Temná strana práce v dolech: Dýchací potíže ohrožují zdraví horníků

Na mnoha pracovištích hrozí pracovní rizika. Ale na rozdíl od pádu ze žebříku to nepocítíte hned, pokud máte onemocnění černých plic, kterým trpí mnoho horníků. Po vdechnutí částic uhelného prachu může trvat roky, než si všimnete příznaků. Drobné prachové částice způsobují podráždění, což vede k zjizvení plic a k problémům s dýcháním.

Hornické plíce

Vdechování uhelného prachu může vést k pneumokonióze, nazývané také "černé/prašné plíce". Tento stav zkracuje průměrnou délku života v průměru o 12 let.

Onemocnění černých plic je způsobeno uhelným prachem, který zahušťuje vzduch a černí horníkovi obličej. Stále častěji je na vině také prodyšný krystalický oxid křemičitý, který je pouhým okem neviditelný a je smrtelnější. Když se tento prach dostane do plic horníka, vezme si je s sebou do hrobu. Předtím bude v těle tiše čekat na správný okamžik. Nepovšimnutý. Neviděný. Dokud se kolem částic nenahromadí dostatek bílých krvinek, aby byly viditelné na rentgenovém snímku jako zrnka soli.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Přestože jsou uzliny součástí neustálé snahy těla zbavit se prachu, mohou se stát vlastním problémem. Pokračující vystavení prachu se vyvine do zjizvené tkáně nebo fibrózy, která vyvrcholí komplikovanou formou onemocnění. Postupem času budou jizvy velké jako zrnko rýže. Snižuje se kapacita plic. Dochází k hypoxémii (nízká hladina kyslíku v krvi).

I když se v dnešní době zlepšila ventilace dolů, mnoho z nich touto nemocí stále trpí. Zatěžovány jsou všechny vnitřní orgány, zejména srdce a mozek, protože zjizvená tkáň pomalu "požírá" plíce horníka. Tělo se prostě nepřestane snažit zbavit se těchto kdysi neviditelných částic, dokud konečně nepřijde den, kdy horník nebude mít dostatečnou kapacitu plic k dýchání. Popel popelu, prach prachu.

Je běžné, že lékaři chybně diagnostikují raná stádia, ve kterých mohou být horníci náchylní k bronchitidě nebo zápalu plic.

Plíce jsou neustále poškozovány prachem a vedou k typickému onemocnění – hornickým plicím,

uvedl Ľubomír Legáth, přednosta Kliniky pracovního lékařství a klinické toxikologie Fakultní nemocnice v Košicích.

V případě tohoto onemocnění se drobné částice minerálního prachu jemně rozptýleného ve vzduchu dostávají dýchacími cestami do těla horníka. Ty dráždí, usazují se v plicních sklípcích a brání klidnému dýchání.

Pneumokonióza postihuje pracovníky, kteří pracují v uhelných dolech. Zpočátku nemusíte mít žádné příznaky. Ale s pneumokoniózou uhelných dělníků se vaše příznaky mohou časem zhoršit. Mezi příznaky patří:

Těžkost na hrudi.

Obtížnost při cvičení.

Pocit nedostatku vzduchu. Můžete si toho všimnout i při rutinních úkolech, které vás předtím neomrzely.

Kašel, který je někdy produktivní (můžete vykašlávat černý hlen).

Během fyzického vyšetření může lékař při dýchání slyšet sípání nebo praskání. I když neuvidíte, že jsou vaše plíce černé, zobrazování odhalí specifické markery, o kterých lékaři řeknou, že se jedná o černé plíce, a ne o jinou formu plicního onemocnění. Ne vždy vidíte částice, které vdechujete. Ale drobné prachové částice v uhelných dolech obsahují uhlík. V závislosti na tom, o jaký důl se jedná a jaké typy hornin se vrtají, může prach také obsahovat něco, čemu se říká oxid křemičitý.

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 307m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Když dýcháte v uhelném dole, tyto malé prachové částice se mohou dostat do vašich plic. Váš imunitní systém je rozpozná jako vetřelce (cizí tělesa) a pokusí se jich zbavit. Tato imunitní reakce může vést k zánětu a zjizvení a nakonec k příznakům onemocnění černých plic.

Onemocnění černých plic není nakažlivé. Nemůžete ji chytit nebo ji dát někomu jinému. Není také dědičná ani genetická. Jediný způsob, jak se dostat k onemocnění černých plic, je těžba uhlí.

Typy pneumokoniózy

Ne všechny cizí částice způsobují poškození a následný rozvoj pneumokoniózy. Záleží například na jejich velikosti, rozpustnosti nebo množství. Nejčastější příčinou pneumokoniózy je vdechovaný uhelný prach (u horníků), ale může se jednat i o částice křemíku (u sklářů), kamenný prach nebo dokonce azbest. Podle toho, jaký druh částic člověk vdechl, se pneumokoniózy dělí na:

antrakóza,

silikóza,

azbestóza,

berylióza.

