Neteř slavného hokejisty Jaromíra Jágra dala před časem Luxury Prague Life rozhovor. Jenže za těch pár měsíců se hodně věcí změnilo, a tak jsme ji vyzpovídali znovu. Mladá kráska zrovna slaví jeden zlomový okamžik ve svém životě. Rozjíždí vlastní značku luxusního nábytku. V blízké budoucnosti nás ale překvapí dalšími projekty. Nejen o nich se dočtete v následujícím rozhovoru.
To ale neznamená, že bistro pořád nechci. (smích) Tehdy tohle všechno bylo v úplným prvopočátku. Takže jsi vlastně byla u zrodu, ale nevěděla jsi o tom. S partnerem jsme se ale rozhodli, že zkusíme společný projekt, a to je tohle. Mě to totiž nesmírně baví, sjíždím nejrůznější časopisy, sleduju designéry, Instagramy všeho možného. Až se tohle rozjede, a my pevně věříme, že se to rozjede, tak se pustíme do dalšího projektu, a to bude bistro. Ne ledajaké, sami si ho vybavíme vlastním nábytkem, a to bude vlastně takový showroom, kde prostě bude krom nábytku i dobrá káva a něco na zub. Ale to je hudba budoucnosti, to se stane nejdřív tak za tři roky. Ale určitě to bude v centru. Mám i představu, co by se tam mělo vařit – jsem snídaňový člověk a miluju nejrůznější druhy snídaní. Nejspíš se inspiruju v cizině, kde je hodně super restaurací. Teď třeba frčí ty avokádové chleby.
Ano, stali jsme se hlavně obchodními partnery a společně vlastně rozjíždíme byznys. On to vyrábí a já to navrhuju. Jednoduchá rovnice.
Wdesign, na Instagramu máme wdesign.store. Na webu zatím pracujeme, snad bude do konce května. Všechno není hned. Tady nejsme jen my, ale i ostatní designéři, ale tohle je zatím hlavní místo, kde si mohou lidé naše věci prohlédnout. Budeme to tu i obměňovat.
Jasně. Chceme, aby to bylo dostupné. Ne levné jako Ikea, ale dostupné. Aby si to mohli dovolit lidi jako jsem já nebo ty. Každý má právo na hezkou věc. Chceme naši značku taky založit na tom, že nábytek bude na míru a zákazník má vlastně možnost si ho i sám navrhnout. Může nám poslat třeba fotku, my jim dáme návrh, jak bychom to udělali my, jak bychom to předělali, oni se k tomu vyjádří a společnými silami, kdy oni si řeknou rozměry, barvu, cokoliv, to bude pak dělané skutečně pro ně na míru.
Ne, už ne. Byla jsem tam půl roku. Tam jsem fotila hlavně. Ale jakmile jsem skončila v Ambiente, tak jsem nastoupila jinam na full time. Dělám vlastně do teď marketingovou manažerku pro digitální agenturu. Ale tam asi taky budu končit, protože se chci naplno věnovat tomuhle.
Ne, to určitě ne. Pořád dělám Instagram, to mě částečně živí, takže na to se nevykašlu. Mám pořád hodně dobrých spoluprací s nejrůznějšíma značkama, jako beauty a fashion, takže tomu se chci věnovat pořád.
Asi trošku pořád ano. Ale nedoprovází mě to zas nějak markantně, za což jsem ráda. Nechtěla bych být celebrita, jako je třeba můj strejda. Zbláznila bych se, kdybych za sebou pořád měla na každém kroku papparazzi, lidi, co by řešili každý můj krok nebo rozhodnutí.
Občas ano, ale není to moc časté nebo nijak k pozastavení. Mě znají lidi spíše z toho fashion světa. Nikdo se se mnou ale nechce fotit nebo podpis jako od mého slavného strýce. To fakt ne.
No, rodina…Oni mi moc nevěří. Vlastně mi nikdy moc nevěří v tom, do čeho se pustím.
