Lela Ceterová je playmate. Dost lidí si při vyslovení tohoto titulu udělá tak trochu nespravedlivý názor. A když k tomu přidáte gigantický hrudník, smyslné rty, oči jako mrkací panenka, drobný nosík, útlý pas, dokonalý zadeček a dlouhé blond vlasy, je mínění ovlivněno dvojnásob. Lela je skutečně nepřehlédnutelná a díky svým plastikám bývá často terčem debat a nemístných poznámek. V rozhovoru pro Luxury Prague Life ovšem partnerka elitního českého bojovníka MMA Karlose Vémoly prozradila něco z toho, co je pod povrchem. Pyšní se například magisterským titulem a bavit se s ní můžete o všem, co vás napadne. Třeba i o politice.
Lidé velmi rádi škatulkují a bohužel i bez toho, aniž by dotyčné osoby znali nebo o nich věděli něco víc. Mé kolegyně, které jsou playmate, mají často běžné povolání nebo studují vysoké školy. Rozhodně si mínění, že jsou hloupé nebo laciné, nezaslouží. I já jsem samozřejmě profesionál a v soukromí úplně jiná, než by si lidé na první pohled mohli myslet. A ano, není mi příjemné, že lidé vnímají jen povrch. V mém případě jejich mínění ovlivňují i články z bulváru, které ne vždy mohu ovlivnit já.
Určitě ne!
Playmate je žena, která se ocitne na titulní straně časopisu Playboy, případně je spojená s rozhovorem a piktorialem, kde je rozkládací kalendář.
Rozhodně to není pozvánka do ložnice, jak si mnozí vysvětlují. Mně tenhle titul otevřel cestu k další práci ve světě modelingu a reklamy. Jako playmate máte výhodu, že je laťka nastavená výš, a tudíž pracujete za lepší honorář.
Řekla bych, že jsem pohodová žena, milá a přátelská ke každému, bez ohledu na věk nebo vzhled. Nikdy nikoho neodsuzuji a nikdy bych nikoho neurazila. Jsem slušně vychovaná a vedená k pomáhání ostatním, a to je myslím hlavní. Takovou mě znají rodiče a mé nejbližší okolí. Rozhodně nejsem namyšlená, jak si mnozí myslí. Tolik asi k charakteru.
Jinak na sebe mohu prozradit, že miluji sladkosti, to je můj hřích. Také ráda vařím, peču a fascinuje mě svět módy a kosmetiky. Velmi ráda se líčím, proto jsem si udělala i kurz líčení. Teď nemám dost času, ale v budoucnu bych ho ráda využila v profesní rovině.
Hlavně focení a různé druhy reklam prostřednictvím sociálních sítí.
Je to spíš důsledek než příčina. Mně se to zkrátka líbí a evidentně se to líbí i těm, co mě dnes platí. Už jako malá holka jsem mamce ze skříně brala boty a šaty a celé dny stála před zrcadlem. Bylo jasné jak facka, co ze mě bude. Už tehdy jsem se ráda fotila. Chodila jsem i na zpěv a na klavír, ale ve třinácti, kdy jsem poprvé stála před profesionálním objektivem, bylo rozhodnuto.
Mám vystudovanou vysokou školu, obor sociální práce a zdravotnictví.
Moc mě to bavilo, škola mě naplňovala. Nevylučuji, že bych se v životě pohnula i tímto směrem. Teď ale preferuji spíš byznys v oblasti krásy.
Měla, už na základní škole. Kluci ve třídě se mi vysmívali, že mám takzvaně lentilky pod kobercem. Trápilo mě to, hodně jsem se kvůli tomu naplakala. Asi jsme to zdědily se sestrou po otci, protože maminka je krásná a má velká prsa od přírody. Toužila jsem být jako ona a nosit šaty, ve kterých bych se nemusela stydět, nebo se cítit sexy v plavkách.
V devatenácti. Můj idol byla Pamela Anderson, chtěla jsem vypadat jako ona.
Mám ještě upravený nos, měla jsem křivou přepážku a špatně se mi dýchalo. Kromě toho mám ještě upravené rty a zuby.
