Rychlá zpověď - Olga Menzelová: Třetí dítě nevylučuji

Olinko, skončilo léto, co to pro tebe znamená?

Byli jsme dva měsíce ve Španělsku a musím říct, že po návratu je to síla. Když se vrátíš z prázdnin, tak je to vždycky šok, než se člověk přenastaví. Škola, školka, pravidelný režim.... těžko se na to zase zvyká.

Chápu, že jsou školní povinnosti, ale co ty, co tvá práce?

Pracuji pořád bez ohledu na to, kde jsem. Ovšem se skvělým zázemím mých kolegů. Velká část mé práce spočívá v produkci výstav v otevřeném prostoru. Využívám k tomu speciální výstavní systém, který lze instalovat venku a lze jej v noci nasvítit. Právě teď připravujeme výstavu o historii, současnosti a budoucnosti Václavského náměstí a zároveň už připravujeme další. Bude se týkat výročí 100 let republiky. A navíc Jirka bude mít osmdesátiny a také to bude padesát let od doby, kdy dostal Oscara. Budeme mu s kolegy chystat různá překvapení a oslavy. Říká, že o to nestojí, ale já vím, že mu to udělá radost. Takže myslím, že se ani tenhle ani příští rok se nezastavím.

Osmdesátiny... ty brďo. Máš alespoň nějakou představu, co by si přál?

Myslím, že nemá nějaké konkrétní přání. Je moc šťastný za ty naše holky. Říká, že se mu o takovém životě ani nesnilo. Představoval si, že bude žít sám bez starostí o rodinu a teď vidí, jaký byl sobec. I já vím, že žije šťastný život. Teď jsme se třeba děsně nasmáli s naším kamarádem producentem. Vyprávěla jsem mu, jak jsem vezla Jirku ve Španělsku na letiště. Přijeli jsme dvacet minut před odletem a nějakým zázrakem se podařilo zařídit, že nám otevřeli pro něj speciální gate, což se nemůže stát nikde jinde než ve Španělsku. Přiběhl kluk s vozíčkem, odvezl ho rychle k letadlu - Jirka má přetrženou achilovku, takže má už devátý týden sádru. No a ten náš kamarád Ruda se smál a říká: Víš, co ti řeknu? Tys mu prodloužila život tak o deset let, protože musí být stále ve střehu. (smích)

Můj muž se s námi dost zasměje.

Je přece jen o 40 let starší, stíhá tvůj životní rytmus?

Nevím, co znamená stíhá....Když jsme se poznali, tak to samozřejmě bylo jiné než teď. Nikdo nemládneme, ale tím, že Jirka neměl nikdy rodinu a děti, tak v podstatě je velmi zachovalej (smích). Myslím si, že je ve skvělé kondici, ale kdo ho motivuje, jsou především naše holky.

Počkej, někde jsem ale četla, že jsi ho nutila cvičit...?

Ano. Ale on sám pochopil, že ty kosti drží pohromadě svaly a když je nemáš... všechno souvisí se vším. Když se člověk cítí špatně fyzicky, tak se nemůže cítit dobře psychicky. A naopak. Jsou to spojené nádoby. Jirka to pochopil a překonal svou vrozenou lenost.

Musí to pro tebe být vyšší dívčí, obstarat dvě děti, manžela a ještě svou práci...

No, nenudím se (smích). Ani půl vteřiny.

Napadlo tě někdy byť jen ve snu, že tvůj život bude takhle vypadat?

To, že jsme se potkali, nebyla náhoda, na ty nevěřím. Všechno, co se děje, má nějaký důvod. To víš, že jsem si nepředstavovala, že projdu takovými turbulencemi... Ale důležité je to přežít. A ne nadarmo se říká, co tě nezabije, to tě posílí. (smích)

Myslím si, že člověk má vždycky možnost volby. Ti, co ji nemají, jsou nešťastní. Když si můžeš vybrat, rozhodneš se pro jednu z těch cest, která je nejlepší v tu danou chvíli. Já jsem to všechno přijala tak, jak to je. Teď se v tom snažím plavat, ale vlastně se mi v životě všechno, co jsem chtěla, splnilo a plní. A to je úžasný. Vím, že teď to bude znít absurdně, ale ono si stačí fakt jenom přát a vědět, co chceš a co ne.  

