Rychlá zpověď - Maxim Habanec: Na skatu kolem světa

Jsem ráda, že jsem tě chytla v Česku, to mám velké štěstí…

Tohle je zrovna roční období, kdy jsem v Praze. Za pár dní jsou dva velké závody – v Berouně a Praze na Štvanici, což je něco jako vyvrcholení sezóny v Čechách, a tak si dávám takovej klid před tím. Takové to ticho před bouří. Ale to neznamená, že netrénuju. Je pravda, že si o víkendu odskočím do Polska. Ale jinak já celkově miluju léto tady, takže se tu snažím být co nejvíc. Raději odjíždím na podzim, zimu, to už tu není taková sranda.

Někde jsem četla, že nemáš rád zimu, proto se nevěnuješ závodně snowboardingu.

Měl jsem možnost být sponzorovaný snowboardista, když jsem byl mladší a šlapal jsem do kariéry, ale já jsem si vybral skateboarding. Snowboard beru spíš jako relax, ale vlastně ani u toho si neodpočinu. Protože jakmile na čemkoliv jezdím, tak mám tendence posouvat svoje limity, hranice. Takže jsem schopný se zničit i na snowboardu. (smích)

Jakmile se rozhodlo, že tě bude skateboarding živit, nelitoval jsi toho, že ses raději nerozhodl pro snowboard? Mohl jsi na tom vydělat víc peněz…

Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel a myslím si, že spousta sportovců je zajištěno spíš díky svému mediálnímu obrazu než díky tomu, jaké podávají výkony.

Prodej luxusní vily, Praha 6 - Nebušice – 312, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Myslíš?

Co se týká těchto freestyleových sportů tak je strašně důležité, aby měl člověk ještě něco mimo ty výkony, protože fanoušky, co sportovce sledují, to zajímá víc než jen závody.

Abych byl přesnější – člověk jednou vyhraje závody, další rok je vyhraje někdo jiný, a na toho sportovce se rychle zapomene. Proto je důležité dělat i něco jiného než jen závodit, mít další vlastní projekty, díky kterým jsi v kontaktu s fanoušky. Jsou to projekty, ke kterým se můžu vrátit i za několik let a pořád to neztrácí hodnotu.

Kdy sis uvědomil, že to bude tvoje práce a ne jen koníček?

Nikdy jsem si to vlastně neuvědomil. První peníze jsem si vydělal na závodech někdy ve třinácti letech. Pak to šlo tak nějak přirozeně a já si říkal, že by bylo skvělý, kdyby to tak vydrželo třeba do osmnácti let. Pak jsem doufal, že to vydrží do doby, než vystuduju. A najednou to pořád jde a roste to. Už samozřejmě i díky věcem okolo, jako je můj eshop… ale pořád vlastně žiju z toho, co nejvíc miluju, ze skateboardingu.

Dostáváš peníze za vyhraný závod, ale já nepředpokládám, že je to třeba tolik jako v tenise…

Tak to samozřejmě tolik není. Uživit se jenom závodama je nereálná challenge, možná by to někdo dokázal, ale musel by vyhrávat každý závod, kam by přijel, ale spíš je to o nabalování další a další spolupráce s firmami, sponzory, vlastní projekty a tak dále. Samo to pak bobtná.

Říkal jsi, že máš eshop. Co tam všechno prodáváš?

Skaty samozřejmě. Mám s partnery udělanou vlastní kolekci Horsefeathers, mám vlastní merch, vlastní skaty… produkty jsou toho velká část.

Jsi přímo i u výroby skatů?

Navrhuji jejich designy. Vystudoval jsem grafiku a fotku, což se pro mě stalo taky koníčkem. Když jsem nejezdil a nesoutěžil, tak jsem navrhoval designy skatů a pak mě to chytlo a teď se z toho stala pravidelná činnost.

Byl to tvůj nápad, nebo tě někdo navedl, že by bylo dobré se ještě navíc věnovat vlastní značce?

