Rychlá zpověď - David Gránský: Plánujeme s přítelkyní svatbu. Bude to smršť!

Davide není to tak dlouho, co jsi byl hvězdou všech televizí. Poprvé ses objevil před téměř deseti lety v X Faktoru. Co tě ale "udělalo"?

To je vždycky tak nějak na etapy. Občas jsi díky nějakému projektu vidět jen víc. Je to jako na houpačce. Ale když už vidět jsi, tak si lidé myslí, že to už je ono. Ale díky seriálům a všem představením v divadlech mě lidé začali konečně znát. Vždyť si to vem, těch seriálů bylo požehnaně za krátkou dobu. To byl Gympl, Doktoři z Počátků, Vyprávěj, Ohnivý kuře, pak jsem šel do Tváře, teď točím Modrý kód. Ale myslím, že až show Tvoje tvář má známý hlas, mě zasadila lidem do hlavy. To byl zlom, kdy mě lidé začali zastavovat na ulici, chtějí se fotit, volají na mě jménem.

Máš nějakou variantu, kdy ta práce nebude? Kdy ti přestanou volat a dávat role?

Pořád mám trošku výhodu, že i zpívám, takže je vždycky varianta divadel, muzikálů. Teď ještě i moderuju, dělám Top Star Magazín.

Chodíš na hlasové školení?

Ne, nemám žádné profesory zpěvu nebo mluvení. Té praxe je tolik. Teď zkouším nádherné představení Muže se železnou maskou na Broadwayi, to je pěvecky strašně náročné. Je to dvojrole – Ludvík XIV. a jeho uvězněný bratr Filip s tou maskou. To je momentálně to nejtěžší, co jsem zatím ve své kariéře dělal. Takže na hlasové školení už mi nezbývá čas.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Musel jsi se k téhle roli dostat přes konkurz?

Ne, volali mi, že si mě už vybrali.

Rozhodoval ses nebo jsi to vzal hned?

Nerozhodoval, tady to bylo jasné. Je to velké téma. Navíc mi volal přímo Michal David, takže bylo jasné, že to musím vzít.

Máš nějaký velký vzor v českém showbyznysu?

Netrpím nemocí velkých vzorů. Samozřejmě uznávám všechny šikovné lidi, ale není nikdo, komu bych se chtěl podobat. Obdivuji hodně lidi za to, co dělají. Z herců mám rád třeba Ondru Vetchého, Karla Rodena, Jiřího Bartošku, to ani nejde všechno vyjmenovat. To samé u zpěváků – Karel Gott je pojem! … ale u nikoho z nich nemám pocit, že bych se mu chtěl podobat.

Děláš toho strašně moc. Natáčení Modrého kódu, zkoušení na Broadwayi, moderování… máš nějaký čas pro sebe?

Teď je to ve fázi, kdy je to dost podobné tomu, co bylo před rokem. Mám narvanej diář k prasknutí. Ale je to hlavně kvůli tomu zkoušení muzikálu, kdy to je nejhorší období, protože dva tři měsíce jsi zavřený v katakombách, v černých prostorách divadla, nemáš za to nic a prostě zkoušíš představení, které se pak někdy možná bude hrát a nevíš ani jak dlouho. Ten čas na osobní život je minimální, takže ta druhá polovička a rodina se musí kousnout. Je to prostě období. Když jsem byl v Tváři, tak na to moje přítelkyně Nikola byla připravená a přežila to úplně v pohodě. I když v pohodě ne… Museli jsme si hodně vycházet vstříc. Ale ona v to dané období otevírala v Dejvicích optiku, takže měla svých starostí dost. Jakmile to všechno skončilo, tak jsme se setkali a oddychli jsme si, že jsme to zvládli a přežili.

Dáváte si pak nějakou odměnu typu, že se sbalíte jen vy dva a užijete si čas spolu?

Jezdíme na dovolené. Ne tedy každé dva měsíce, to nejde, protože jakmile dokončíš zkoušení, už se hraje. Jezdíme v zimě a v létě. V sezoně si nemůžu dovolit odjet. Navíc kromě Modrého kódu musím týden co týden točit aktuálně Top Star Magazín. Neodjedeš na déle, jak pět dnů.

Kde jste byli naposledy? Nějaká romantika…

Teď v létě jsme byli v Anglii. Nejsme teda zrovna cukrouši na romantiku, ale Niky mi koupila prohlídku ateliérů Harryho Pottera, kterého miluju, oba ho máme rádi. Odjeli jsme na čtyři dny poté, co jsme se vrátili z dovolené od moře. Byl to super zážitek.

To je neskutečně pěknej dárek.

Je, byl jsem fakt nadšenej.