Kromě zmíněných typů existují i další typy pneumokoniózy, jako je aluminóza (způsobená částicemi hliníku) nebo sideróza (železo). Uvedené typy jsou však nejběžnější.

Žádné denní světlo a spousta prachu

To jsou pracovní podmínky horníků, u kterých se rozvine nejběžnější typ pneumokoniózy zvaný antrakóza. Pokud těžaři stráví roky v těchto podmínkách, bude to mít vliv i na jejich zdraví. Mírná forma onemocnění je častá u většiny populace, a to z důvodu rozptýleného uhelného prachu ve vzduchu. Horníci se však setkávají s mnohem vyššími koncentracemi uhelného prachu, který se jim pak hromadí v plicích.

Antracenóza se vyskytuje ve dvou formách. Jednoduchá, ta je mírnější a způsobuje dýchací potíže v podobě chronického kašle, a pokročilá forma, při které dochází k masivnímu zjizvení plicní tkáně. U pokročilé formy jsou v plicní tkáni přítomny uzlíky a pacient kromě chronického kašle trpí pocitem dušnosti a vykašlává černý hlen. Závažnější forma, při které se vyvíjí masivní fibróza (zjizvení), se však vyvíjí pouze v malém počtu případů a rizikové faktory jsou:

starší věk horníků,

délka expozice uhelnému prachu (délka práce ve znečištěném prostředí);

množství uhelného prachu v pracovním prostředí.

Silikóza

Silikóza je typ pneumokoniózy, ke kterému dochází při dlouhodobém vdechování oxidu křemičitého. Oxid křemičitý, neboli křemičitý prach, se vyskytuje v pracovním prostředí sklářů, kameníků, lomařů, keramiků nebo pískovačů. Vývoj onemocnění je velmi podobný jako u antraknózy. To znamená, že částice křemenného prachu jsou vdechovány do plic, kde jsou pak uzavřeny a napadeny imunitními buňkami těla. V těchto místech vzniká zánět, který se následně hojí méně kvalitní tkání v podobě hrbolků, uzlíků. Příznaky silikózy se vyvíjejí pomalu, ale zákeřně. Hlavním příznakem je dušnost. Každý z nás si jistě pamatuje chilské horníky, kteří přežili 69 dní pohřbeni v dole. Jeden z nich trpí nevyléčitelným plicním onemocněním, které má progresivní průběh. U Yonniho Barriose byla diagnostikována silikózou. Barrios, který má za sebou 30 let práce v dole, pracoval v týmu celkem 33 chilských horníků po osudných 69 dní jako ošetřovatel. Vedl záznamy o jejich zdravotních problémech a dával jim injekce ke zvýšení odolnosti jejich organismu vůči infekcím ve vlhkém prostředí dolu San José v hloubce 700 metrů pod zemským povrchem.

Azbestóza

Jak název tohoto typu pneumokoniózy napovídá, vzniká při dlouhodobém vystavení azbestovému prachu. Nástup onemocnění je obdobný jako u výše zmíněných typů, ale vzhledem k tomu, že azbest je karcinogenní, je v souvislosti s tímto onemocněním zaznamenán vysoký výskyt nádorových onemocnění (bronchogenní karcinom a maligní mezoteliom). Častou komplikací jsou také onemocnění pohrudnice. Azbestóza se také projevuje pomalu a postupně. Prvním příznakem je obvykle dušnost a dlouhotrvající suchý kašel.

Berylióza

Berylióza nastává při dlouhém, ale i krátkém a intenzivním vystavení prachu nebo parám kovového berylia. Na základě délky expozice rozlišujeme dva typy beryliózy – akutní a chronickou. Pouhé dva až čtyři týdny intenzivní práce v prostředí s částicemi berylia stačí k rozvoji akutní formy tohoto onemocnění. Berylióza se tedy může vyvinout náhle a projevuje se dušností a prohloubeným dýcháním. Chronická forma vzniká u lidí, kteří jsou vystaveni beryliu několik let.

Léčba léky nemůže tyto nemoci vyléčit, proto je nezbytné jim předcházet.

U horníků se mohou objevit i další respirační onemocnění, jako je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Tato onemocnění se mohou vyskytovat samostatně anebo spolu s pneumokoniózou.

