Začátek se datuje do roku 1973, kdy architekt Ricardo Bofill koupil starou cementárnu na okraji Barcelony a rozhodl se ji proměnit v přepychový domov. Po necelých 45 letech se jeho sen stal luxusní skutečností. Romantické ruiny, které La fabrica tolik připomíná, však ještě nejsou dostavěny. Pořád je co vylepšovat a sám Bofill uvádí, že i to je součástí celého kouzla.
Po druhé světové válce byl podnik zavřen, zub času se na něm podepsal. Objekt si žádal mnoho oprav, trpělivosti, péče, ale to vše se vyplatilo.
Budova pocházející z prvního období industrializace Katalánska nebyla postavena najednou jako celek, ale postupně byly přistavovány další části tak, jak si to žádala výroba. Vznikaly obrovské, ale zbytečné prostory podivných proporcí, paradoxní schody, které vedou do neznáma, apod. a to vše z cementu.
Díky mírně oxidovaným povrchům, surovým betonovým stěnám, je zachována průmyslová estetika a prostorová kvalita objektu. Za zmínku rozhodně stojí luxusní studio a kancelář Ricarda Bofilliho. Podzemní galerie obsahují modelovou dílnu a archivní prostory, nádhernou zahradu nebo také halu, která byla transformována do konferenční a výstavní místnosti.
Luxusní exteriéry přetékají zelení, střechy jsou porostlé trávou, kolem dokola jsou k vidění palmy, eukalypty i olivovníky. Interiéry zase udivují svou tvořivostí a spojením „nového se starým“. Každý pokoj byl navržen ke svému účelu a je úplně jiný, než ten předchozí.
„V současné době zde žiji a pracuji lépe než kdekoli jinde. Je to pro mě jediné místo, kde se mohu soustředit. Prostory však nejsou určeny jen pro bydlení, ale také pro práci, mezi nimi však existuje jen velmi tenká hranice. Mám dojem, že žiju ve stejném prostředí, které pohánělo průmyslovou revoluci v Katalánsku." říká Ricardo Bofill.