Byty Janáčkovo nábřeží 207m, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Když jsem léta v rámci práce sledovala ten váš trojúhelník, tak jsem si kolikrát říkala, že tohle chtělo odvahu.

No to jo. Ale víš co, ono se neděje nic špatného nebo snad nemorálního. Je to sice nestandardní, ale už jen to, že jsem se dala dohromady s člověkem, co je o čtyřicet let starší, je nestandardní, a to, co na to navazovalo... Nespadáme do nějakých šablon, ale mě to nezajímá. Žijeme si svůj život. Holky jsou šťastné, mají táty, kteří se o ně starají, milují je, nežijí v žádné tenzi. Já nemám dva partnery, mám manžela Jirku a Jarda je táta Aničky, ale stará se i o Evíka a stejně tak Jirka miluje Aničku. Ostatní nám to můžou akorát závidět, že to tak je.

Přemýšlela jsi někdy ještě o jednom dítěti?

Co já vím, co bude.... Evička je taková malá maminka, obě holky mají mimina moc rády. To vůbec není vyloučené...Trošku si z toho dělám legraci. Splnilo se mi všechno, co jsem chtěla. Měla jsem ovšem výhodu. Strašně brzo jsem věděla, co chci a co nechci. Je hodně lidí, co se plácají životem a neví. Když ale víš, co od života chceš, tak ti to v té cestě životem dost pomůže. Samozřejmě se pak může stát, že jdeš proti davu, když na to ovšem máš odvahu. Stejně je ale pak každý člověk sám za sebe. Kdo ti pomůže, když jsi v průšvihu... Těch lidí je strašně málo a nakonec se ukáže, kdo je ten, co při tobě stojí. A stejně si nejvíc pak musíš pomoct nejvíc ty sama. Alespoň já to takhle vnímám. Nejvíce se spoléhám sama na sebe a vyplácí se to.  

To máš pravdu. Zajímá mě ohledně dětí ještě jedna věc. Obě tvé dcery mají dvě jména. Proč? Co ty a náboženství?

Ano, jsem silně věřící. Jsem přesvědčená, že je tu něco, co je nehmatatelné a co nás vede životem. A ta dvě jména s tím souvisí. Evička je pokřtěná, Anička není, ale ráda by byla.  Evičku jsme pokřtili ve Španělsku, za kmotru jí šla naše kamarádka Francisca. Evičky jméno je přesmyčka. Nejmenuje se Marie, ale Maria. Když jména přehodíš Eva Maria - když si zahraješ s písmeny, tak je to Ave Maria, nám se to líbilo a má to i hlubší smysl, ale těžko se to popisuje a nemuselo by to být pochopené.

Ještě se musím zeptat - vnímám to, že nemáš moc času, pomáhá ti někdo?

Nezvládla bych to sama. To by nebylo možné. Nikdy jsem nebyla na mateřské, to neříkám proto, že bych na to byla nějak hrdá, ale u Aničky jsem chodila ještě do školy, dva roky denního studia, a u Evičky - mám fungující firmu a nebylo možné ji položit ze dne na den a navíc moje práce mě baví. Jenže když chceš pracovat a nešidit rodinu, tak to nejde bez pomoci. Já to aspoň neumím. Máme, rodinnou kamarádku, přítelkyni, která s námi i lítá do světa. Když má třeba Jirka nějaký festival a chce, abychom ho doprovázely, tak naše Luda letí s námi, protože bych se od nich nemohla hnout, nemohla bych ho nikam doprovodit. Ona je klíčový člověk, který mi moc pomáhá. Jirka s Aničkou třeba čte a hodně jí vypráví.  Pak pomáhá Aničky táta Jarda. Toho si také nesmírně vážím. Je skvělý táta. Což nemusí být samozřejmé. Stačí se rozhlédnout kolem.... Ale miluje i Evičku. Neexistuje, že by jednu vzal do zoo a druhou ne, protože není jeho. Ty holky se milují, úplně neuvěřitelně se mají rády, přestože je mezi nimi šest let, a Jarda je od sebe netrhá. Evičku má rád, jako by byla jeho. To samé Jirka, miluje Aničku. No... mám prostě štěstí.

