o tom, jaký výzkum tam probíhal. Byl to výzkum, který původně začal ve Spojených státech, poté co se zjistilo, že je ten výzkum dost nebezpečný o tom se začlao spekulovat někdy v roce 2013. A odborníci se začali ptát o co v té laboratoři jde, protože to, že přenesli schopnost pasážovat ten virus na lidské buňky je sice hezké z hlediska vývoje léčiv. Ale zašlo to tak daleko, že se dalo předpokládat, že by to mohlo vyústit v takovouto katastrofu. Když se podíváme do historie tak už jde od třetí coronavirus, který nás tady obrovsky zatěžuje, tak jak jsme začali SARSem klasickým, pak přišel MERS a pak přišel COVID-19 takže vidíme, že ty coronaviry jsou velmi rizikové z hlediska mutací. Proto ten výzkum byl ze Spojených států vytlačen a bohužel se přesunul do čínských laboratoří, kde ta míra bezpečnosti, je podle mě výrazně nižší než v těch Spojených státech a došlo tam k nehodě. Můžeme spekulovat jak to bylo, ta data zkrátka zmizela nebyla k dispozici těm týmům, co to tam šetřily. Nemáme vůbec přehled o tom, kdo byl pacient jedna. Můžeme spekulovat o tom, že to byl buď člověk, který se v té laboratoři nakazil tím, že manipuloval s laboratorními zvířaty, která byla nakažená a od něj se to pak šířilo dál. A druhá teorie je, že se nějaké laboratorní zvíře dostalo na to tržiště, kde se prodávají usmrcená zvířata, mohlo být nakažené a tím se to šířilo dál. To ale už nikdo nezjistí. 

Byl jste i na ministerstvu, byly tam nějaké rezervy? Dalo se udělat něco jinak? Udělalo se maximum? 

Tak v každé pozici můžete dělat něco lépe, ale když si představíme, jak rychle ty vlny šly, a jak přicházely požadavky na to něco udělat, zaktivovat celou republiku, tak si myslím, že to o moc lépe dělat nešlo. Představa, že máme někde v zásobách sto milionů roušek je zcela iluzorní, proč bychom je tam měli? To by bylo nesmírně nákladné. Ty roušky také exspirují, pak bohužel ten trh se k tomu choval naprosto necitlivě až patologicky. Byla doba, kdy se na internetu prodávaly respirátory za tisíc tři sta korun jeden, což je nesmysl. Samozřejmě v průběhu se ty roušky nakupovaly za různé ceny. Vzpomínám si, že nám se podařilo nakoupit ty první respirátory asi za dvacet korun jeden, pak ta cena výrazně narostla, asi tři sta třicet korun. Je vidět, že je toto problém, protože ta míra připravenosti nebude nikdy taková, že bychom mohli očekávat jakékoliv neštěstí. Teoreticky by mohli lidé vyčiňovat hasičům, že nemají záchranné vesty pro všech deset milionů lidí, protože kdyby přišla nějaká biblická potopa, tak by je měli mít. Opravdu se nedá připravit úplně na všechno a ta panická reakce, která tam funguje je velmi nepříjemná. Pamatuji si, jak jsme chtěli stabilizovat situaci, nebyl důvod vykupovat obchody, nehrozilo, že bychom měli nedostatečné zásobování, ale jen jsme vystoupili v televizi, že to není potřeba, tak druhý den byly veškeré obchody bez zboží. 

Nechávalo si ministerstvo něco pro sebe nebo se říkalo skutečně všechno? 

Komunikace byla otevřená, možná s výjimkou toho úvodního šoku, když se počítalo, kam až by to mohlo vést. Jestli ta křivka půjde exponenciálně nahoru, pak se ale ty katastrofické scénáře korigovaly, protože něco jiného je udělat křivku a nebrat v potaz celou řadu dalších faktorů, které tam jsou a nebo to nemodelovat raději složitěji. V těch prvních dnech bylo těžké říkat objektivní informaci, protože nikdo pořádně nic nevěděl.

