Rychlá zpověď – plastický chirurg Roman Kufa: Kdysi byl chlap na plastice tabu, teď přibývají

Pane doktore, scházíme se u vás na klinice v sobotu večer, to pracujete i o víkendech?

To už ne. Kdysi jsem operoval i víkendy, dva roky v kuse. To jsem jezdil i do zahraničí. Od pondělí do pátku tady, víkendy pak pryč… To už mám za sebou, to už nechci.

V rychlé zpovědi jste mi řekl, že si nedokážete představit den bez sportovní aktivity. Ale podle mě má den pouze čtyřiadvacet hodin, vy do toho máte rodinu. Jak to všechno stíháte?

Těžko. Má práce je opravdu časově náročná. I psychicky, což už jsem se naučil zvládat. Nebo zkrátka s tím se člověk naučí nějak žít. Zato čas je skutečně problém. Abych všechno stihl, vstávám opravdu brzy. V půl sedmé jsem už třeba v bazénu. Hodinku plavu a pak do práce, kde jsem až do večera.

Jak zvládáte děti? Vozíte je třeba do školy?

Pondělí a čtvrtky vozím starší dcerku do školy. Když přijdu z práce, tak se jim ještě snažím věnovat, ale v týdnu toho času moc není. Tak té mladší přečtu alespoň nějakou pohádku, a starší se zeptám, co bylo ve škole, a když se jí zrovna chce, jdeme ještě běhat. A snažím se svým dětem prostě plně věnovat všechny víkendy.

Pronájem bytu 3+kk - Praha 1 - 108, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Umíte dětem třeba i poradit se školou i v oborech, které vám třeba na škole nešly?

Do určitého věku jsem to uměl, ale u starší dcery, které je patnáct let, se už nechytám. Ona totiž studuje anglické gymnázium, kde se všechno učí v angličtině a v té já už, to se přiznám, nedokážu vysvětlit fyziku nebo chemii. Ale dcerka je opravdu hodně šikovná, takže to zvládá sama a mně to na oplátku dělá velkou radost.

To mi nahráváte na otázku, patnáct let – to už je puberta a kluci. Jak to snášíte?

Ona je taková rozumná, ale já se na to pomalu připravuji. Zbraň jsem si ještě nepořídil, a myslím, že to nebude potřeba, ona to má v hlavě srovnané.

Vy jste jeden z mála plastických chirurgů, který patří k těm pohlednějším, ale všimla jsem si, že si nebarvíte vlasy, přestože je máte šedivé. Chcete vypadat jako Richard Gere?

(smích) Ne. Mně to připadá v pohodě. Nemůžu se bránit něčemu, co mám dané geneticky. Začal jsem šedivět totiž už na gymnáziu. Tohle jsem já, to bych neměnil.

Stárnete s grácií?

Nikdo nechce přece stárnout, ani já ne. Ale jde o to se udržovat, aby člověk mohl sportovat, aby dělal všechny oblíbené aktivity. O to jde.  A že člověk zešediví?  No tak zešediví.

Chtějí některé pacientky, abyste je operoval přímo vy?

Ano, chtějí.

To, protože vy a ještě Libor Kment, jste známí jako nejhezčí plastičtí chirurgové.

To by bylo smutné, kdyby tomu tak bylo. Doufám, že chce klient ke mně, protože se mu líbí výsledky mé práce.

Neříkejte, že jste si nevšiml většího zájmu žen…

V práci to člověk takhle nevnímá. Tady v práci je to hodně profesionální. Na každého klienta mám určitou dobu, kterou se mu musím věnovat, to je konzultace. Vysvětlíte operaci, jak bude probíhat, jaké mohou být komplikace, vyšetříte, objednáte. A to je celé. Nemám vůbec čas se s pacienty bavit o privátním životě, a ani to nedělám, pak by se to překlopilo a já si chci nechat odstup. Osobní rovina nedělá dobrotu. A v soukromí? Každý je atraktivní něčím, čím může zaujmout. Tyhle věci neřeším.