Ale obrovský. Začínám ti závidět.

Tohle každý neumí. Povznést zájmy dětí nad zájmy svoje. Ale samozřejmě to chvilku trvalo.  

To je pravda. Pojďme ještě na jiné téma. Přilétla jsi z domova na skok mi dát rozhovor, v podstatě jsi odskočila od plotny a vypadáš božsky! Málem jsem pukla vzteky! Tohle je tvůj domácí úbor nebo jak to, že vypadáš takhle fantasticky?!

(smích)

...ono to jde zevnitř a také to jsou silné geny. Vím, že jsou to řeči, které nikdo nechce slyšet.  Bude mi čtyřicet, což je také znát, ale nemám moc čas se tím zabývat. Nicméně používám takové drobné triky, které ráda prozradím. Myslím si, že když to bude vědět víc žen, tak to bude fajn. Nemám moc času se nějak extra líčit, proto jsem si nechala „podtetovat“ obočí. Jsem z toho úplně nadšená! Obočí rámuje celý obličej a když je stále upravené, a to dokonce i když člověk vyleze z vody, tak je to úleva. Tetování vydrží pět až sedm let a Janička Hrůšová je kouzelnice! A pak jsem si nechala udělat tenké horní linky, takže se ráno probudím, tak rovnou nějak vypadám. A to je úžasné! Půlka hotovo. A řasy...  nemám umělé, ale mám na nich něco jako trvalou, což vydrží šest týdnů. Odpadnou vám tak kleštičky a když si vzpomenu, přetáhnu je řasenkou, dám si nějaký BB krém na obličej a letím. Čím jsem starší, tím méně se líčím a tu práci si snažím usnadňovat, že používám takové fintičky, které vydrží.

Ale víš co, mojí mamince je přes šedesát, a pořád vypadá krásně, je pozitivní, veselá a milá. Proto si myslím, že to, co člověka dělá krásného, je ten přístup k životu. Každý má nějakou energii, není to o tom, jak člověk vypadá, ale co vyzařuje.

A jsem spokojená, v tom svém chaosu, blázinci...

Byt Vinohrady na prodej 39m, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Jasně, energie, spokojenost... ale tyhle šaty jsou prostě nádherné. Jak to máš s nákupy?

Na nákupy oblečení vůbec nemám čas. Nakupuju na internetu, maximálně, když jsme v tak zahraničí tak mám trošku času. Ale jinak všechno na internetu.

Proč nenosíš snubák?

Ale taky ho nosím, ale jsem ekzematik. Mám pořád suché ruce a musím si je mazat. A prstýnky proto nejsou kvůli téhle indispozici moc praktické.

Jak s ekzémem bojuješ?

Naučila jsem se s tím za ta léta zacházet. Hodně záleží na stravě, používám zásadité koupele Meine Base, doplněk stravy Wurzelkraft, hodně mi také pomáhá Duanwood Red Reishi... Je to celá řada věcí, které je potřeba vyváženě kombinovat.

Ještě ale takový dotaz, zase se vrátím k tvému věku. Manžel sice bude mít osmdesátiny, ale ty... ty budeš mít také kulaté narozeniny...

