Pro náš magazín Luxury Prague Life nafotila sexy fotky "v obalu", většinou má ale naše módní redaktorka jazýček ostrý, jak břitva a vše říká "bez obalu"! Kvůli rozhovoru jsme se s Ornellou sešly v jedné pražské kavárně. Když jsem dorazila na místo, seděla tam holka v džínách a mikině, s kávou v ruce. Obyčejná ženská, která má manžela a pětiletého syna. Taková normální rodinka. Do té chvíle, než si zapnete televizi.
Tak o tomto pořadu se spekulovalo už v době mýho těhotenství, nikdy to ale nakonec nedopadlo. Až jsem se potom odstěhovala z domu a najednou jsem se s rodinou vídala jen tak sporadicky. To znamená, když měl někdo narozeniny nebo když máma hlídala Quentina jednou za čtvrt roku.
Ty vztahy byly vlažnější, hlavně s mámou. Rozhodně to ideální nebylo, protože máma je pořád v té své hysterii. No a já takhle občas koukla na „Kardašianky“ a i když se tam holky občas pohádaly, bylo to více méně pozitivní. Takže když s tím televize přišla, tak jsem si řekla, že by to mohlo pomoct i nám. Že budeme víc vystaveni tomu, být spolu. Myslela jsem, že prostě ty vztahy nějak posílíme. Bohužel se stal pravý opak. Kdybych věděla, co mě čeká, tak bych tu smlouvu s televizí nepodepsala.
No, nechová. Plno lidí nám psalo, že jsou přesvědčeni o tom, že tam musel být nějakej scénář. Protože není možný, aby někdo takovej na téhle planetě existoval.
To ne. Od mýho odchodu z domu a od narození Quentina, se hrozně změnila. Řekla bych krize středního věku. V mým dětství se ona sama smála čtyřicátnicím a nechápala, když si vzaly minisukni. A teď? Teď nosí ty minisukně ona. Začala se scházet s dvacítkama a chodí do barů, do kterých jsem kdysi chodila já. Tátu úplně odstřihla a začala si žít ve svým vlastním vesmíru. Vždyť ona začala v autě poslouchat rap. Chápeš to? Taková to najednou byla změna. A nakonec se ona smála mně, že já jsem stařena a konzerva. Je to hrozný. Přijdeš ke svý vlastní mámě a ta ti nenabídne ani vodu.
Ona sama sebe pasovala na druhýho Karla Gotta. My jsme takhle přišli na návštěvu a první co nám sdělila, bylo, kolik lidí se s ní chtělo fotit a kolik má kde „lajků“. Místo toho, aby se zeptala, jak se měl Quentinek ve školce nebo jestli nemáme nějaký problémy, zkrátka jestli nepotřebujeme s něčím pomoct.
On naštěstí není žádnej slabej kousek. A hlavně, velkou část toho natáčení je ve školce. Takže naštěstí tam nebyl furt. Ale když už jsme se takhle sešli, tak jsme v tom baráku natáčeli i deset hodin. Synovi je pět, a jak mu chceš říct, že celou tu dobu bude sedět na zadku a nebude po tom baráku chodit? Nesměl prostě nic. Protože moje máma pak okamžitě začala vyvádět, kvůli obyčejným drobkům na zemi. Quentin sám řekl, že bába je zlá.
Ano, řekl. On se pohnul a ona okamžitě začala řvát, jakoby měl v ruce sirky a před sebou noviny.
Táta je v podstatě bačkora. Nemá svůj vlastní názor. Ale teď už se prý s mámou definitivně rozešli, tak snad už se možná i s někým vídá. On zkrátka opakoval to, co máma řekla. Tak si představ. Je den. Já bych řekla, že je večer a táta by přikývl a řekl: "Ano, je večer." I když je deset dopoledne.
Tam bylo i dost vtipných a odlehčených situací. Chtěly jsme se se Charlotte trochu bavit, tak jsme se snažily o nějakou tu srandu. Jenomže pak jsem viděla, jak to paní režisérka pojala v tý střižně. Vytáhla z toho akorát řev, hádky a ty nejdrsnější situace. Nevím, jak se tohle může vyvíjet.
Vzhledem k tomu, že babičku vlastně nemá, tak je pořád s námi. Takže ten vztah je super. Máma říká, že jsem na něj moc měkká. Já říkám, že mám spíš liberální výchovu.
Jasně, že pomáhá. Když mu řeknu, ať vezme nějaký ovoce, tak ho přinese. Ale pak je to spíš o tom, že se mnou diskutuje, aby si tam mohl hodit nějaký čokolády a zmrzliny. (smích)
Já se divím, že ty igelitky se pořád prodávají. Já jsem si pořídila takový ty bytelný tašky, který vydrží dlouho. Automaticky tam ty potraviny naházím a odnáším do kufru auta. A přijde mi, že čím dál tím míň lidí ty igelitky používá, což je dobře. Dokonce se mi teď nedávno stalo, že jsem si šla do drogerie koupit balenou vodu a tam byly dvanáctiletý slečny a bavily se o tom, že je hrozný, když si to lidi kupujou, když mají doma vodu z kohoutku. Že takhle lidi ničí tu planetu. V tu chvíli, s tou balenou vodou v ruce, jsem si připadala fakt blbě. Ale co jsem měla dělat, když bylo venku 30 stupňů a ze mě lilo.
Kdybych byla prolhanej sluníčkář, tak ti řeknu, že jo. Ale tohle je na mě až moc. Nicméně dnes už se spousta produktů v plastu neprodává. Takže do určité míry se snažím.
To jsem si koupila tři koše a házím to automaticky tam, kam to patří. I když je pravda, že Quentin to občas splete, tak se občas divím, co kde najdu.
Když se to řekne takhle na poprvé, tak upřímnost. Ale bavíme se tu o životním prostředí a přístupu lidstva k naší planetě. Takže asi jak chránit přírodu.
Já když vidím to množství těch módních kousků, třeba plastový boty. Nechápu to. Jednak se v tom potíte, vlastně se potíte ve vlastní šťávě a za druhé, kam to pak dávají? Do nějakých skladů? I když jsem byla v létě v Cannes, tak tam nikdo takovou šílenost neměl. Plast v módě, to je prostě zvrácený. Myslím si, že by se to mělo zakázat. My jsme právě tohle nedávno fotili a tím jsme se snažili poukázat na to, že je to fakt nesmyl. Stačilo 15 minut a já měla nohy uvařený. To jsem si říkala: „Karle Lagerfelde, ty si se úplně zbláznil“. (smích)
Foto: Jaroslav Urban
Šaty: Barbora Sirová, Anna Havlíčková, Martina Šmalclová