Syrové prostředí ženského vězení v nové knize Cela č. 33
Knihu Cela č. 33 doporučujeme z prostého důvodu: na pozadí skutečného příběhu nám ukazuje, že ze všeho nejdůležitější v životě každého je svoboda a přátelství, a že bychom měli na plno užívat každý okamžik svého života.
Cela č. 33 popisuje vězeňské prostředí, do kterého se hlavní hrdinka Hana dostala na několik dlouhých měsíců kvůli neplacení alimentů. Jedná se o skutečný příběh, který čerpá z dopisů, které Hana ve skutečném životě posílala z vězení autorce. Součástí knihy, kromě ohlížení se zpět, jsou také kopie těchto dopisů.
Hana reflektuje svůj život před tím, než se dostala do vězení. Čtenáři se dozví, jak přišla o své děti, a co jí pobyt v cele dal a především ukázal.
„V knize Hana popisuje, co je to svoboda a jak jednoduché je přehlížet běžné denní věci. Teprve v momentě, kdy je ztratíte, pocítíte jejich důležitost.“
Olga Malá je pseudonym, které pro své psaní použila autorka, která se svým pravým jménem jmenuje Lenka Kostelecká.
„Olga je křestní jméno mojí babičky a a Malá se jmenovala moje maminka za svobodna. Toto jméno jsem si vybrala z důvodu hodnoty, kterou pro mě představuje,“ vysvětluje autorka výjimečné knihy Cela č. 33.
Lenka Kostelecká je vystudovaná politoložka, která se k psaní dostala díky silnému příběhu své kamarádky. Pokud vás styl psaní této nové autorky na českém knižním poli ve své prvotině Cela č. 33 zaujme, máme pro vás dobrou zprávu. Olga Malá chce ve své literární tvorbě pokračovat a chystá další díl, ve kterém odhalí životní příběh Hany po jejím propuštění z vězení.
Ukázky z knihy Cela č.33:
„Jdeme po schodech nahoru a potom dlouhou tmavou chodbou, připadám si jako ve filmu, kde jsou ta otevírací okénka na jídlo. Nechci si připustit, že je to realita, která se mě bytostně týká. Dozorce zpomaluje a vytahuje klíče, přemýšlím, kde asi zůstaneme stát, kdo za těmi dveřmi bude?“
„Paní Hano, toto je vaše cela a naznačí mi, abych vstoupila. Stále mám pohled upřený k zemi. Mám strach. Po tvářích se mi nekontrolovaně začnou hrnout slzy. Ale už ne v takové míře, jako poprvé. Nechci jít dovnitř, i když to tam vlastně znám.“