Dokážeš také vymyslet takovou pecku a dát si s tím takovou práci? Koupit letenky, naplánovat výlet, překvapit ji něčím, co má ráda? Moc chlapů tohle totiž neumí, na to jsou spíš ženský…

To si také myslím, že jste na to specialistky. Vy to sledujete, co má kdo rád, pamatujete si to a pak dokážete nádherně překvapit. Teď jsem byl třeba na narozeninové oslavě Aničky Slováčkové a narychlo jsem někde vzal kytku a bonbony. Nemám kapacitu na to vymýšlet megapromyšlený dary…

Dobře, ale ty už jsi s přítelkyní osm let, to už je dlouhá doba na to mít trable při překvapování partnera…

Hele já nevím, to je otázka na recept na štěstí, ale na to nic není. My jsme prostě nejlepší partneři, nejlepší parťáci, nejlepší milenci, nejlepší kamarádi, nejlepší všechno. To je ona pro mě a já jsem to stejné pro ni a jakmile tam chybí jeden ten faktor a je to jen super chlap/ženská do postele, ale nemáte si co říct, nejste kamarádi, tak to podle mě nejde. My jsme tohle našli. Zní to naivně a všichni říkají už léta, že to nevydrží… Možná ne, ale my si to nepřipouštíme. Jsme přesvědčení, že to bude na furt, protože kdybychom tomu nevěřili, tak v tom vztahu nemusíme setrvávat.

Chodí se na tebe Niki dívat do divadla?

Jo, chodí, ale není to fanatická fanynka, aby chodila na každé představení. Na premiéru ano, vždycky má krásné šaty, moc jí to sluší. Pak mi řekne, že se jí to líbilo nebo nelíbilo a pak jde třeba za půl roku s maminkou. Podporuje mě neuvěřitelně. O tom ten vztah také je. Vzájemně se obdivujeme. Ale nesedáme si ze sebe na zadek.

To říkáš moc hezky. Máte před sebou momentálně nějaký společný projekt…?

Jasně, koupili jsme pozemek a budeme stavět dům.

Takže další krok není svatba, ale stavění společného hnízda.

Většinou se lidi vezmou, mají to dítě, které je donutí k tomu budování domova, ale my si chceme toho baráku užít ještě sami. Chceme si postavit krásný dům a být v něm chvíli sami a užít si ho. Mít ty návštěvy, zahradní párty a tak. Samozřejmě počítáme se svatbou, i tu plánujeme. Ono to pak všechno přijde ráz na ráz. To bude smršť. (smích)

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Nevím, jestli teď moje další otázka není mimo, když sis vzal hypotéku, ale chtěla jsem vědět, za co rád utrácíš ty těžce vydělané peníze. Máš třeba rád auta, hodinky, oblečení?

Před rokem jsem si kupoval nové auto. Ale víš co, já na ničem moc neujíždím. Já miluju jídlo a pak samozřejmě to oblečení. Do toho nějak investuju. Jenže nejsem nakupovací typ, strašně mě to nebaví. Představa nákupního centra s kupou lidí a neustálé zkoušení a ono ti to není a musíš se znovu oblékat, zouvat… nenávidím to. Proto jsem nadšený, že mám díky Top Star Magazínu Dušana Chrástka. Já mu kdykoliv zavolám a on mi všechno sežene. I to za mě řeší. Vždycky mi to přinese na ten Magazín. Vlastně všechny peníze, co já na Magazínu vydělám, hned dám za to, že si to oblečení vezmu.

Ty to platíš?

No jasně, to je půjčené oblečení z krámu. Dá mi to na sebe a když si to nekoupím, dá se to do čistírny a vrátí se to.

To na tobě docela vydělávají.

Docela jo. Většinou si to totiž fakt koupím všechno.

Vzhledem k tomu, že na každé natáčení máš jiné oblečení, tak to by mě zajímalo, jak vypadají tvoje skříně.

Dost nahuštěně. Už i Niky mi řekla, že jestli si ještě něco koupím, tak mi vyhází polovinu skříně. Ví, že to nesnáším, když mi vyhazuje věci. Ale já si toho teda většinou nevšimnu. Ale když mi to řekne, tak se rozčiluju už z principu, co kdybych si to ještě někdy chtěl vzít. Přitom má pravdu. Mám toho moc.

Ještě mě zajímá, jak o sebe a tu pěknou tvářičku pečuješ.

Nijak. A pěknou tvářičku? Z těch všech líčidel ji mám hroznou. Vlastně ani nevím, jak bych o sebe měl pečovat. Mám doma jedno antibakteriální mýdlo, tím se vždycky celej vydrhnu a nic dalšího na sebe nedám.

Co posilování?

Ne. Nic. Nula. Zero.

Jak ne? Musíš něco přece dělat, abys vypadal takhle.

