Rychlá zpověď - Marek Raditsch: Arnold Schwarzenegger mi svým přáním vyrazil dech

Jak vzpomínáte na reality show MasterChef?

Byly to krásné týdny a měsíce. První ročník byl něco úplně nového a poznali jsme spoustu lidí z jiné branže, především té filmové. Druhý ročník už pak takovým překvapením nebyl. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, ale myslím, že všeho už bylo dost.

Jaká byla vaše cesta za tím, abyste se stal úspěšným a uznávaným kuchařem?

V gastronomii jsem chtěl pracovat odmalička, ale neměl jsem přesnou představu. To se vyprofilovalo časem. Poté jsem si řekl, že si dám pauzu od vysoké školy, budu rok pracovat a poté půjdu na chemii. Ale zjistil jsem, že mě to baví, a tak jsem vařil, vařil, vařil a cestoval do zahraničí, kde jsem získával zkušenosti. Poté přišli s nabídkou, že se chystá pořad o vaření. Předtím jsem již dělal nějaké projekty pro Českou televizi, a tak jsem si řekl, že to zkusím. Byl jsem svobodný, bezdětný a říkal jsem si, co budu dělat v létě ty tři měsíce… Tak půjdu točit!

Kdyby nevyšla kariéra kuchaře, v jaké jiné profesi byste se našel?

Asi v nějaké tvořivé. Možná bych byl architekt.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Vzpomenete si na nějaké fiasko v kuchyni?

Nedávno jsem o víkendu pekl vánočku a dcera mi „asistovala“ a dělala všechno pro to, abych se věnoval hlavně jí, takže jsem zapomněl dát do těsta žloutky, a už to nakynulo. Říkám si: „To je nějaký divný, kde jsou ty vejce? Jo tady.“ Tak jsem musel to těsto vzít, vyhodit a udělat to celé znovu.

Když se pouštíte do vánočky, pečete i cukroví? Nebo to je práce vaší ženy?

My cukroví téměř nejíme, takže máme doma jen to, co dostaneme od příbuzných a od známých. A ono to bohatě stačí.

Osmi druhů se tedy u vás nedočkáme?

Ne, ne. Jen ta vánočka, upeču a rodina má o snídani postaráno.

Vánoční večeři chystáte také? Co podle vás nesmí na sváteční tabuli chybět?

Večeři chystám já a budeme dodržovat, aby byla ryba. Každý rok chci dělat něco trochu jiného. Nemáme ve zvyku jíst klasicky – salát, řízek nebo kapr. Kapra já úplně nesnáším. Ale jiná ryba na stole určitě bude. Loni jsem dělal humra, letos chystám nějakou bílou rybu, možná mořského jazyka.

Ani bramborový salát nebude?

Ne, bude to nějaká zelenina, možná brambory. Já chci, abychom jedli také zdravě, a přijde mi, že smažené a salát můžu mít kdykoliv během roku.

Vařil jste pro řadu zahraničních a hollywoodských hvězd. Na koho nejraději vzpomínáte a proč?

Nejvíc mi vyrazil dech, to už je asi dvacet let zpátky, Arnold Schwarzenegger. Poručil si tehdy opečenou klobásu. Vyrazili jsme ji tedy koupit a dostal klobásu. Po letech přijel do Čech znovu, točil tady tehdy reklamu, a tentokrát chtěl nějaké „průřez“ menu. Říkali jsme si: „Hele, za těch pár let, co byl guvernér, už nechce jenom klobásy, ale už si pochutnává na krevetách, tuňáku.“ Byl u něj vidět progres.

Pro jakou hvězdu byste ještě rád uvařil?

Mám hrozně rád zpěvačku Madonnu. Miloval jsem ji od mládí, a navíc se narodila ve stejný den jako já, tak to nás spojuje. V Praze už párkrát byla, ale vždy nám unikla.

Po boku kterého světového kuchaře byste jednou rád vařil?

Mám štěstí, že jsem hodně takových lidí potkal a pracoval s nimi. Jedním z nich je úžasný francouzský kuchař Daniel Boulud, který opanoval New York. Dále Eyvind Hellstrøm, který byl jediným skandinávským kuchařem z Norska, který měl asi 15 let dvě hvězdy v restauraci. Trochu mě mrzí, že zemřel kolega Joël Robuchon a také jeden méně známý francouzský kuchař, který byl současně mým kamarádem, znali jsme se 20 let. To jsou ale spíš takové vzpomínky, že bych je chtěl ještě jednou potkat.