To byl čistě můj nápad, protože jsem se chtěl realizovat v grafice. A hlavně se mi úplně designy těch desek nelíbily, tak jsem přišel se svými a najednou se ukázalo, že to ty lidi baví, že se to dobře prodává. Teď za mnou třeba přišel můj kamarád, který taky jezdí, jestli bych mu neudělal jeho design na skate a takhle postupně to roste.

Ale jinak skateboarding není finančně náročný sport.

To určitě není. Třeba prkno, na kterém jezdím já, stojí okolo třech tisíc, což je neporovnatelné třeba s lyžemi nebo se snowboardem. K závodním lyžím se spousta lidí ani nedostane, ale kdokoliv chce jezdit na prkně, tak si může v klidu koupit stejné, na kterém jezdím já.

Vnímáš to, že díky lidem jako jsi ty, mají děcka o tenhle sport větší zájem? Už za mých mladých let mi přišlo, že všichni kluci jezdili na skatu…

Za prvé je super, že je to finančně dostupné a nějaká popularizace tohoto sportu v Česku také probíhá. Třeba v posledních dvou letech vnímám, že začalo jezdit hodně nových lidí. I hodně malých dětí, které začínají, a to je fakt skvělý.

Jenže je to také dost nebezpečný sport…

S tím nesouhlasím. Všichni nazývají skateboarding extrémním sportem, ale já si spíš myslím, že je náročný technicky. Přirovnal bych to třeba ke gymnastice. Člověk musí ty dané pohyby pořád opakovat dokola, než je bude umět a ten trik skočí čistě. Zranění je dost, ale je to třeba odřený koleno, naražený loket, nic vážného. Kdežto, když někdo spadne na snowboardu, tak je to už vážný.

Ty jsi tedy neměl nikdy nějaké vážnější zranění?

Vzhledem k tomu, že jezdím dvacet let, měl jsem jednou zlomenou ruku a jednou nohu. To mi za tak dlouhou dobu nepřijde hrozný.

Prodej slunného bytu 3+kk, Praha 2 - 104, Praha 2

Zobrazit nemovitost

To není. Jaký je pak návrat na prkno po několikaměsíční rekonvalescenci?

Je to zvláštní, ale zase na druhou stranu je to takový refresh, takový nový start. Člověku to změní pohled na ten daný sport. Kolikrát mi to zranění i pomohlo.

Nemáš fakt strach?

Je tam samozřejmě i strach, ale prostě po tý přestávce to člověka zase baví o to víc. Je tam nová jiskra k tomu pokračovat.

Může se to naučit i dřevo?

Myslím si, že člověk se nemůže naučit něco, co ho nebaví. Já jsem třeba dřevo na tancování, ale je to jen proto, že mě to fakt nezajímá a nebaví. Kdyby mě to ale chytlo, tak mi to půjde. Já osobně si myslím, že nemám talent na skateboarding, ale mám to vydřený. Je to díky tomu, že jsem měl to odhodlání a bavilo mě to a chtěl jsem to dělat.

Napadlo tě si třeba otevřít školu skateboardingu?

Napadlo, ale to je spíš nějaká budoucnost, až nebudu jezdit aktivně. Teď by se mi to do programu už fakt nevešlo. Bavilo by mě si třeba vzít i pár kluků pod křídla, který jsou do toho fakt zažraný a vidět u nich ten progres.

Místo toho, abych otevřel kurzy, tak jsem postavil s pomocí Redbullu první krytou halu na Pragovce Redbull Max Space, kam můžou lidi chodit jezdit. Není to teda pro začátečníky, je to pro lidi, co to hrotí, co se chtějí posouvat, závodit a třeba jednoho dne „zajíždět“ i mě na závodech. Tak jsem jim k tomu díky téhle podpoře sponzora postavil halu. (smích)

Ty překážky v ní jsi sám navrhl?

Ano, a jsou dělaný podle překážek z celého světa, na kterých se zrovna jezdí.

Ke každému sportu patří i ženy. Jak tak mladý člověk jako ty vnímá přízeň opačného pohlaví, kdy si dívky rvou podprsenky a chtějí podpisy a tak?