Bála. Přiznám se, že se rty nejsem úplně spokojená, ale málokdo je umí.
Běžně, na Slovensku i v Čechách. U nás nejsou na určité zákroky připravení, nemají tolik zkušeností s něčím jiným, než jsou prsa. V zahraničí ale není problém, tak jezdím tam.
Jednoznačně zuby.
Momentálně je to to poslední, co bych chtěla. Za ty roky toho mám plné zuby a řekla bych, že stačilo. Navíc ne úplně dobře snáším narkózu.
Na to se mě ptají všichni, ale já to nechci říkat.
Denně mi chodí různé zprávy od různých lidí, kteří se vesměs ptají dokola na to samé. Kromě velikosti poprsí se ptají na plastiky, každý chce nějaké rady, zkušenosti. Někdy je toho už moc.
Nevadí, ráda spím na břiše a jde to i teď, člověk si na to zvykne.
Například make-up mi trvá půl hodiny, už to mám v ruce. Ačkoliv to tak může vypadat, mnoho času mi úprava vzhledu nezabírá. Jinak chodím do fitka, ale sportovní typ moc nejsem. Rodiče podnikali a tak neměli moc času vést nás k nějakému sportu. A navíc jsem spíš umělecky zaměřená, takže by to možná ani nemělo význam. Po čem ale hodně toužím, je zažít tandemový seskok z letadla. Adrenalinové věci mě lákají.
Ve volném čase nosím tepláky a tenisky stále. Miluji to. V teplákách chodím třeba i do nákupního centra (smích). A nenalíčená vyjdu také. Prostě nic neřeším a jdu takhle mezi lidi.
Já jsem vždycky byla na dlouhodobé vztahy. Když jsem zamilovaná, nemá u mě nikdo jiný šanci.
Zdravě.
Nedává to najevo, ale asi někdy ano.
Seznámili jsme se na Instagramu. Odkdy jsme přesně spolu, to víme jen my dva. Jsou věci, které si necháváme jen pro sebe, ale musel bojovat. Nebyla to láska na první pohled.
To, že navzdory tomu, jaký je šampion, není vůbec namyšlený. A že je průbojný, houževnatý, starostlivý, milý. A řekla bych, že i rodinně založený.
Ano, uhodla jsi. Pro Karlose je vzhled velice důležitý. Ale já si myslím, že v životě to není to nejdůležitější. Jsou důležitější hodnoty. Na Slovensku máme takové přísloví: Žena má byť do voza aj do koča. Já taková jsem a Karlos to ví.
Když jsme spolu, tak ano. Zvlášť, když je v Praze, má velice nabitý program, a tak se snažíme být spolu, jak to jen jde.
(smích) Dvě – blond barva vlasů a úprava poprsí. Karlos se netají tím, že miluje všechno přehnané, na tyhle věci máme stejný názor. Podporuje mě.
Je to nehorázná částka, ale konkrétně ji neprozradím. Asi bych se měla dát pojistit. (smích)
Dost mladých dívek si dnes dokáže ušetřit na plastiku, navíc se dá pořídit i na úvěr. Já jsem si při vysoké škole vydělávala modelingem a tím, že jsem měla vážné vztahy a nebyla na všechno sama, jsem mohla ušetřit. Za to se nestydím. Myslím, že tak by to mělo být, že si partneři pomáhají, respektive že muž svou ženu podporuje i finančně.
První operaci mi schválili. Maminka věděla, jak jsem nešťastná, takže mi to nějak nerozmlouvala. A samozřejmě, rodiče mě milují takovou, jaká jsem. Ale možná, že by mě chtěli stále vidět takovou, jaká jsem byla. Jako všichni rodiče mají přirozeně o svou dceru obavy.
Nebudu lhát, každá operace má svoje rizika. Párkrát jsem si prošla peklem. Ne, že bych chtěla jít na operaci, ale musela jsem.
Je mi 29 a určitě můj život směřuje do rodinného stavu. Celkem už se na to i cítím.
Asi trochu ano. Ale každé období má něco do sebe a něco přinese. Tak to beru.