Nechme teď práci stranou a přejděme k soukromí. Za uplynulé roky jste stihl zásnuby, svatbu i dítě. Plánujete i v roce 2019 udělat nějaký velký životní krok?

Já v životě nikdy nic neplánuju, to vždy přijde samo. Nechávám tomu volný průběh. Nechystáme nic a spíš počkáme, co nám ten život přinese. Hlavně ať jsme všichni zdraví.

Líbánky jste strávili v Austrálii. Zkoumal jste i tamější kuchyni?

Určitě. Kamkoliv jedeme, dopředu přemýšlíme, co budeme kde jíst, a okolo toho se to vše točí. U nás opravdu ta láska prochází žaludkem. Austrálie je úžasná na suroviny – maso, zelenina, ovoce.

Čím se můžeme u Australanů inspirovat?

Díky tomu, že je tam hodně sluníčka a lidé žijí u oceánu, jsou milí, pozitivní a nejsou naštvaní, kyselí a zapšklí jako tady v Čechách. Kamkoliv přijdete, se na vás lidé smějí, pozdraví a zeptají se, jak se máte nebo odkud jste. A je tam vidět, že lidi zajímá, co jedí. Když jdete do obchodu nebo supermarketu, je jedno, jestli ve velkém městě, nebo na vesnici, najdete tu strašně široký výběr. Já bych poslal celou Českou republiku do Austrálie, aby tam měsíc byli a viděli, že lidé tam opravdu nejsou naštvaní. Měli bychom si ty dny dělat hezké, co to jde.

Kam s rodinou rádi vyrážíte za jídlem?

Hrozně rádi jezdíme do Vídně. Nabízejí tam neskutečně pestrou škálu restauračních nebo jakýchkoliv gastronomických zařízení přes Find Dining a přes klasickou rakouskou kuchyni. Konají se tu také různé food festivaly.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Říkal jste, že láska u vás prochází žaludkem. Bylo to právě jídlo, na co jste ulovil vaši ženu?

Žena tvrdí, že jsem ji ulovil na to, že jsem na ni byl nepříjemný, hned jsem jí začal tykat. A že to bylo spíš kvůli tomu, že jsem jí nepodlézal, necpal své číslo, ale naopak jsem ji tak trochu přehlížel. Poté jsem ji samozřejmě pozval na první rande domů a říkal si, že se tak trošku vytáhnu, a koupil jsem bretaňského humra. Ona to snědla jako malinu a říká: „I kdybys uvařil špagety, tak bych s tebou stejně chodila.“ Myslím ale, že jsem u nás přes to jídlo zabodoval. Ona opravdu ráda jí.

Vidět to na ní ale není…

Není to vidět. To je reklama, že když se vaří dobře a ze zdravých a čerstvých surovin… Samozřejmě, že musí mít člověk i nějaké dispozice. Ale na to, kolik toho „zfutruje“, minimálně stejně, nebo možná trochu víc než já, tak je chodící reklamou na dobré vaření.

Jak se změnil váš život po narození dcery Vanessy?

Změnil se v tom, že nechci dobrovolně chodit na pivo nebo do různých barů. Některé aktivity, které jsem dělal ve volném čase, jako třeba golf, jsem omezil. Začal jsem místo toho chodit na tenis, protože ten nezabere tolik času. A těším se domů, protože ona tam opravdu přijde týden co týden s něčím novým, že na ni koukám a dělám „wow“.

Jak jste na tom s dárky na Vánoce? Už je máte?

Mám. Manželka má navíc deset dní před Vánocemi narozeniny. Začal jsem to řešit už v září a přemýšlel o tom, co by se hodilo nebo čím bych ji překvapil. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Vánočnímu stresu tedy nepodléháte?

Ne, ne. Vše jsem to objednal přes internet a vše přišlo. Já si myslím, že bude spokojená. I kdybych jí dal cokoliv, tak myslím, že jí to bude jedno a bude ráda, že jsem si na ni vzpomněl a že jsme spolu. Ona není taková, že by řekla „potřebuju hodinky, nový auto…“ Má v tomto směru takovou tu zdravou skromnost.

Prozradíte nám svůj životní sen?

Mým životním snem je být od 60 let na jihu Španělska, mít tam nějaký apartmán, chodit na golf, chodit do hezkých restaurací, sedět na terase, koupat se a užívat sluníčka. To je můj sen, kam bych to chtěl posunout a opravdu si to pak užít. Protože ona je ta kuchařina celkem náročná!

Držím palce, ať se to povede!