(smích) To jsem nikdy nezažil, že by si na mě házely trička nebo něco podobného, ale samozřejmě holky a skateboarding jde k sobě. Určitě jsem si to užíval, ale já mám přítelkyni už od devatenácti let.

Jaké dívky se v tomto odvětví pohybují? Chtějí se fakt naučit jezdit, nebo se jen tak dívají…

Baví je spíš ten lifestyle kolem toho, párty, zábava, volnomyšlenkářství.

Tvoje dívka jezdí?

Ne, ta se neumí ani rozjet. (smích)

Kde se stala chyba?

Takhle to je, já si myslím, že skejťáci si nehledají skejťačky.

A jí nebo tebe to nemrzí, že si nemůžete zajezdit spolu?

Jí to nemrzí a mě taky ne. Jezdíme spolu na snowboardu, a to je fajn. A já ji do toho nutit nechci, nechci, aby měla modřiny a odřená kolena.

Díky sportu jsi projel svět. Je ještě nějaké místo, kde jsi nejezdil a chtěl bys? Chtěl bys pokořit nějakou překážku?

Já jsem sice projel celý svět, ale vlastně jsem většinou procestoval města. Byl jsem v největších městech ať už v Indii nebo jinde v Asii nebo Americe, a to už mě omrzelo. Teď bych rád jezdil spíš do přírody. Takže mám spoustu destinací, kam se chci ještě podívat, ale jinak. Už oželím skate. Rád budu cestovat bez něj.

Je ti šestadvacet, je ještě brzy ptát se na rodinu nebo stavění domu, sázení stromu?

Tak člověk nikdy neví a já jsem člověk, co takové věci moc neplánuje. Mně se všechno tak nějak děje, tak uvidíme, jak to bude v budoucnu.

Chápu. Tebe hlavně čeká olympiáda…

Ano… je to tak, že už je jisté, že skateboarding bude na olympiádě jako plnohodnotná disciplína. Bude v ní soutěžit 20 lidí. Není dané to, že tam z každé země bude jeden člověk. Nemusí tam být ani jeden Čech. Musím se kvalifikovat v příštím roce. Takže ještě není jasné, zda tam budu.

Ale pro skateboarding jako pro sport to znamená hodně. Spousta lidí prostě nechápe, že skateboarding a olympiáda jdou dohromady, že by tam ten sport měl být. Já si naopak myslím, že tenhle progres tam musí být, aby se posouval, kdyby stagnoval, je to špatně. Pro českou scénu to znamená hlavně větší podporu ze strany státu. Bude víc skateparků, lidi to začnou brát víc vážně, uvidí, že se tím dá uživit a pevně věřím, že rodiče dětí to uvidí v lepším světle. Že v tom budou děti podporovat tak, jak to dělají třeba v tenise nebo ve fotbale a tak dále.

Ještě mě zajímá, na čem krom skatu ujíždíš, za co ty vydělané peníze utrácíš.

Tím, že jsem neměl nikdy jistotu příjmu, tak jsem nikdy na ničem neujížděl. Nekupoval jsem si hodinky nebo boty nebo nevím co. Radši jsem si šetřil a dával peníze na stranu. Jsem pak v klidu, že můžu jezdit a moc se nestarat.

Když už za něco utrácím, tak je to technika na natáčení nebo focení. To mě baví. Foťáky a počítače. Žádný auta. Auto mám starý, už dva roky se rozhoupávám koupit si něco normálního. Je těžký utrácet za různé nepotřebné věci, když vím, že bych si za ty peníze mohl třeba postavit rampu. (smích) Jednou si jako investici nechám postavit luxusní překážku. (smích)

To jsem zvědavá, co ti na to poví přítelkyně, která určitě jednou začne toužit po luxusním bydlení nebo kočárku…

Zatím to chápe, uvidíme, co do budoucna. Snad budu schopný zajistit i luxusní překážku, i luxusní kočárek. (smích)

Maxime, moc díky za rozhovor. Přeju hodně štěstí.