Rychlá zpověď - Natali Ruden: V šatníku každé ženy by měly být jednoduché černé šaty!
Jedni ji milují, druzí zase odmítají. Natali Ruden má bez pochyby dost specifický styl i vkus. Někomu se líbí a někdo dá zase přednost jiným možnostem. Ať je to jak chce, vůbec bychom na ni dnes v módní branži nemuseli narazit. Původně to totiž vypadalo, že se o ní bude psát jako o úspěšné tenistce. Jenže tenisovou raketu nakonec vyměnila za šicí stroj. A zdá se, že ten jí stále velmi dobře funguje.
Už za nedlouho proběhne další vaše autorská přehlídka, na co se tedy můžeme těšit tentokrát?
Přehlídka, která proběhne ve Forum Karlín na konci září, se ponese v duchu Asie. Je to velmi široký pojem, ale doufám, že vystihne ducha Asie. Ať už jde o barvy, materiály, střihy – ráda se inspiruji, ale zároveň chci zůstat sama sebou.
Podařilo se vám zůstat sama sebou i po té, co jste odjela z Ukrajiny do Česka?
Myslím, že ano. I když každý člověk se neustále vyvíjí.
Máte nějakou svoji „vyvolenou“ modelku, se kterou dlouhodobě spolupracujete?
Už přes dvacet let mé modely předvádí Andrea Verešová. Bohužel na přehlídce „Asie“ bude chybět. Poprvé bude chybět. Mám ji velmi ráda. Je to taková moje inspirace, múza.
Chtěla jste být módní návrhářkou už jako malá holka?
Ono to tak jednoznačné nebylo. Jako malá holka jsem závodně hrála tenis. Asi tak do 15 let. Pravidelně jsem trénovala a opravdu jsem chtěla v tomto sportu něco dokázat. Bohužel nebo možná bohudík přišel jeden večer a tehdy se to ve mně zlomilo. Věděla jsem, že nechci být tenistka. Maminka byla návrhářka Kyjevského domu módy, viděla jsem tedy do zákulisí a práce návrhářky mě natolik oslovila, že jsem šla za maminkou a řekla ji, že s tenisem končím, a že chci být módní návrhářkou. Nestačila se divit. První, co mi řekla, že přece neumím kreslit. A já ji řekla, že to nevadí. Byla jsem odhodlaná, se všechno naučit. A skutečně jsem rok, každý den, věnovala čtyři hodiny kresbě, malbě i kompozici. Zpočátku to vypadalo, že je to nemožné. Vždyť někteří se připravují na přijímací zkoušky dlouhé roky. Ale nakonec jsem to zvládla na výbornou.
Co by podle vás měl mít každý správný návrhář?
V prvé řadě talent, pevný charakter, pevné nervy, obchodního ducha
Nebylo ze začátku těžké obstát v té velké konkurenci?
Samozřejmě, že bylo, ale já si to tak nepřipouštěla. Nesleduju konkurenci. Nedívám se napravo či nalevo. Jedu po své lince a buď se to líbí, nebo ne.
Kde se inspirujete, když jdete vytvářet novou kolekci? Nemáte někdy den, kdy nepřichází žádný nápad a přitom vás tlačí termín?
S inspirací problém nemám. Já to tak mám v podvědomí nastavené. Vím, že mám zpracovat nějaké téma, a jak se říká, mám to tam. Za to jsem moc ráda. Vždycky vím, co mám dělat.
Nepřemýšlela jste třeba o tom, že byste přednášela na vysoké škole?
To určitě ne. Jsem přesně ten typ, který to, co má v hlavě, neumí přesně popsat druhému člověku. Nedokázala bych přesně specifikovat krok po kroku, co dělat.
Upřednostňujete ve své práci nějakou barvu? Popřípadě vaše oblíbená barva nebo materiál?
Já musím říct, že obecně nedám dopustit na bílou barvu. Bílá barva je pro mě základ. Ale myslím, že se to hodně odvíjí zrovna od toho, jakou zrovna chystám kolekci. Mám ale hrozně ráda výraznější odstíny barev. Teď kolekce „Asie“ se ponese v barvách černé, bílé a červené.
Nechtěla byste více působit v zahraničí?
Tak já jsem pár přehlídek v zahraničí měla, ale šlo spíš o jednorázové akce. Na to, aby někdo mohl fungovat za hranicemi, potřebuje opravdu velký a schopný tým lidí a hlavně čas. Momentálně ten čas není, jelikož organizuji a spolupracuji na velkých projektech. Nabídky do zahraničí však mám a já se těším na spolupráci v roce 2019.
Co by podle vás měla mít každá žena v šatníku? Bez čeho se my ženy rozhodně neobejdeme?
Tak já myslím, že žena se rozhodně neobejde bez černých jednoduchých šatů. Ty by rozhodně neměly u žádné ženy chybět. Jenže to je tak jedno procento. Obecně bychom měli mít všichni v šatníku pár kvalitně provedených kousků. A to pro různé příležitosti.
Mají v šatníku své místo legíny?
Já myslím, že ne. Ještě jsem snad neviděla legíny, které by byly natolik dobře zpracované a na dané osobě dobře padnoucí. To patří do osmdesátých let.
To je právě to, že se móda neustále opakuje…
Styly se pořád opakují a počítám, že to tak bude vždycky. V devadesátých letech nastal takový zlom, kdy módní návrháři začali pracovat na prolínání jednotlivých stylů. Takže třeba vidíme nějaký typicky kousek z osmdesátek, ale je obohacený o dnešní styl.
