Klára Long Slámová se proslavila zastupováním Jiřího Kajínka a od té doby je pojí přátelství. To, že dostal milost, ji těší, největší radost jí ale dělá její rodina. Letos připravila česko – americké Vánoce. V rozhovoru pro Luxury Prague Life se ale ostrá advokátka rozpovídala také o tom, jak funguje v roli maminky a jaké to je, vydělávat víc než její partneři.
Asi by bylo divné, kdybych řekla, že ne. Samozřejmě, že ano. I když ideální by bylo obnovení řízení. Ale my jsme podávali návrh už kdysi, pak pan Kajínek podával další návrhy, takže víme, že touto cestou to neprošlo. Já jsem léta říkala, že jediné, co zbývá, jediná možnost, je prezidentská milost. A jsem ráda, že po těch letech konečně přišla.
Několikrát.
Je víc v pohodě, což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že je konečně na svobodě. Ale nezměnil se, je pořád stejný
Zvládá. On byl ve spojení s okolním světem celou dobu. Ať už pomocí technologií, které byly povolené v rámci výkonu trestu, tak prostřednictvím návštěv, dopisů, tisku, televize.
To byly desítky návštěv. A nebylo to tam vůbec příjemné. Už jenom ty šílené kontroly. Potřebovali jsme něco probírat, v zádech jsme měli kameru, ve dveřích pořád někdo hlídkoval, takže jsem se kolikrát bála řešit věci, které by skutečně měly zůstat jenom mezi čtyřma očima, protože se to týkalo přípravy procesu a jeho průběhu. Přestože každý obviněný nebo odsouzený má právo na to, aby hovořil se svým advokátem bez přítomnosti třetí osoby, tak tam jsem nikdy nemohla vědět, jestli někdo neposlouchá. Některé věci jsme navíc potřebovali probírat dlouho a já jsem si tam nemohla ani nic vzít, třeba ani pití.
K tomu se asi nemůžu objektivně vyjadřovat, protože jsem zatížená tím, že to byl můj dlouholetý klient a máme opravdu přátelský vztah. Ale mně to rozhodně nevadí. On už jenom ten jeho boj za svobodu, co si ten člověk musel prožít. Proč by teď nemohl sklízet ovoce za to příkoří.
Já už jsem asi před deseti lety dělala něco podobného. Mně tohle prostředí není cizí a hlavně je to forma nějaké zábavy.
Mě to baví.
Ne. Já předpokládám, že většina lidí má rozum a pokud je někdo skutečně schopen napsat takový dopis, tak už mu nepomůže asi nic. Ten pořad je zábavný formát.
Ne, to na to nemá absolutně žádný vliv. V tom pořadu jsem trochu hrála.
Ne. Já mám ráda třeba Hru o trůny a v anglickém znění.
Nevím, protože jsem nezažila nikdy nic jiného, než to, že mě lidí znají. Takže já nemám srovnání. Ale je pravda, že si nemusím dělat reklamu, protože lidé volají sami. I když to, podle mého názoru, není na základě toho, že by mě někde viděli, ale na základě mojí předchozí práce. Většina lidí se ozývá s tím, že mají kontakt od lidí, které už jsem zastupovala. Nebo se mi klienti vracejí.
Je to momentálně hodně těžké, protože čas nemůžu nijak natáhnout. A poptávka převyšuje moji časovou nabídku.
Některé případy, které jsou hodně mimo Prahu, už spíš neberu, protože to vám zabere celý den, když někam jedete. Ale jinak beru případy, které mě něčím zaujmou, musí být něčím zajímavé. Nemůže to být něco, co dělám nerada.
Ráda dělám trestní právo, smlouvy a také opatrovnické věci a rozvody. A těch je hodně. Prakticky každý den někdo volá kvůli rozvodu.
Většina absolutně odmítá jakoukoliv formu dohody, i když ta dohoda je pro ně kolikrát příznivá a je to lepší a i levnější, než aby se soudili s nejistým výsledkem. Ale ti lidi bývají tak zaseklí a za žádnou cenu se s tím druhým po dobrém dohodnout nechtějí. Přitom to může být mnohem lepší.