Jsou jinak orientovaní. Cokoliv, co vymyslím – a já jsem taková, že mám těch nápadů fakt hodně, je přesně, jak jsi říkala – každý den bych dělala něco jiného, takže oni si kvůli tomu myslí, že to prostě nebude fungovat tak, jak já si představuju. Proto je to pro mě o to větší výzva. Musím to dát a dotáhnout do konce, abych jim vytřela zrak. (smích)
No jasně… ale jsem ráda, člověk by si to měl vyzkoušet sám, našetřit si na rozjezd. Pak si toho o to víc vážíš. Musím ale přiznat, že mamka mi trošku přispěla v prvopočátku. Ale jinak já to nemám tak, že bych chodila za rodinou, že něco chci, aby mi to koupili. To vůbec.
Musím říct, že zrovna strejda je z rodiny jediný, kdo mě fakt podporuje. Když jsem mu to říkala, tak byl nadšený, řekl mi, abych do toho rozhodně šla. Zatím si nic nekoupil, i když se mu to moc líbí. Viděl úplně první kousky. To byly kousky pokusů a omylů, zkoušeli jsme si to. Chtěla jsem ho na tuhle otevíračku pozvat, ale on moc tyhle společenské akce nemusí, řekl mi, že nepůjde. Tak doufám, že až ho uvidím, že si něco vybere.
Nee. Tomu to udělám jenom za náklady, samozřejmě. Nebo mu to můžu dát jako dárek k něčemu.
No… za chvíli mi letí letadlo, letím do Budapešti na fashion week. Na pár dní. Tak se na mě nezlob, že jsem si na tebe tentokráte neudělala tolik času.
Právě že těžko, fakt nemám teď na nic čas, jako na nic. Den má prostě málo hodin. Bohužel jsem na tom fakt tak, že nemám čas ani na kafe s kamarády … Tím zaměstnáním na full time už mi fakt nezbývá čas na soukromý život. Ale až tam skončím, tak se to zlepší, to už budu v pohodě.
Ne, vůbec. Cesty, které uskutečním, jsou vždycky spontánní. I ta Budapešť, pozvali mě minulý týden, tak jsem si to zařídila a jedu. Nerada plánuju dopředu. Žiju okamžikem.
Mám pořád nová tetování. Mám to ráda. Některé, které mám, jsou hodně spontánní, asi tak jako vlastně všechno, co dělám, je spontánní. Většina se ale k něčemu pojí a mají mezi sebou souvislost. Nechávám se tetovat, když se mi v životě něco zásadního přihodí. Nějaký ten životní moment, který si chci zapamatovat. Ten pak prostřednictvím znaku, obrázku skončí na mně.
Třeba jedno z nejzásadnějších tetování jsou tyhle dvě tečky (na ruce). Měla jsem kočku. Když umírala, tak mě kousla, a já si nechala vytetovat ty její zoubky. Tady jsem to měla od ní prokousnuté. Takovéhle věci. Je to minimalistické stejně jako můj nábytek. Mám také kérku společnou s bývalým přítelem, co jsme si nechali společně udělat.
Rozhodně ne, ani na minutu. Nelituju ničeho. Nenechala bych si ale vytetovat jméno, to by bylo blbý. Navíc já mám se všemi bývalými docela dobré vztahy.
Máš pravdu. Nad tímhle vůbec nepřemýšlím. Nemám ani mateřské pudy, děti se mnou nic nedělají. Nevím, co s nimi dělat. Několik mých kamarádů má dítě. Nikdy nevím, jak se k nim chovat. Nehrotím to, že je mi 28 let a měla bych mít nejpozději do dvou let rodinu. Jsem spíš na zvířátka. (smích)
Soustředím se na sebe, rozjíždím projekty, plním si sny. Chci cestovat, když máš dítě, tak tě to přece jen krapet sváže.