Měla jsem takový krásný nápad. Byli jsme s Jirkou a holkama v prosinci v Indii a mně se tam tak moc líbilo. Kerala mě uhranula. Lidi fantastický, jídlo skvělý, moře nádherný... tak se mi tam líbilo, že jsem si říkala, že bych ráda odvezla všechny svoje kamarády tam. A tam bych s nimi ty narozeniny oslavila...

... no já vím, nekul na mě ty oči, vím, že je to šílený. Má to několik háčků. Nemám letadlo (smích) a je tam prohibice, tak nevím, jak by to ti moji kamarádi přežili, takže z toho slevuji. Asi to budu muset vymyslet jinak (smích).

Nemáš nějaké přání, co bys chtěla?

Myslíš jako dárek? Ty jo, nevím, nic. Já jsem tak spokojená...

Začínám tě skutečně nenávidět! (smích)

Mám ráda hezké oblečení, boty, kabelky, ale to si koupím sama, nejlíp si to sama vyberu. Je to trapný, ale fakt nevím, co bych chtěla. Miluju cestování. Dárky mi dělají radost, ale hlavně je ráda dávám. Když někomu můžu udělat radost já, tak to udělá radost mně.

Vzhledem k tomu, že ráda obdarováváš, tak věřím, že máš blízko k charitě.

Ano. Pomáhám v mnoha směrech a vždy se snažím, aby ta pomoc byla cílená a abych věděla, kam přesně je pomoc směrována.

Nezneužívají toho lidé?

Myslím, že my nejsme tak exponovaní, aby nám lidé konkrétně psali. Občas se to děje na ulici, neadresně a to se přiznám, že jen těžko umím odmítnout.

Když jste třeba s rodinou venku, vídáte se se slavnými lidmi, užijete si třeba společnou večeři venku? Nechtějí se s vámi lidé fotit, povídat si.

Někdy ano. Když jsme bez Jirky, tak méně. S dětmi jezdím tramvají, takže občas nás někdo zastaví. Ale vždycky jsou to milé reakce. Ale co mě hodně příjemně překvapilo, a stalo se to mnohokrát, že v zahraničí, Jirku zastavují na ulici. I v Indii! Indové jsou velcí filmoví fanoušci. Jirku zastavovali na ulici a chtěli si povídat o jeho filmech. Je úžasné, že Jirka svými filmy ovlivnil tolik lidí po celém světě, a ne nadarmo byly Ostře sledované vlaky, které Akademie zařadila mezi 100 nejlepších filmů světa. Podařilo se mu v životě něco výjimečného.

Jsi jeho kritik?

No jasně. Jirka mě vždycky přirovnává k paní Hrabalové, což mě jen těší, protože paní Hrabalová prý říkávala: Nevím, co na tom Bogdanovi lidi vidí, pro mě je spisovatel ten, co napsal Káju Maříka! (smích) To srovnání není nadarmo. Ještě jsem nedočetla jeho paměti. Mají přes 400 stran a já jsem je hned po vydání dočetla jen do strany 68 a dost. Obrázky jsem viděla všechny, ty jsou perfektní. (smích) On si z toho dělá legraci a říká, že když Hřebejk tu bibli přečetl za noc, tak jsem jí já, jako milující choť, mohla dočíst během let!  A směje se. Myslím, že si Jirka na mně váží právě toho, že ho odmítám okázale obdivovat.

Máme oblíbený citát. Ivan Passer má v Intimním osvětlení takovou větu, kde je dialog mezi dvěma herci a ten jeden říká: Ona Maruš není žádná intelektuálka, ale ochutnej... (smích)

Jirky si vážím, a to z mnoha důvodů. Je úžasný člověk, ale nejsem ta, co by mu poklonkovala nebo ho oprašovala a říkala mu, jak je geniální. Ale to je dobře, to má všude jinde.

Olinko, já ti moc děkuji za rozhovor, přeji hlavně hodně štěstí.