Nejlepším způsobem, jak zabránit rozvoji pneumokoniózy, je chránit dýchací cesty při práci. Na trhu je dnes mnoho respirátorů a dalších ochranných pomůcek, které se dělí podle typu částic, se kterými pracujete. Při vykonávání pracovní činnosti byste se měli vždy chránit a po vykonání práce si důkladně umýt obličej a ruce. Problém může být způsoben také prachovými částicemi, které si nevědomky vnesete do úst nebo dýchacích cest špinavýma rukama nebo si je setřete z obličeje. Měli byste věnovat pozornost čistotě rukou a obličeje, zejména před jídlem nebo pitím. Součástí prevence jsou také pravidelné lékařské prohlídky.

Horníci mohou mít také zvýšené riziko úmrtí na rakovinu plic. Riziko se zvyšuje, když jsou horníci vystaveni výfukovým plynům nafty po dobu pěti let nebo déle.

To se týká pouze některých dolů. Nebezpečný je například křemík, který způsobuje silikózu plic a má vliv na rozvoj rakoviny. Je to prokázaný karcinogen,

říká Legáth.

Ne všechny doly jsou stejné

Každý z nich má jiné prostředí. Doly na železnou rudu jsou nejškodlivější, hnědouhelné doly jsou šetrnější k plicím. Na poškození plic má vliv i výskyt plísní, vlhkost a teplota v podzemí. Klima je pro člověka velmi příznivé v době velkých veder. V hloubce několika desítek metrů pod zemí ji však tělo snáší výrazně hůře než na povrchu.

Práce v dole trvá téměř celý den

Dotazovaní horníci říkají, že jejich práce je obtížná, nebezpečná a špatně placená. Horník Milan říká, že práce horníka se točí stále dokola. Tři dny práce, dva dny volna.

Vstávám před čtvrtou ráno, něco sním a jdu na autobus.

Asi za hodinu už je v dole, převlékne se, vezme si lampu a tříkilové sebezáchranné zařízení pro případ, že by se dole něco stalo. Předá osobní kovovou známku, podle které dispečeři vždy vědí, kolik lidí se v dole nachází. Milan říká, že se nemůže stát, aby se na někoho v dole zapomnělo.

Horníci se svým vybavením sestupují do dolu kolem šesté hodiny ranní. Cesta ke stěně jim trvá asi hodinu.

Jsme v dole deset hodin. Je to dost,

dodává Milan.

Po práci jdou ven, předají lampy, pak se osprchují, vezmou si osobní razítka a jdou domů. Milán se vrací domů téměř večer.

Najím se nebo si dám pivo, podívám se na zprávy... Jsem tak unavený, že si lehnu a usnu. Tak to chodí. Pracuji tři dny, mám dva dny volna a pak znovu,

uzavírá horník.

Výbuch proměnil horníka v maséra

Josef zažil jinou situaci. Složil také zkoušky na mistra střelby.

Pracoval jsem v dole, kde se těží magnezit. Instaloval jsem dynamit a zřejmě jeho zbytky zůstaly ve zdi z předchozího odstřelu. Byla to rána, bolest, tma.

Byl s dalším kolegou při kopání chodby, ten byl dočasně oslepen prachem.

Tlaková vlna mu natlačila prach do očí, ale neutrpěl žádná vážná zranění. Naštěstí nás to nezasypalo.

Horník téměř přišel o zrak. S poraněnýma očima se nemohl vrátit do podzemí, a tak pracuje jako masér. O bezpečnosti v dolech si myslí své.

Práce v dolech může být psychicky náročná, což může přispívat ke stresu, úzkosti a depresím. Riziko vzniku duševního onemocnění může přetrvávat i po skončení pracovní kariéry, a to zejména u těch, kteří utrpěli vážná onemocnění nebo zranění.

Mnohé z těchto zdravotních problémů jsou dlouhodobé a často nevratné, což znamená, že bývalí horníci mohou potřebovat celoživotní zdravotní péči a podporu. Opatření na ochranu zdraví se v posledních desetiletích výrazně zlepšila, ale pro mnohé, kteří v minulosti pracovali v dolech, jsou tyto problémy stále realitou.

Lákavé platy

Plat horníka v České republice se může lišit v závislosti na regionu, zkušenostech, konkrétním zaměstnavateli a typu práce, kterou horník vykonává. Průměrný měsíční plat horníka v Česku se však pohybuje zhruba v rozmezí 30 000 až 40 000 Kč hrubého.

Horníci, kteří pracují v náročnějších nebo rizikovějších podmínkách, samozřejmě vydělávají více, například ve specifických uhelných dolech nebo při pracích souvisejících s těžbou kovů. V takových případech může být plat vyšší, případně horníci dostávají různé příplatky a bonusy.

Tyto hodnoty jsou orientační a mohou se lišit v závislosti na aktuálních ekonomických podmínkách a pracovních nabídkách.

Zdroj: autorský text, vlastní dotazování, My.clevelandclinic.org, Apnews.com, Theguardian.com, Publichealth.uic.edu, Abc.net.au, Sme.sk