Ne. Já nerozhoduju, to rozhoduje soudce.
Jasně. To je pořád něco. Některé opatrovnické věci i trestní záležitosti nebo zastupování poškozených.
Nevezmu někoho, u koho je jasné, že třeba utýral zvíře. A také hodně závažné trestné činy proti malým dětem.
Hmmm... Nosím ji všude.
Já už se snažím pracovat míň, pokud to jde. Ale ono pořád máte nějaké lhůty, které se musí dodržovat, máte objednané lidi, na schůzky musíte přijít, na soudy taky. Ale v rámci možností se snažím, abych už nedělala full time. I když někdy je to nevyhnutelné.
Já myslím, že už jsem i doma takhle... (smích)
To byla láska na první pohled. Narazili jsme tam na sebe. Skoro úplně jsme narazili. Na molu.
Nemohla jsem si ho odvézt hned, protože jsme nejdřív museli vyřídit formality. Takže já jsem tehdy odjela sama, ale věděli jsme, že chceme být spolu. Tady se začalo řešit papírování, to bylo strašné. A pak jsem si pro něj znovu jela.
My jsme se vůbec o jiné variantě nebavili. To vyplynulo úplně automaticky všechno.
Byl manažer potápěčského centra a tady dělá kola. Servis a sestavuje nová kola.
Asi nejtěžší je ta jazyková bariéra. On dělá hodně s cizinci nebo s lidmi, kteří umějí anglicky, tak nemá moc potřebu na tom zapracovat, aby se naučil lépe česky. Ale je tady moc spokojený.
My děláme oba dva něco a máme i pomocnici.
S ohledem na to, co dělám a jak dlouho to dělám, je prakticky nemožné, abych měla někoho, kdo by vydělával obdobně, nebo dokonce víc, takže je to jasné.
Ne. Vždycky jsem měla chlapy, kteří byli zdravě sebevědomí. Naopak byli rádi, že nemají žádnou domácí puťku, že se dokážu postarat třeba i o to, aby byla zařízena výměna zimních pneumatik.
Děláme obojí. Hlavně kvůli malý, protože už to začíná vnímat. Takže Štědrý večer český a potom ráno ještě nějaké překvapení.
Ne. Jenom pro malou. Něco kupuji a něco objednávám přes internet.
Mně se líbí Den díkuvzdání, ale problém je v tom, že nemám čas něco zařizovat. A vždycky si říkám, že příští rok...
Obojí. Já na ní hovořim česky, manžel anglicky.
Ne. Ale snažím se to pomalu dovést do toho stadia, že třeba v práci budu jenom dva, tři dny v týdnu. Dřív jsme přemýšleli i o variantě přesunout se pryč, ale to je těžké. To bych se musela úplně všeho zbavit a já bych zase nechtěla odjet natrvalo z téhle země, já to tady miluju, je to můj domov. A když někam jedu, to já ráda, tak se hrozně ráda vracím. Jsem někde tři dny a už se těším, jak pojedu zpátky.
Určité obavy jsou, ale myslím, že si nemáme vůbec na co stěžovat. Vždycky může být hůř. A tady určité ochranné mechanismy jsou. Dokud budeme v určitých organizacích, tak to jsou takové pojistky.
Lidi jsou zhýčkaní, líní a hloupí. Slyší na to, co jim kdo naslibuje. A když budete někomu stokrát opakovat, jak je to tady strašné, tak blbec tomu vždycky uvěří.
Když je venku hezky, teplo a já můžu jít s holčičkou někam na hřiště. Já nesnáším zimu. Už teď se těším, až bude jaro, až se začne zase grilovat a budeme moct být na zahradě. To mě baví. Já mám ráda ten vesnický život u nás, lidi se tam scházejí při různých příležitostech. To mi dělá radost. A jsem šťastná, že jsem si ten život udělala takový jaký je. Nedovedu si představit, že by to bylo jinak. Jsem fakt strašně spokojená. Nechtěla bych měnit. I ta práce mě baví, nedělám to jenom pro peníze.