Někteří umělci svou představivost modelují podle toho, co kolem sebe vidí. Vše je jím inspirací. U A. Wiehla tomu nebylo jinak. Obdivoval neoklasické pojetí italské renesance, tzv. paladiánský styl. Očarovala ho taktéž česká renesance města Plzeň. V duchu vlasteneckého vzepětí konce 19. století kombinoval prvky, jako jsou bohatě členěné štíty, sgrafito, jenž je speciální technologie, při níž se vytvářejí různé obrazce seškrabáváním světlé omítky z tmavších podkladů. Při výzdobě domů povolával často přední umělce tzv. generace Národního divadla - Alše, Ženíška, Myslbeka, Suchardu nebo Schnircha. Výše zmíněné inspirační body přenesl i do svého architektonického vnímání. A co vzniklo? Luxusní a přenádherné stavby, jež svou krásu neztrácejí ani po letech.
Práce Antonína Wiehla vychází ze základních potřeb společnosti, která byla v 70. – 80. letech 19. století spojována s všeobecným blahobytem, průmyslovými a technickými vymoženostmi.
Soustředil se na stavby veřejné, většinou nájemní domy a stavby všeobecně prospěšné – Staroměstská vodárna, arkády Vyšehradského hřbitova, hrobky významných osobností na Slavíně.
Antonín Wiehl společně s českým malířem Mikolášem Alšem, jenž se podílel na vizuálním návrhu figurální i ornamentální sgrafitou, jsou jména stojící za luxusním rezidenčním palácem Jilská II. Budova byla navržena v roce 1889. Rezidenční komplex Jilská II se nachází na rohu ulic Jilské a Skořepky na Starém Městě. Toto místo v sobě snoubí optimální míru tradice a modernosti. Lokalita Jilská II nabízí vybavení podle nejvyšších standardů komfortního bydlení a zároveň nepopírá bohatou inspiraci historie.
Další jeho pražská architektonická ztvárnění můžeme vidět například na Rottově domě, Muzeu Bedřicha Smetany a také na domě pojmenovaném po tomto umělci (Wiehlův dům). V neposlední řadě se zasadil o rekonstrukci Novoměstské radnice na Staroměstském náměstí.
Kromě samostatných realizací přispěl svou invencí k rekonstrukci významných historických památek. V jeho tvořivém rejstříku nalezneme i drobné realizace mříží, luceren a ozdobných prvků budov a ulic.
Po celý svůj život zůstal věrný svému uměleckému duchu a navzdory svému handicapu, který mu znepříjemňoval konec života, zůstal činným kreativcem. Věnoval se muzeologii, archeologii, sběratelství i starožitností. Jeho snaha o zachování památek je cenným odkazem dalším generacím.
Antonín Wiehl byl obdivovaným umělcem již za svého života. Nyní je uznávanou osobností v oblasti architektury, mecenášem a umělcem čistého štítu.