Já právě nevypadám, jsem strašně hubenej. Nemám nic. A to bych strašně chtěl chodit do posilovny, abych měl vyrýsovaný prsa, byl namakanej. Ale to prostě nestíhám. Jsem rád, že jsme se my dva dneska vůbec sešli. Nedokážu si představit, že bych měl ještě jet do posilovny.

Co si myslíš o plastických operacích?

Nic hroznýho. Ale u chlapů si myslím, že to je hloupost. Pokud se necítí nějak společností utlačovaní. Ale i třeba z velkého nosu, nebo čehokoliv se prostě dá udělat přednost. U ženských mi to přijde normální. Furt se chtějí líbit. Chápu, že si třeba nechají udělat prsa po dětech.

Ještě mi pověz, jaký máš kariérní cíl. Přijde mi, že tobě se všechno děje tak nějak samo, ale co by sis chtěl ještě splnit?

Míval jsem sen, že si chci zahrát v pohádce. A nakonec jsem točil s Troškou pohádku Čertoviny, která půjde na podzim, v zimě do kin. Celý březen jsem točil ve Špindlu komedii, co taky půjde v prosinci do kin. Jmenuje se Špindl.  Takže je pravda, že ty věci ke mně přichází samy. Teď se mi třeba poštěstila nabídka. Ještě to nikde nezaznělo, mám z toho i strach – budu moderovat přímý přenos Kapky Naděje. To je pro mě ohromná výzva. Těším se. Vždycky je to tak, že mám sen a ono se mi to splní. Jsem za to hrozně rád. A mám ještě jeden, rád bych si zahrál ve "drama filmu". Třeba i s tím už zmiňovaným Ondrou Vetchým.

Co vůbec ty a charita? Přispíváš?

Nejsem typ, že bych posílal nadacím peníze, ale díky téhle profesi pomáhám často. Už jen, že přijdu na akci, zúčastňuji se dní s nemocnými dětmi, se kterými jsme celý den a promluvíš si s nimi. Skrz Kapku Naděje chodím na onkologická oddělení. Mám vybranou jednu svou charitu Klokánek. S dětmi jsme pořád ve styku, domlouvám jim představení a v Tváři jsem pro ně vyhrával peníze. Fotím různé kalendáře. Takže ano, dělám charitu, ale nedělám to obšírně. Vyberu si dvě, tři nadace. Když to takhle uděláme všichni, tak ta pomoc má podle mě smysl. Když přicmrdáváš po málu všude, nemá to takový efekt.

Říkal jsi, že miluješ jídlo. Vaříš?

Tak to je druhá věc, za kterou nejvíc utrácím. Víc než za oblečení, protože jím každý den. Ale já a vaření? Něco málo zvládnu, jenže Niky vaří tak fantasticky, že jí tam přece nebudu překážet. (smích) Hele na kluka v mém věku si myslím, že dobrý. Dělám nejlepší řízky s bramborama ve slupce. Taky zvládnu vývar, špagety…

Zavzpomínej mi ještě na Pevnost Boyard. Bylo něco, co tě tam šokovalo?

Tam se počítalo, že budu šokovaný od začátku až do konce. Svůj účel to splnilo. Před vstupem do pořadu vyplňuješ dotazník svých fóbií a strachů. Řekl jsem si, že tam nic nenapíšu, protože to by mi dali. Ale jediné, z čeho mám opravdu strach… jsem poseroutka a nevylezu ani na druhou šprušli na žebříku. Bojím se opravdu výšek. Takže jsem je tam napsal. No a prd a bungee jumping. To jsem dlouho rozdýchával. Pak jsem si řekl, že nebudu dělat ostudu, přece jenom to také bylo pro dobrou věc. Navíc ten kolektiv a televize, nechceš ze sebe udělat blbce… tak jsem to dal a jsem za to strašně rád. Protože nikdy jindy a jinde už to neskočím. To vím.

Pak je taková ještě směšná historka. To se stalo poměrně nedávno. V seriálech jsou jisté dekorace, které se nevyužívají. Třeba umyvadla nebo záchody. Protože jsou jenom "jako", jsou to atrapy. Nefungují. No a teď si představ, že přijdeš na natáčení a bylo nazvraceno v jednom z těch umyvadel. Takže smrděl celý ateliér, štáb musel jít ven, muselo se luftovat. Zastavilo se natáčení asi na hodinu. To prostě nešlo. Stalo se to samé i při natáčení Gymplu - to zas bylo v záchodě. Myslíme si, že je to komparz, protože ti nemusí vědět, že jsou to atrapy. Z herců ani ze štábu by to snad nikoho nenapadlo.

Na závěr jsi mě pobavil a zkazil chuť k jídlu (smích). Děkuju za rozhovor a přeju hodně štěstí.