Jen abychom to ale uvedli na pravou míru – vy máte přece partnerku?

Ano, samozřejmě.

Stydí se před vámi ženy?

Některé ano. I když chtějí nová prsa, bojují se studem. To k tomu ale patří.

Mám takový specifický dotaz. Vím, že pořád hodně letí operace prsou, víček nebo nosu, ale zajímá mě, co liposukce – planeta totiž nezadržitelně tloustne.

Ano, operace břicha bývá častá. Můžu potvrdit nárůst těchto zákroků.

Co muži?

Kdysi byl chlap na plastice tabu, ale musím říct, že dnes jich hodně přibývá. I muži se začali zajímat o to, jak vypadají. Berou to v pohodě. U chlapů se řeší hlavně víčka, liposukce boků a břicha. Nohou jsou ušetřeni, protože tuk u mužů se usazuje na břiše, v bocích, a ještě v prsou, ale v nohou nikdy.  

Ta prsa začínají být civilizační chorobou.

U mužů mluvíme o gynekomastii, která se může vyskytnout při hormonální dysbalanci, kdy se zvětšuje prsní žláza. Jinak u nás to ještě s tou tloušťkou jde, ale třeba v Americe je to zlé.

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Zaujalo mě, jak jste si sám zašil nohu nebo vyřízl znaménko. Jak si tohle můžete udělat sám??

Umrtvil jsem si to. Bolí ta injekce, ale pak už ne.

Co se vám stalo?

Upadl jsem na kole a roztrhl jsem si nohu, tak jsem si to sešil. Nechtělo se mi někam jezdit. Mám šití doma. Ale s tímhle jsem si zašel na naši kliniku, byl to víkend.

Skončil jste někdy s něčím na pohotovosti?

Jo, jo. Se zlomenou rukou a přetrženými vazy v koleni.

Pokud také kvůli pádu z kola, tak proč na to proboha lezete, když z toho furt padáte?

(smích) Já prostě hodně sportuji a mám to rád. Kromě kola toho dělám víc. Není to tak, že mám jeden sport, který strašně miluju. Já miluju jakoukoliv aktivitu. Potřebuju se tím způsobem vyřádit. Dělám víceméně všechno, na co narazím. Baví mě k tomu i to, že ve sportu máte kamarády, se kterými je ta činnost o to zábavnější. Tedy kromě plavání. Tam jsem sám. Ale chodí tam stabilní parta, už se známe, pozdravíme se. Chodím ještě běhat a před nějakým časem jsem začal s golfem, ale na ten potřebujete čas, abyste se zlepšovala. Já tak sice došel k nějakému handicapu, ale ten už nesnižuji, protože nemám čas. Stále mě to ovšem baví: jsem na čerstvém vzduchu s kamarády, kde diskutujeme nejrůznější věci, jsme v krásné přírodě, super procházka.  A pak mám takovou partu kamarádů, se kterými jezdím čtyřikrát do roka po světě a plánujeme kombinace golfu s další aktivitou jako je tenis, obří slalom nebo kola. Tam se počítají body. Je to na tři čtyři dny a každý den se počítají body za splněné aktivity. Nakonec se vyhlásí výherce. To je neskutečná soutěž, to fakt jedeme od rána do večera, na krev. To mě baví.

Jaká je výhra?

Máme takové zelené putovní sako a ten kdo vyhraje, tak si na to sako může vyšít iniciály a rok, který se mu podařilo vyhrát.

Když se takhle sejde banda chlapů… Je to spojený s pijatykami?

Sklenička a diskuze nad výsledky po takové soutěži k tomu patří. Pijatykou bych to nenazval.

V rychlé zpovědi jste řekl, že občas trošku pijete, nedokážu si představit, že se tady pije, když se tolik sportuje.