První data, která přicházela, hovořila o vysoké smrtnosti, která byla na úrovni 10 % a to nejsou příjemná data.

Ale časem se ukazovalo, že to šlo dolů a potom prvotním šoku si myslím, že ta komunikace, informovanost byla poměrně slušná. Osobně si myslím, že byla až příliš detailní a to, co se nedařilo, byla ta různá opatření. Jak jsme byli v kolotoči legislativních norem, tak kvůli tomu se ta opatření musela vyhlašovat po čtrnácti dnech a pak zase rušit. To byl proces, který opravdu musel působit totálně zmatečně, protože někdy se to nepodařilo stihnout v Parlamentu prohlasovat, takže tam bylo i období několika dnů, kdy neplatilo nic, to si možná ani nikdo neuvědomil a ta sekvence těch opatření musela působit opravdu děsivě, protože jich bylo hrozně moc. Druhá věc jsou ty různé dotační tituly. Ukázalo se, že to bylo za A obrovsky složité, asi to chtělo mnoho komplexnější přístup a asi bylo špatně dotovat veškeré výpadky příjmů, protože pak se roztočila inflace a ti lidé o to stejně přišli. Bylo by zdravější, kdyby dostali jen část těch prostředků, protože neměli žádné náklady. To já považuji za větší problémy, které s tím souvisely než to čistě zdravotní hledisko.

S odstupem času mi ta opatření přijdou opravdu neuvěřitelná, nemohlo se cestovat mezi kraji. Kdyby nám někdo toto řekl v minulosti, asi bychom tomu nevěřili, ale ono se to stalo skutečností. 

Faktem je to, že ta panika z onemocnění, které bylo naprosto neznámé byla obrovská.

Kdyby přišla ptačí chřipka HP5N1 tak ta může mít smrtnost třeba 60 % to je děsivé číslo a tam by ta panika byla naprosto stejná.

Proto se celosvětově vymýšlela opatření, aby se omezil kontakt, všechno by dopadlo mnohem lépe, kdyby ta epidemie zmizela jako SARS, protože všichni ti nemocní měli vysokou teplotu a díky tomu se je podařilo na těch letištích pochytat a izolovat a po nějakých devíti tisících zemřelých ta epidemie prakticky zmizela, protože se všechny nakažené podařilo izolovat. Tady se to nepodařilo a nepodaří se to, je tady řada lidí, která nemá příznaky a největší problém tohoto onemocnění, byť má nižší smrtnost než ten SARS je, že se šíří poměrně bezpříznakově a že i lidé, kteří jsou očkování to mohou přenášet. 

Aktuálně se objevila nová mutace FLirt, máme mít obavy? 

Naštěstí vidíme, že ten virus velmi často mutuje. Když se podíváme na ten původní čínský kmen, tak my jsme tomu obrovsky vzdáleni. Veškeré ty mutace se momentálně odvíjí od Omikronu a ten se charakterizuje tím, že se velmi rychle šíří, ale ty průběhy jsou mírnější. To ale neznamená, že by každý, kdo dostane teď covid by procházel lehkou respirací.

WHO tvrdí, že v dnešní době zhruba tisíc sedm set lidí týdně zemře na covid, protože u někoho ty průběhy mohou být závažnější.

Ale u nás, když se zeptáte lidí, kteří to prodělali, měli tři čtyři dny poměrně vážné problémy, nemohli nic dělat, hodně je bolela hlava, cítili se velmi bídně, měli vysokou teplotu. Covid je stále problémem, ale ty mutace, co tady jsou, jsou opravdu mírnější. Přesto máme obrovský nárůst v celosvětové populaci, ale nic dramatického se neděje. 

Mají lidé stále respekt z covidu? 

Já myslím, že vnitřní respekt mají, ale celkově se společnost chová, že covid tady není. Určitě nás to nebude trápit jako celek, ale když ten člověk onemocnění tak stále volají, co mají dělat.

Teď máme zhruba osm set případů za týden, to číslo není zas tak malé, když se prakticky vůbec netestuje. Teď jsme asi na půl procentu toho píku, co se tady dělo v minulosti. 

