Jak se Sára Saudková poprala s krimi: recenze románu Déšť

Kniha Déšť vás pohltí, bude vás bavit, nebudete ji chtít odložit a vůbec vám nepřijde, že ji psala žena, kterou znáte coby usmívající se krásku v romantických letních šatech. A když si to někdy při čtení uvědomíte, budete jen nevěřícně kroutit hlavou.

Oldřiška – žena s hroší kůží

Hlavní postavou v knize je Oldřiška, rázná vyšetřovatelka, která nejde daleko za vulgárními výrazy, je pěkně ostrá a pije pivo s takovou chutí jako správný český chlap. Její podřízení ji mají rádi a respektují ji. Muži, se kterými se setkává v osobním životě, se ji děsí, ale některé naopak přitahuje jako magnet.

Prodej pozemku 1200 m2, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Sára Saudková dokáže skvěle vykreslit charaktery postav a každého si dokážete po svém představit. S Oldřiškou ale možná nastane problém. Zdá se, že se u ní jedná o tak neobvyklou kombinaci vlastností, že není možné, aby někdo takový vůbec existoval. Je možné, aby „sympatického muže“ vzrušovala vulgární žena chovající se drsně jako chlap a navíc bez špetky empatie a citu, která navíc chodí v rozedraných botách? Autorka asi tolik chtěla dát najevo, jak je Oldřiška ostrá, až to trochu přepískla.

Klasicky nalezená mrtvola, klasické řešení případu

Detektivní a kriminální romány ani o ničem jiném vlastně být nemohou. Sára Saudková napsala velmi kvalitní detektivku, která svůj úkol (nabudit čtenáře číst a nechtít odložit), splnila na jedničku. To, kdo je vrah, sice tušíte dřív než na konci knihy (na rozdíl od Keplera, kterého považuji za boha v psaní detektivek, u nichž až do posledního dechu v podstatě netušíte, kdo je vrah), ale i tak je kniha plná napětí.

V Modřanské rokli se najde mrtvola. Krásná mladá blondýnka musela před svou smrtí hodně trpět a Oldřiška nasazuje svou mordpartu, aby případ vyřešila. V knize nechybí erotika ani humor a čte se doslova jedním dechem. Pozornému čtenáři neuniknou bravurní slovní spojení, které Sára Saudková vytváří a kniha tak získává na zajímavosti a čtivosti.

Ukázky z knihy

„...Ano, trpěla syndromem nedostatku strachu, což ji předurčovalo do role zavilých, tvrdošíjních až nesnesitelných vyšetřovatelů. Každý případ v ní rozpoutal buldočí zanícení, jakoby ji indikoval posedlostí. S každým případem špatně spala, nezřízeně pila a vypustila ze svého života cokoliv, co zavánělo zdravou životosprávou. Každý případ ji ubíjel a zároveň nadopoval obrovskou energií. S takovou povahovou výbavou bylo pro Oldřišku nejjednodušší smířit se s tím, že její soukromí bude živořit jako rajčata v truhlíku na balkoně.“

„...Když došli k šachtě obehnané betonovou skruží, měla ubohost svůj den. Mezi stříkačkami, roztrženými igelitovými pytli se starým oblečením a ztvrdlým cementem se vznášel hnilobný zápach probuzený deštěm.“