To jste řekla správně: občas se napiju alkoholu, když jsem s lidmi, které mám rád. Tyhle naše sportovní akce jsou ale založené na sportu a soutěžení, a rozhodně ne na alkoholu.  

Říkal jste, že jedete na tři týdny na dovolenou. Kam jedete? Fakt vypnete na tak dlouho telefon?

Snažím se telefon nezvedat. Vlastně obecně ho moc nezvedám a radši píšu sms. Na operačním sále ani nemůžu telefonovat., takže když mám čas, maximálně odpovím na sms , ale jinak telefony vyřizují sekretářky, a když je něco akutního, přijdou mi to říct.  A na dovolenou jedu se starší dcerou. Pojedeme malým obytňákem, kam naložím kola, kolečkové brusle, tenisové rakety, boty na běhání a na hory. Jedem do Rakouska a budeme dělat úplně všechno. Jedeme na jezera, pak na hory. Zkusíme to všechno projet.

Chce se jí v tomhle věku trávit dovolenou s tátou?

No už se jí moc nechce, ale nakonec souhlasila. Uvidíme, jestli pojede i příští rok. Každopádně tyto prázdniny jede.

Co si jako lékař myslíte o politice? Že jsou komunisti zase u moci…

Mě to štve. Já jsem ještě z generace, která komunismus zažila a mrzí mě, že lidé rychle zapomněli, jak jsme tu žili. I když já měl přes to všechno nádherné dětství. Mám super tátu, super mámu, jsme tři bráchové. V té době nikdo nic neměl. Nic, nikdo. Lidé chodili do práce na osm hodin. Já jsem dneska v práci dvanáct, čtrnáct hodin. V té době jste ale měla jedno -  čas věnovat se dětem. Všichni jsme bydleli v paneláku, kde měl člověk strašně moc kamarádů. Mohlo by se zdát, že pro rodinný život to bylo lepší, protože rodina byla pohromadě, ale samozřejmě je podstatné, že jsme nemohli podnikat ani cestovat.  Proto jsem si po revoluci strašně užíval svobody. Odjel jsem na rok do Anglie, abych se naučil anglicky. Tam jsem taky narazil na plastickou chirurgii. Bez téhle možnosti bych ani nevěděl, co plastická chirurgie je. Chci říct, že mně se líbí ona obrovská svoboda, kdy je člověk zodpovědný jen sám za sebe a díky cestování se učí a může si rozšířit obzory.

Ovlivní současná vláda například vaše podnikání? Oni nám už nezakážou cestovat ani podnikat, to snad nejde…

Doufejme. Mně to vadí z principu. Ten režim byl špatný a oni by tam neměli figurovat. Neměli by mít žádnou politickou moc. Ale jinak moje podnikání to zásadně neovlivňuje. Zatím. Všechno je ale na druhou stranu ohroženo.

Jak si stojí vaše klinika v konkurenci s ostatními, kterých je hrozně moc.

Počtem lůžek, výkonů i lékařů patříme k těm významnějším, a to i v evropském měřítku.

Myslíte, že bude někdy tento obor na sestupu?

To si nemyslím. Člověk nikdy nebude rád stárnout. Ale mohou se změnit postupy. Za nějakých dvacet, třicet let budou lékaři zasahovat do genetických predispozic, bude se předcházet nemocem. Možná se budou řešit také určité deformity a třeba se nebudou už rodit děti s odstátýma ušima. Nevím, uvidíme.

Na závěr mi povězte, jaký je váš další cíl, sen?

Celý život si dávám cíle. Teď mám cíl vychovávat mladé doktory, naučit je něčemu a předat své zkušenosti dál, aby se naše pracoviště mohlo posouvat. V osobním životě chci dobře vychovat své děti. Tak, aby si dokázaly vážit i obyčejných věcí a uvědomily si, že nic není zadarmo.

Moc děkuji za rozhovor, užijte si dovolenou.