Co tedy mám teď dělat? Karantény nejsou, mohu chodit do práce? 

Když se podíváme na poslední sportovní události jako je Tour de France a Olympiáda, tak tady nebyla žádná přísná opatření, že by se muselo testovat. Ti co měli viditelné příznaky tak se otestovali. Některé reprezentace to pojali plošně například Austrálie, tam se vědělo, že ten tým je poměrně výrazně promořen a došlo k tomu, že řada sportovců měla potom problémy s poklesem výkonnosti. Ti lidé měli roušku, respirátor. Víme, že v závodě na 200 metrů hlavní favorit měl v tu chvíli covid, přišel v roušce, tu si sundal, zaběhnul tu dvoustovku, ale přesto ho ten covid ovlivnil a skončil až třetí. 

Můžeme očekávat, že v budoucnu tady bude zase podobná epidemie? 

To není nikdo schopný předvídat. My teď věříme, že všechny případné další mutace půjdou formami, které jsou sice rychlé na šíření, ale zároveň jsou to formy, které nezpůsobují až tak dramatický průběh. Nemáme jasno v tom, co se bude dít s těmi chronickými komplikacemi, jestli není ovlivněna naše imunita. Otázka long covidu a taky jak nás ovlivnilo to dlouhodobé nošení roušek. Není zatím studie na to, jak to ovlivnilo právě naši imunitu. Víme, že když nebudeme imunitu zatěžovat, tak se nebude vyvíjet, má sice význam nosit roušku v té aktuální fázi, ale nosit respirátor dva roky smysl opravdu nemá. 

Budou se podle Vás určité nemoci znovu pravidelně v budoucnu objevovat? 

V minulosti jsme tu měli pravidelně se opakující pandemii chřipky, očekávali jsme, že se teď stane něco podobné, ale v tom roce 2009 jsme očekávali, že bude pandemie chřipky, byla ale velmi mírná. Dnes není jednoduché říci, že přijde pandemie, která nás postihne, ale WHO předpokládá, že přijde nějaký virus a ty jejich scénáře jsou katastrofické, ale já si nemyslím, že by to bylo tak hrozné.

Ale to, že zase něco přijde, to je zcela jisté.

Když se podíváme na 21. století, tak tady máme řadu epidemií, o kterých jsme si mysleli, že už nepřijdou a za čtvrtinu toho století jsme se potkali s tolika nemocemi, které překročily rámec nějakého lokálního výskytu. Bohužel tady vidíme i nemoci, o kterých jsme si mysleli, že už se nám podařily v Evropě výborně zvládat, ale není to tak. Například spalničky, příušnice se objevují a epidemie černého kašle, tak ta byla naprosto výjimečná od druhé světové války. Ukazuje se, že některé vakcíny, na které se tlačilo, aby byly super účinné, tak nakonec nebyly. A s tím se bude muset něco dělat, protože případů černého kašle je tady opravdu nad rámec a je to celosvětová tikající bomba. 

Vypadá to, že viry jsou vždy o krok napřed.

To tak je, když vyvíjíte nové vakcíny proti covidu tak nikdy tu vakcínu neděláte na vir, který aktuálně v té populaci je, protože než to uděláte, tak už je tam jiný. Takže ten virus má vždycky určitou schopnost být napřed. 

Setkal jste se za Vaši kariéru s něčím takovým jako byla pandemie covidu? 

Setkal jsem se za celý život s celou řadou epidemií, ale nikdy ne s pandemií takového rozsahu, to je naprosto unikátní.

Troufám si říct, že se s tím nesetkal nikdo, protože covid dokázal zdecimovat celou zeměkouli bez výjimky. Byl všude a ty hospodářské dopady byly naprosto nesrovnatelné s čímkoliv, co tady v minulosti bylo.

Zdroj: autorský článek, vlastní dotazování

Prodej investičního bytu - Praha 6 - 2+kk -, Praha 6

Zobrazit nemovitost