Tomio Okamura si na vymetání módních přehlídek nepotrpí. Má spoustu práce se svou kampaní. Přesto si ale udělal čas a navštívil přehlídky Michaela Kováčika a značky Alter Era, které se konaly v sobotu 2. září u tenisových kurtů na pražské Štvanici. Po přehlídkách jsme se bavili o módě.
Na módní přehlídce jsem byl podruhé v životě. První, na které jsem byl, byla, když předváděla moje bývalá přítelkyně.
Byla moc pěkná. Líbila se mi ta atmosféra, protože tu byli krásně oblečení diváci, moc hezká hudba, hezké modely a v neposlední řadě jsem měl příjemnou společnost v podobě vás.
Tak určitě. Kdyby mě někdo vyzval a šlo by o něco, co by bylo pro starší a pokročilé na můj věk, a nevadilo by mu, že nejsem žádný model, tak proč bych to nešel zkusit. Já se rád učím novým věcem.
Třeba pytel od brambor.
V tuto chvíli asi nic, protože mužských modelů tam bylo málo a všechny byly tak moc extravagantní, že bych je nemohl nosit ven. Spíš mi to přišlo na doma… Co se týče ženských modelů, jelikož jsem v tuto chvíli nezadaný, tak to nemám komu koupit, ale kdybych měl přítelkyni a něco by se jí líbilo, tak bych jí určitě nějaký model koupil, abych jí udělal radost.
No to jsem se styděl, protože se mi párkrát stalo, že jsem si roztrhl kalhoty.
U rozkroku taky, a to na zadku, protože jsem si je koupil moc těsné. A pak se mi to stalo během pracovních jednání, protože některé tradiční české hospody mají dřevěné lavice s třískami. A když jsem si tam poposedával, tak jsem zjistil, že se mi roztrhly kalhoty, a to j skutečně fatální, musím říct, protože když pak máte někam jít, každý to vidí a neskryje vám to ani sako, tak to je značná nepříjemnost a párkrát už jsem to zažil.
To jsem nezažil, protože se přiznám, že na módní akce moc nechodím. Jsem hodně pracovně vytížen. Ani dnes bych na tento Fashion Week nepřišel, kdybych nedostal milé pozvání od vás. Seděl bych u počítače a psal článek nebo bych řešil politické nebo firemní věci. Můj šatník je velmi omezený. Když jdu do společnosti, kde mám mít oblek a košili, tak to mám. Když jdu někam, kde to není nutné, mám plátěné kalhoty nebo džíny. Nikdy nejsem lvem salonů, nikdy nejsem módní guru, nikdy nejsem ten, u koho by se lidi pozastavovali nad tím, jak skvěle a draze jsem oblečen. Oblékám se obyčejně - ani nenadchnu, ani nezklamu.
Vůbec. Problém je, že já bych se třeba rád zastavil a jen tak si prolistoval časopis, ale já to absolutně nestíhám. Nestíhám ani stávající věci. Módní trendy vůbec nesleduju… I oblek, který mám na sobě, mám už dva roky. Dřív jsem to dělával tak, že jsem si každý rok koupil nový oblek. Teď už jsem to porušil, protože jsem si ho koupil naposled před dvěma roky… Měl bych si něco koupit....
Vousy mám celkem často, ale jen když se nestíhám oholit. Tetování, to určitě ne… Nevadí mi, když to má někdo jiný, ale mně to nic neříká - že bych to musel mít já. Lidi podle toho ale nesoudím.
Já jsem svobodný a nezadaný.
To bylo naposledy před rokem a půl. A ani ne. Vždycky mám přítelkyně, které na tyto věci moc nejsou… Když byla atmosféra, něco jsem koupil, třeba kabelku, ale i oblečení. Ale stejně tak mi občas koupila něco i přítelkyně, třeba kalhoty nebo košili nebo bundu. Bylo to vzájemné a přirozené a byl to vyvážený vztah.
Kabelku.
To si nechám pro sebe (smích). Byl to dárek k narozeninám a byla to kabelka, po které moje bývalá přítelkyně několik let toužila. Byla to kabelka skutečně dražší, musím říct… Byl to nejdražší dárek, jaký jsem v životě někomu dal, a ona ho potom nosila každý druhý den, i když se to třeba nehodilo k oblečení, které měla na sobě (smích). Ta kabelka byla od velmi známé francouzské značky, která tu ještě nemá ani obchod, ale koukal jsem, že bude mít.
Oblečení?
Vždycky jsem obdivoval James Bonda, takže jsem měl dva Astony Martiny. Bylo tu auto snů, ale hodně poruchové. Mně se na Jamesi Bondovi vždy líbilo, že bojoval za spravedlnost a byl galantní k ženám. Už od dětství jsem si chtěl vyzkoušet, jak se mu jezdí, takže to byl takový splněný dětský sen. Takže jestli to považujete za fashion, tak tahle auta… Já už ale dávno jezdím škodovkou. Třeba co se týče hodinek, dávno je nenosím. Před 22 lety, když jsem vydělal svůj první milion, jsem si koupil Omegy. Japonci mi vždy říkali, že se u lidí, se kterými dělají byznys, koukají na to, jak mají čisté boty a jaké mají hodinky. Bylo mi třiadvacet, tak jsem si koupil ty Omegy, nosil jsem je tři roky a pak je dal do šuplíku a tam od té doby jsou. A telefon? Ten mám taky starý, žádný módní výstřelek.
Určitě si nechám poradit. Mám celkem dost přátel, kteří mají v centru obchody, ještě ze začátku svého podnikání. Dárek jako takový, ten základ, vymyslím vždy já. Zamyslím se, co by se té dívce nebo ženě mohlo líbit, zeptám se třeba i jejích známých, co má ráda a co ještě nemá. Často to bývá drobnost, která udělá strašnou radost.
Nemám, protože se v tom nevyznám. Vím, že jsou třeba dobří japonští návrháři, například Kenzo Takada. Takada mimochodem znamená Vysoké pole.
Myslím, že nic. Zastávám konzervativní styl politiky. Politka by měli lidi hodnotit podle jeho názorů a toho, co udělal pro lidi. Každý by se měl rozhodnout, jestli chce být showman, nebo něco dělat pro lidi. Já chodím oblékaný hodně konzervativně. Důležité je být čistý a nebýt roztrhaný, nevyvyšovat se nad lidi a aby se nemohlo říct, že ten člověk vypadá jako buran. Myslím, že také není vhodné mít na sobě růžové nebo oranžové sako. Ke klasickému politikovi, podle mě, patří tmavý oblek a bílá košile - aby se lidi soustředili na to, co říká.